"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Paris. Aneb 3 dny jsou trochu málo

26. října 2012 v 20:23 | Shira Elizabeth Freux |  žiju!!
Tak. Dneska můžu říct, že jsme viděla Paříž. A taky můžu říct, že nechápu, co na ní všichni tak moc vidí.
Začněme hezky od začátku.
Celá nadšená jsem se v pondělí nahrnula do autobusu (nadšení trochu kazilo postrádání Terky, což je mi stále moc líto) a nechala se přes noc odvést.
V úterý v 6 ráno jsme zastavili před Paříží s tím, že si máme dát nepotřebné věci do kufru, vyčistit si zuby a podobně, protože pak už nás jen vyhodí a k autobusu se dostaneme až někdy večer. Dobře, to se dalo očekávat. Takže jsme všichni zahaleni mlhou nahopkali na benzínku na záchody a pak narvali deky do kufrů. Asi o 2 hodiny později nás vyložili na náměstí Bastille, které jsme jen rychle prošli a dál pokračovali k Place des Vosges, kde mse si mohli fotit a mít takový měnší rozchod a hlavně trochu klidu.
Prošli jsme ono místo a než sme se nadály naše cesta pokračovala. Do židovské čtvrti Le Marais. Že je to židovská čtvrť řekla průvodkyně asi 7krát, takže jsem měla trochu chuť jí už umlčet. (A dokonce jsem dva opravdové viděla, haha.) Prošli jsme okolo Centre Pompidou, což byla opravdu zajímavá galerie moderního umění a taky jedno z mála míst, kam bych opravdu opravdu ráda šla.
Dál jsme byli hnáni na ostrov ke katedrále Notre-dame a minuli jsme Hotel de Ville přičemž jsem si vzpomněla na Cruelu.
Během menšího rozchodu jsem si koupila krásný pohled a obdivovala hračkářství a harajuku obchod.
Při dalším rozchodu u Luxemburských zahrad jsme se tak nějak zasekli v Claire's a a podobných obchodech, kde jsem začala kupoval blbinky.
Po tomhle delším rozchodu jsme šli do Sait Chapelle v Justičním paláci odkud jsme metrem odjeli na Montparnasse, kde jsme se nechali výtahem vyvést až do posledního patra.
Den jsme zakončili sledováním rozsvícení Paříže z mrakodrapu.
A pak už jen stačilo odjet na hotel, kde jsme všichni padli únavou.
Uff.. To byl dlouhý den.
Ve středu kolem osmé jsme byli odvezemi do Verssailles, který jsme celý prošli včetně zahrad.
Při odjezdu nám černoši zaterasili dveře a snažili se nás donutit koupit si malé Eiffelovky. Pak jsme odjeli do moderní části Paříže plné mrakodrapů a podobných věcí.
Tam jsme prolezli obchody (Já nakoupila dárky a nejenom ty) a vydali se dál na Montmarte. Projeli jsme kolem Moulin Rouge a nechali se vysadit kousek od jakéhosi kostela. Během rozchodu jsme dokoupili suvenýry, konečně si koupili Eiffelovky od černocjů, já našla obrovské pusinky, které jsem nám koupila domů a šli jsme čekat, až si nás autobus vyzvedne. Odvezl nás na naší poslední zastávku - Výtězný oblouk.
Tam jsme všichni krásně zmrzli, vyfotili se, znovu okoukli, jestli stále ještě stojí Eiffelovka a vydali se do hotelu. Samozřejmě autobusem, který sem ještě ale nejdřív projel po Champ Elysées a okolo obelixu a zahrad. Kolem půl 11 jsme konečně byli zpět, abychom si stihli alespoň zabalit věci.
Včera jsme byli ráno odvezeni k Musée du Louvre (jedna z mála věcí, která zní francozsky líp) a vypuštěni dovnitř.
Strávila jsem téměř celý rozchod s Domi koukáním po straém Egyptě, což bylo zhruba tak jediné, co mě tam stejně zajímalo.
Podívali jsme se na Monu Lisu, jen abych zjistila, že nemá duši a že už je naprosto okoukaná, protože prostě je. A ten dav, co byl před ní na tom nic nemění. Už prostě nemá duši. S celou skupinkou jsme prošli Tuilerieské zahrady a nastoupili na loď, kterou jsme se projeli po Seině.
Po hodině strávené sezením v lodičce a focením okolí jsme vyšli vstříc Eiffelovce, kde jsme se s naší malinkou skupinkou nadšeně vrhli až do posledního patra.
Jelikož jsem sebevrah, tak jsem se víc bála o svůj mobil při focení, než o cokoliv jiného. A taky by to byla pořádná šlupka, kdyby mi spadnul.
Po strastiplné cestě dolů, plné čekání na výtah a menšího zastavení v suvenýrech (Alespoň někde je napadlo udělat svíčku s Eiffelovkou, hooray!!) jsme opět stanuli na pevné zemi. Na začátku parku Cham de Mars hend za věží byla výstava medvědů, kteří znázorňovali různé země.
Fotila jsem ale jenom ty zajímavé, takže čerského nemám, protože se mi nějak vůbec nelíbil. Pokračovali jsme palačinkou (né, že bych skrz ní šla, prostě jsem si jí koupila) a na druhou stranu řeky, kde jsme udělali pár rozmazaných nočních fotek, já si koupila suvenýrové tričko a vrátili jsme se z vyhlídky na místo setkání ke kolotoči, které jsme samozřejmě hned také ozoušely.
Pak už jen 14 hodin v autobuse a konečně jsem se vrátila.
Pařížani mají vážně strašný způsoby řízení. Fakt.
Francouzský okna jsou stále krásný.
Přijde mi, že krom krámků se suvenýrama a drahý krámky toho moc jinýho nevedou.
Nemám palestinu, protože na to nebyl čas.
Zbylo mi požehnaně hondě peněz.
Mám vánoční dárky, které už stačí jen zabalit.

Teď..
Dočtu knížku a je mi jedno, jestli jí budu muset sezřat nebo nevim co. (už jen jedna kapitola)
Zabalim dárky, aby tu nestrašili. Pokud to půjde. (neni papír)
Zažehlim tričko, protože tu už čeká do neděle. (Za chvíli jdu na to)
Kouknu se na Schindlerův seznam, nebo alespoň na půlku, protože to někdy stejně budu muset udělat. (Po zažehlení)
Uklidim si věci. (To počká)
Podívám se na nový big bang. (hotovo)

A ne nutně v tomhle pořadí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama