"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Říjen 2012

Šikovná..

29. října 2012 v 19:27 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Mám zabalené vánoční dárky!! Už jen mašličky.
Zažehleno.
Zjistila jsem, co mám udělat za úkoly.
Bordel stále ještě leží na zemi.
Prodloužená rodičů.
Exterák objednaný, snad správně.
Mohla bych si už objednat i ty knížky a lahvičky.. Hehe.
A taky kožesinu.
Hurá internetovému nakupování!!
Pořčídím si bílé conversky a ty puntíky si na ně nakreslím..
A kytičkované kalhoty..
A lego.. Hihi.. Pod stromeček - LEGO.
Objednaný kožíšek na netopýrky :3
Chtěla bych tašku s Poem.. Ale ta co je k dostání je udělaná pouze sprejem..
A tak aby bylo jasné, proč jsem tak šikovná.
Včera jsem se poprala s naší vanou a ona tak nějak vyhrála. A já nemohla ráno pořádně chodit. Mě se prostě stávají takové věci. Myslím, že moje nepozornost je pomalu nový druh sebepoškozování.. Hehe.
No.. A sněžilo a mrzne.. A já si zejtra vezmu svůj superzajímavej outfit..
Mám další sudoku, hotovej úkol na češtinu.. Bilogii umím pořád, prootže je jednoduchá.. A měla bych udělat deskriptivu.. Jej..

Křížkované tílko

28. října 2012 v 9:55 | Shira Elizabeth Freux |  Tvořeníní
Tak už je to nějakou dobu, co jsem v nějaké oblíkací hře objevila černé tričko s malýma bílíma křížakama. Nedávno jsem konečně přišla na to, jak to udělat (barvou na textil) a tak jsem si v sekáči pořídila černé tílko (už původně bylo celkem hezké) a v neděli ho pokreslila. Kvůli cestě pryč jsem ho stihla zažehlit až dneska a konečně je hotové a můžu ho začít nosit.
Trochu rock.
Ušmudlané. Ráda bych řekla, že schválně, ale vypadá to tak.
Měla bychradši dělat úkoly. Hehe.

Birth of a Killer

27. října 2012 v 22:25 | Shira Elizabeth Freux |  Knížky
První kniha ze ságy Larterna Hroozleyho (V originále Larten Crepsley)

Larten je malý chlapec z chudé rodiny a společně se svým bratrancem Vurem musí chodit pracovat do továrny na bavlnu. Vur je pro něj více než bratr a jeho přítomnost je asi jedinou dobrou věcí na jejich společné práci. Nenávidí továrnu. Jednoho dne se jejich trapitel Traz rozčílí o něco víc a v záchvatu neohleduplnosti a zlosti zabije Vura. Lartenova probuzená agrese zaviní smrt Traze a tak je nucen utéct pryč. Najde si srýš v jedné kopce na hřbitově v nedalekém městě, kde potká Sebu Nilea. Ten mu nabídne místo svého asistenta a Larten po chvíli váhání přijme.
Po nějakém čase bloudění po světě se Seba musí vydat na Upíří horu a tak nechá Lartena v Cirque du Freak. Během své účasti na představeních a výpomoci v obludáriu se Larten nachomítne ve městěčku, kde řádí vampír. Vampír zmasakroval celou rodinu až na jenoho - Westera, malého chlapce, který přísahal pomstu vampýrovi Murloughovi. Později se Werter přidá k Lartenovi a obludáriu. Když se Seba vrátí přijme ho za svého asistenta a jejich příběh pokračuje společně..
Na konci knihy ponechá Seba své pomocníky jejich osudu společně s jedním jeho bývalým asistentem. Kdo ví, co bude dál??

Netušila jsem, kolik toho bylo v začátku jeho života..

Paris. Aneb 3 dny jsou trochu málo

26. října 2012 v 20:23 | Shira Elizabeth Freux |  žiju!!
Tak. Dneska můžu říct, že jsme viděla Paříž. A taky můžu říct, že nechápu, co na ní všichni tak moc vidí.
Začněme hezky od začátku.
Celá nadšená jsem se v pondělí nahrnula do autobusu (nadšení trochu kazilo postrádání Terky, což je mi stále moc líto) a nechala se přes noc odvést.
V úterý v 6 ráno jsme zastavili před Paříží s tím, že si máme dát nepotřebné věci do kufru, vyčistit si zuby a podobně, protože pak už nás jen vyhodí a k autobusu se dostaneme až někdy večer. Dobře, to se dalo očekávat. Takže jsme všichni zahaleni mlhou nahopkali na benzínku na záchody a pak narvali deky do kufrů. Asi o 2 hodiny později nás vyložili na náměstí Bastille, které jsme jen rychle prošli a dál pokračovali k Place des Vosges, kde mse si mohli fotit a mít takový měnší rozchod a hlavně trochu klidu.
Prošli jsme ono místo a než sme se nadály naše cesta pokračovala. Do židovské čtvrti Le Marais. Že je to židovská čtvrť řekla průvodkyně asi 7krát, takže jsem měla trochu chuť jí už umlčet. (A dokonce jsem dva opravdové viděla, haha.) Prošli jsme okolo Centre Pompidou, což byla opravdu zajímavá galerie moderního umění a taky jedno z mála míst, kam bych opravdu opravdu ráda šla.
Dál jsme byli hnáni na ostrov ke katedrále Notre-dame a minuli jsme Hotel de Ville přičemž jsem si vzpomněla na Cruelu.
Během menšího rozchodu jsem si koupila krásný pohled a obdivovala hračkářství a harajuku obchod.
Při dalším rozchodu u Luxemburských zahrad jsme se tak nějak zasekli v Claire's a a podobných obchodech, kde jsem začala kupoval blbinky.
Po tomhle delším rozchodu jsme šli do Sait Chapelle v Justičním paláci odkud jsme metrem odjeli na Montparnasse, kde jsme se nechali výtahem vyvést až do posledního patra.
Den jsme zakončili sledováním rozsvícení Paříže z mrakodrapu.
A pak už jen stačilo odjet na hotel, kde jsme všichni padli únavou.
Uff.. To byl dlouhý den.
Ve středu kolem osmé jsme byli odvezemi do Verssailles, který jsme celý prošli včetně zahrad.
Při odjezdu nám černoši zaterasili dveře a snažili se nás donutit koupit si malé Eiffelovky. Pak jsme odjeli do moderní části Paříže plné mrakodrapů a podobných věcí.
Tam jsme prolezli obchody (Já nakoupila dárky a nejenom ty) a vydali se dál na Montmarte. Projeli jsme kolem Moulin Rouge a nechali se vysadit kousek od jakéhosi kostela. Během rozchodu jsme dokoupili suvenýry, konečně si koupili Eiffelovky od černocjů, já našla obrovské pusinky, které jsem nám koupila domů a šli jsme čekat, až si nás autobus vyzvedne. Odvezl nás na naší poslední zastávku - Výtězný oblouk.
Tam jsme všichni krásně zmrzli, vyfotili se, znovu okoukli, jestli stále ještě stojí Eiffelovka a vydali se do hotelu. Samozřejmě autobusem, který sem ještě ale nejdřív projel po Champ Elysées a okolo obelixu a zahrad. Kolem půl 11 jsme konečně byli zpět, abychom si stihli alespoň zabalit věci.
Včera jsme byli ráno odvezeni k Musée du Louvre (jedna z mála věcí, která zní francozsky líp) a vypuštěni dovnitř.
Strávila jsem téměř celý rozchod s Domi koukáním po straém Egyptě, což bylo zhruba tak jediné, co mě tam stejně zajímalo.
Podívali jsme se na Monu Lisu, jen abych zjistila, že nemá duši a že už je naprosto okoukaná, protože prostě je. A ten dav, co byl před ní na tom nic nemění. Už prostě nemá duši. S celou skupinkou jsme prošli Tuilerieské zahrady a nastoupili na loď, kterou jsme se projeli po Seině.
Po hodině strávené sezením v lodičce a focením okolí jsme vyšli vstříc Eiffelovce, kde jsme se s naší malinkou skupinkou nadšeně vrhli až do posledního patra.
Jelikož jsem sebevrah, tak jsem se víc bála o svůj mobil při focení, než o cokoliv jiného. A taky by to byla pořádná šlupka, kdyby mi spadnul.
Po strastiplné cestě dolů, plné čekání na výtah a menšího zastavení v suvenýrech (Alespoň někde je napadlo udělat svíčku s Eiffelovkou, hooray!!) jsme opět stanuli na pevné zemi. Na začátku parku Cham de Mars hend za věží byla výstava medvědů, kteří znázorňovali různé země.
Fotila jsem ale jenom ty zajímavé, takže čerského nemám, protože se mi nějak vůbec nelíbil. Pokračovali jsme palačinkou (né, že bych skrz ní šla, prostě jsem si jí koupila) a na druhou stranu řeky, kde jsme udělali pár rozmazaných nočních fotek, já si koupila suvenýrové tričko a vrátili jsme se z vyhlídky na místo setkání ke kolotoči, které jsme samozřejmě hned také ozoušely.
Pak už jen 14 hodin v autobuse a konečně jsem se vrátila.
Pařížani mají vážně strašný způsoby řízení. Fakt.
Francouzský okna jsou stále krásný.
Přijde mi, že krom krámků se suvenýrama a drahý krámky toho moc jinýho nevedou.
Nemám palestinu, protože na to nebyl čas.
Zbylo mi požehnaně hondě peněz.
Mám vánoční dárky, které už stačí jen zabalit.

Teď..
Dočtu knížku a je mi jedno, jestli jí budu muset sezřat nebo nevim co. (už jen jedna kapitola)
Zabalim dárky, aby tu nestrašili. Pokud to půjde. (neni papír)
Zažehlim tričko, protože tu už čeká do neděle. (Za chvíli jdu na to)
Kouknu se na Schindlerův seznam, nebo alespoň na půlku, protože to někdy stejně budu muset udělat. (Po zažehlení)
Uklidim si věci. (To počká)
Podívám se na nový big bang. (hotovo)

A ne nutně v tomhle pořadí.

Chaos prosím.

19. října 2012 v 16:58 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Nějak mi přijde, že mi chybí chaos. A přitom začínám mít celkem problémy všechno dělat, kdy mám. Chtěla bych umět žít v tom typu chaosu, kde nevíš, kdy začíná a končí den, kdy si děláš co chceš, kdy chceš, kdy si prostě jednou přijdeš domu ve 4 ráno a pak jdeš do školy a jindy přijdeš hned po škole a jdeš spát s tím, že kolem 4. ráno máš prozměnu vyspáno a začneš tvořit nebo dělat úkoly a podobný věci.
Láká mě to, ale solidně odrovnává.
Už tři dny mě bolí levý rameno. Mám chuť si do něj vrazit propisku.
Budu mít lego Dartha Vadera.. Muhaha. A pak taky ty knížky po kterých toužím.
Chybí mi knoflík na kabátu. Už od pondělí. A pořád se ne a ne přišít..
V Paříži má být celkem teplo, mám peníze a část věciček už je v kufříku.
Vlasy se mi pořád hustě kroutěj.. Je docela legrace, jak jsou na koncích některých pramínků prstýnky. Konečně si můžu dělat pitominky se svejma vlastníma.
Nový Big Bang stáhnut. Už stačí jen spustit.
Konečně si vyrobím ono zajímací tričko s křížkama.. Jen to bude chtít z čeho udělat šablonku.
Zítra půjdu na koncert a doufám, že nezabiju ani jednoho. A když jo, doufám, že to nebude Seveřan.
Začala jsem pracovat na se znamu věcí, které bych ráda udělala, než mě přejede letadlo. Vypadá to nějak takhle:
Přečíst Harryho Pottera
Přečíst Pána Prstenů
Přečíst Doriana Graye
Procestovat svět
Naučit se japonsky
Naučit se francouzsky
Alespoň trochu rozumnět umění
Umět kreslit
Umět malovat
Pořídit si malý stoleček na kterém bude sedět notebook a v něm budou mé momentální úkoly.
Umět zahrát Wonderwall i když je to odrhovačka
Zazpívat si karaoke na veřejnosti.
Umět obstojně šít.
Navštívit Kanadu, kostel v Norsku, Švédsko a Finsko.
Podívat se do Amsterdamu, New Yorku, LA, Berlína, Madridu, Říma..
Letět balónem
Postavit si zkříš na stromě
Nechat si udělat tetování
Mít vertical v uchu
Pořídit si vlastní kočičku
Podívat se do austrálie
Najít někoho s kým si budu moci psát dopisy a mít krásný vztah
Vidět polární záři
Vidět Halleovu kometu nebo alespoň nějakou. (2061)
Chovat velkého pavouka.
Alespoň chvíli doopravdy bydlet s mojí ženou.
Přečíst si původní Alenku v říši divů.
Udělat si řidičák.
Udělat si pilotní průkaz na helikoptéru.
Udělat si zbrojní pas a pořídit se zbraň.
Myslím, že většina z toho nějak půjde. Minimálně první body bych mohla dát.
A tak já myslím, že ten úkol na deskriptivu vypadá hezky a já můžu jít koukat. Angličtina a čeština počká.
A kdyby moje místo na šití vypadalo takhle, tak možná i šiju hezky.
Vypadá jako Sally. Taky taková roztomilá.

Soul

16. října 2012 v 21:51 | Shira Elizabeth Freux |  Tvořeníní
Tak.. Měla jsem ideu, když moje duše zčernala a tak.. No a takhle to dopadlo:
Musím říct, že je mi nějak líp.. Asi jsem to ze sebe vymalovala.

Intouchables

16. října 2012 v 19:22 | Shira Elizabeth Freux |  filmy
Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně "nedotknutelným", přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák. (oficiální text distributora)

převzato odsud

Je to vtipné a vůbec. Driss dělá všechno humornější. Sice jsem na to koukala nadvakrát, ale klidně bych se podívala znovu. Děj je prostoupen humornými chvilkami stejně jako těmi drsnými a smutnějšími. Zajímací.

Kudrnaté přežívání

15. října 2012 v 16:58 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Těším se na pondělí. Jakože na to další.
Písemka z japonštiny byla naštěstí celkem dost lehká.. A co stejně si za to platim.
Včera jsme vyhráli 2. místo. Škoda.. Chtěli jsme být první.
"Dneska večer se opiju margotkama :D" Aneb smysluplnější status se k pojídání výhry a referátu o Chile nehodil.
Téměř jsem domalovala jeden obrázek, ale chce to víc zvíraznit oči.
Tomuhle se už pár dní nemůžu vynasmát.
A prostě si pořídim jednu velkou a budu se na ní točit.
Haha.. Dnes se mě kamarádka zeptala, zda za moje vlasy může počasí nebo jestli sem se s tim dělala sama. No dělala.. Celou noc.
Vypadají hustě. A tak nějak ještě asi nějakou dobu vypadat budou.. Hehe.
Že bych dnes konečně dokoukala Intouchables?? Hmm, hmm??

The result of procrastination.

9. října 2012 v 19:54 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Problém pečetidlo vyřešen. Ale problémy škola, škola, škola, čočky, dárky a podobně ještě zrovna moc ne.
Tak a potřebuji lůžko na prstýnek o.O
Sudoku addiction rules!!
Občas mám problém uvěřit, že jsem skutečná, že jsem fyzická osoba. Tý holce v zrcadle nevěřim, protože mi přijde pěkně divná.. Je v ní nic, a to nic jsem já.

Tak jsem trochu malovala a teď bych měla něco napsat a číst si. A podívat se na vzorečky na fyziku.. A tak to půjde..
The result of procrastination.
Musím říct, že tohle se mi povedlo, protože můj pokoj vypadá hustě.

A je mi špatně a to neni dobrý. Co děláte, když chce vaše duše zvracet?? Trochu nevím, co s tím.
A tohle je prostě úžasný.
Prostě půjdu.. psát, učit se, číst, umřít... Jo to pujde.

Dorian Gray

7. října 2012 v 14:38 | Shira Elizabeth Freux |  filmy
Lidé se odjakživa bojí stárnutí, ovšem někteří více. Představte si, že byste si navždy mohli zachovat krásnou mladou tvář a místo vás by stárnul váš portrét. Jak tento proces ovlivní lidskou duši a charakter? Příběh Doriana Graye byl již mnohokrát z filmován a stal se legendou. Dorian Gray byl mladý anglický aristokrat, kterému v životě nic nechybělo. Měl hezkou tvář, peníze a věděl, jak na ženy. Jenže se bál stárnutí. Až jednoho dne si nechává udělat portrét a vysloví tajné přání - chce aby za něj stárnul jeho obraz. A přání se splní. Dorianu Grayovi zůstává tvář nevinného mladíka, zatímco obraz nese stopy času i všech hříchů a zločinů, kterých se dopustil. Ale žádné tajemství se nedá udržet navždy a minulost ho po letech dohání v podobě Hallwarda i bratra dívky, jejíž smrt kdysi způsobil... [Zdroj: HBO] (oficiální text distributora)

Převzato odsud.

Už jsem z něj kdysi dávno kousek viděla a už tehdy mi přišel zajímavý. Ale po tom, co jsme si na češtině povídali o původní knížce od Wilda řekla jsem si, že se na něj musím podívat znovu. A to z toho důvodu, že nemám čas číst celou knížku (jednou, až ten čas bude).
Je to psycho, je to úžasné a vůbec. Škoda, že učitelka vyzradila poentu už během hodiny, protože jsem si jí úplně nepamatovala a tak to nebylo tak překvapivé a vůbec, ale je to skvělý nápad. Vážně úžasný, ale příště už sáhnu po knize.

Línáá..

6. října 2012 v 10:31 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Lenost??
To je..
Když..


A tak aby se neřeklo.. Motivace!!

Tak nějak zaměstnaná.

4. října 2012 v 20:44 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Prý mi hezky voní vlasy.
Budu satanistou, abych se zbavila učitelky na španělštinu. Aneb obětovat se pro blaho druhých je přece fajn, ne??
Mám čtvery nové šaty a přišel mi ten krásný náramek od té milé slečny.
Já vím, že by mi to možná jakože mělo pomoct, ale já si povídat nahlas chci.
Proč mají dospěláci, které znám, daleko víc volného času, než já??
A ta psychologie začíná být zajímací.
Konečně mám krásné výpisky z estetiky díky Lucce. Je skvělá a úžasná, protože mi to celé zvládla poslat.
Bylo krásné být jednou doma o čtvrt hodiny dříve, než má vůbec končit vyučování.. Hehe.
Připadám si důležitě, když mi tu leží noviny. A to, že jsou na zemi na tom ani moc neubírá.
"Tak takovej vnitřní Wonderland bych ani já vidět nechtěla."
Alespoň, že je jedním z lidí se kterými si ještě ráda povídám.
Myslím, že začínám být celkem v klidu.. A to je velice fajn.
Ty modřiny se jen a jen rodí.
Rothkovo obrazy mi připomínají postele a Kooningovo zas nepovedený dětský omalovánky.

Mám nějak moc věcí na čtení. Potřebovala bych nafouknout den tak o 5 hodin.. Ale myslím, že bych většinu z nich stejně využila na spánek.
V pondělí si budu zase objednávat čočky. 18. jedu na Brit Floyd s tátou.. Doufám, že nebude vadit, že se v autě prospím.
Matěj mi konečně poslal onu finskou kapelu.
Lonci se nám na pár dní vrátil :3
Miluji svoje ulovené námořnické šaty.