"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

První slovo.

25. srpna 2012 v 17:52 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Leží a kouká. Kouká nahoru, protože jinam moc koukat nemůže. Matně rozeznává pár předmětů pohupujících kus nad ním. Jsou bílé a chundelaté. Říkají jim ovečky.
Promne si svá malá očka a otočí se na břicho. Kouká směrem k oknu, ale ven nevidí.
Najednou ho uchopí velké ruce a už se nese blíž k oknu. Kouká ven. Je odsud vidět park. V parku pobíhají další chundelatá stvoření, ale tahle zatím nezná. Také tam pobíhají malí človíčci s velkými. Hrají si s nějakou kulatou věcí. Jiní mají nějaké létací zvířátko, které se nad zemí vznáší podobně jako ovečky nad jeho postýlkou.
Najednou okolo projde nějaká dlouhovlasá slečna.
"Máma" řekne on okamžitě.
"Máma tu teď není" odpoví otec držící ho v náručí. "Máma je pryč"

Nějak se mi chtělo napsat něco takového. Doufám, že se to těm pár lidem, co sem zabloudí bude líbit, protože sem asi právě vypotřebovala věškerou svou schopnost snášet malé děti.

Vzpomněla sem si na Lunetiky..

Co bych dělala bez mámy??
Jak to tak vypdá, tak bych uklízela celý byt a zřejmě bych brzo umřela nad podvíživu, protože sem poněkud neschopná si pamatovat, že se mám najíst. Vyprat už si zvládám a musím říct, že po 14 dnech sama doma už bych to bez ní i celkem uměla. Nebylo by to ale ono, nebyla by tady a bylo by to divný. Mám jí ráda, je s ní legrace a téměř všechno mi dovolí. I když je pravda, že mám někdy chuť po ní něco hodit, protože mě napomíná, že jsem nabručená, což jsem, ale z toho, že mi to řekne.

Bez ní by to bylo prostě divný.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Issynka Issynka | Web | 25. srpna 2012 v 18:32 | Reagovat

mno maminka, bez ni by to hadam ani neslo :) sem strasne rada ze ji pri sobe mam :)

2 Jantárek Jantárek | Web | 25. srpna 2012 v 18:41 | Reagovat

Taky jsem si hned vzpomněla na lunetiky:D

3 forseasen forseasen | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 19:31 | Reagovat

Super blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama