"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Srpen 2012

Hej, last evening comes.

31. srpna 2012 v 20:12 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Poslední prázdninový víkend se blíží a s ním se blíží povinosti. Ale začátky bývají většinou fajn.
Popravdě se na letošek těším. Bude to zajímavé, nové zkušenosti a tak.
Dlouhou dobu jsem teď nic moc neudělala. Nic moc pořádně. Kvůli češtině jsem se podívala na 3 filmy a přečetla jednu povídku. Jinak spíše nezvládám. Né, že by na tom nějak extra záleželo.
Včera sem jela na kole k Lahošti, kde většina mých kamarádů stanovala. Když se setmělo vydal se David se mnou domů. V lese jsem si vzpomněla na Slender mana, ale raději sem to neříkala nahlas. ono, když jedete v úplné tmě a máte jen dvě světýlka.
Náhodou se na pondělí těším. Ale ještě víc se těším na zítřek a na pozítří. V jeden z těch dnů se uvidím se vým oblíbeným člověkem. Alespoň v to doufám.
Mám spoustu barevných bombiček - červené, zelené, tyrkysové, růžové, fialové a černé..
Potřebuji další 2 pera..
Jedno mám na černé - obyčejmé psaní.
Další bude psát tou krvavou červenou.
A ty nová dvě budou na růžovou s fialovou a zelenou s tyrkysovou.
Je teprve 8 hodin.
To se asi ještě vydám na skříň pokračovat v ceiling art, jak jsem to nazvala.
Brzo už bude ta nejhorší část za mnou.. Už jen sehnat klipsy, nechat vytisknout fotky..

Vymyslela jsem si plán, abych každý den něco dělala.
Pondělí: sledování filmů, seriálů...
Úterý: psaní a když nebude odpoledka, tak malování
Středa: kytara, lukostřelba a k večeru se asi pokusím o jógu..
Čtvrtek: čtení - zaslouží si celý den.
Pátek: vyrábění, ať už v rámci výtvarného kroužku nebo..
Sobota: šití - ono o víkendu bývá víc času.
Neděle: Focení, protože s tím chci pohnout.
A když nebudu stíhat - no stresss...

Takhle nějak to vypadá, když se ukládám ke spánku.

Místa, kam bych se ráda podívala, či přestěhovala.

31. srpna 2012 v 14:50 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní

Londýn

Je to jedno z pár míst, kde se cítím jako doma. Město plné historie, kulturky, umění, milých lidí, módy a spousty dalšího. Myslím, že na velkoměsto ani není tolik uspěchané. Navíc jsou tu krásné parky, které opravdu zbožňuji. Kdykoliv si vzpomenu na Londýn, tak ucitím takový klid.. Myslím, že v toomhle městě bych klidně zvládla prožít zbytek života.

Můj den v heslech.

30. srpna 2012 v 23:58 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní
Probuzení.
Opětovné usnutí.
Probuzení.
Usnutí.
Probuzení budíkem.
Vytáhnutí se z postele.
Čištění zubů.
Hledání snídaně.
Kontrolování internetového světa.
Hledání outfitu.
Oblékání.
Nasazení a namalování očí.
Naházení věcí do tašky.
Odchod za G a Davidem.
Směnárna.
Kupování vajíček.
Snídaně o dvanácté u G doma.
Kontrolování blogu.
Třídění korálků.
Třídění Céček.
Poklízení.
Šnůrkování.
Nahrávání na pupetku.
Tumblring.
Večerní internetování.

A pro úspěch ještě jeden den:

Probuzení ještě před budíkem.
Kontrolování internetového světa.
Vyproštění kola.
Angličtina.
Čína.
Žehlení vlasů.
Tupírování.
Příchod Davida.
Cesta lesem na kole.
Vápenka.
Rum.
Sušenky.
Vodnice.
Tma.
Cesta v dešti zpět.
Noční Slendermanský les.
Večerní onternetování.
Odpočinek unavených nožek.

10 písniček, které vyhodí můj přehrávač při náhodném přehrávání.

29. srpna 2012 v 13:57 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní
Blur - song 2
Vůbec netuším, jak můj přehrávač vybírá písničky, ale alespoň jsem si po dlouhé době poslechla takovouhle 'klasiku'.

Skillet - Come my way
Popravdě jedna z těch písniček, které jsem si nikdy pořádně neposlechla.


The Offsping - Pretty Fly
Další 'klasika' on prostě ví, že sama bych si to nepustila, ale ráda si jí poslechnu.


Simple Plan - Holding On
Asi taky ví, že v poslední době na Simple Plan dost kašlu, takže mi to chtěl nějak vykompenzovat.


Linkin Park - Numb
Ano, proč ne. Linkin Park jsou skvělí a většinu jejich písniček mám ráda.


Sweeney Todd - My friends
Opravdu se mi líbí. Sice není moje nejoblíbenější, co se Sweeneyho týče, ale je skvělá.


KoRn - Shoots and Ladders
KoRni.. Myslím, že k tomu snad ani není třeba nic dodávat. Snad jen "London bridge is falling down, falling down. London bridge is falling down, my fair lady." :D


Simple Plan - Save you
Jedna z těch smutnějších. Ale zase jedna z těch, co mám ráda.


Fall Out Boy - My Heart is the worst kind of weapon
Eh.. tak si říkám, že bych si někdy měla poslechnout celá ta alba, když sem si je stáhla.


30 Seconds To Mars - From Yesterday
U téhle to všechno začalo. Tím dnem, kdy jsem jí poprvé uslyšela a spatřila Jareda jsem se přidala na temnou stranu (Vážně nevím, jak to někoho napadlo, ale fakt, tak temná strana.).
Zbožňují ji a ten klip je prostě úchvatný.


První láska

28. srpna 2012 v 19:31 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní
Nejprve:
Promiň Péťo, ale tak nějak je tohle lepší příběh, který si stále ještě pamatuji. Věřím, že se na mě nebudeš zlobit. Známe se přeci tak dlouho, že už to asi ani nejde, ne??

Byli vánoční prázdniny a já si poklidně seděla u svého počítače, který byl teprve pár týdnů ovládaný internetem. Bylo mi čerstvých 14 let a veškerý svůj volný čas jsem trávila v kamarády. Rádi jsme chodili bruslit.
Jednou večer po bruslení mi napsala kamarádka, že dvou jejím kamarádům se líbím. Vůbec jsem netušila o co jde, ale nakonec dala staršímu z nich na mě kontakt bez mého vědomí.
Začali jsme si psát. Vyptával se mě na hudbu a byl příjemně překvapen, když zjistil, že zbožňuji rock a něco jako metal. V tu dobu jsem se učila na kytaru a tak jsem to hned použila k dobru.
Skvěle se s ním povídalo.
Strávili jsme celé noci chatováním. Pak jsme se ani nevím jako dali dohromady. Byla jsem šťastná a pořád se culila jako blbeček.

S první pusou to bylo trochu.. nečekané. Byli jsme u nás a když už musel jít domu šla jsem ho vyprovodit. Byl onehdy u nás poprvé. Stáli jsme mezi dveřmi a ještě si povídali, když mi najednou vlepil pusu. Umíte si jistě představit, že po tom dni sem se culila ještě hodně dlouho.

S každou první pusou s někým novým je to podobné. Ale když ta druhá následuje 3 roky po první.. to je teprve zajímací.

Moje budoucnost.

27. srpna 2012 v 11:30 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní
Snad hezká, světlá, zdařilá, přející, dokonalá, překrásná, skvělá, vynikající, obdivuhodná, skvostná, úžsaná, zářivá, báječná, ohromná..

nebo taky NE.

Pokud jde o to v co doufám, chtěla bych aby moje budoucnost byla super. Každý by to jistě chtěl. Jenže já tomu nějak nevěřím.
Vlastně jsem nikdy nevěřila, že nějakou budoucnost mám. Mám vyhlídky na nadcházející rok a půl a pak.. pak už nevím. Zatím to radši nechávám být.

Kuře Melancholik

26. srpna 2012 v 12:22 | Shira Elizabeth Freux |  filmy
Děj se odehrává začátkem 20. století. Malý Lojzík, kterému blesk zabil matku, žije na statku se svým otcem a starým čeledínem. Drsný svět ho naučil vnímat obrazy, které mu připomínají ztracenou matčinu náruč. Mezi lidmi marně hledá člověka, na kterého by se mohl znovu citově upnout. Oporu a bezpečí nenachází ani u otce, ani u matčiny sestry ani u macechy Rózy, i když ta jako jediná měla s chlapcem soucit na začátku jejich společného soužití. Jediný, kdo s Lojzíkem skutečně sdílí jeho úděl opuštěného mláděte je obyčejné kuře... (oficiální text distributora)

převzato odsud

Naturialistický film.. Mělo to být naprosto depresivní a nehezké, ale zas tak hrozné mi to něpřišlo. Moc mě to nebavilo a myslím, že znovu to vidět nemusím.

Krysař

26. srpna 2012 v 12:16 | Shira Elizabeth Freux |  Knížky
Viktor Dyk

Do města Hammeln přichází Krysař, aby jej zbavil krys. Město mu slíbí odměnu 100 rýnských.
První noci se seznámí s Agnes a ačkoli byl vždy samotář a na nikom mu nezáleželo zamiluje se do ní. Agnes ho varuje, že má milence, ale jemu je to jedno.
Pomocí tichounké hry svojí píštali zbaví město krys vlákáním je do propasti na hoře Koppel. Radní nechtějí dát Krysaří jeho odměnu. Krysař je pokoušen ďáblem, ale odolá.
Agnes se spustí se svým milencem a čeká jeho dítě. Krysař je naštvaný, ale je ochotný jí odpustit. Nešťastná Agnes všas spáchá sebevraždu. Zlomený Krysař se rozhodne skoncovat s životem svým i s životem občanů celého města. Zahraje na svou píštalu a se všemi se vyá do "země Sedmihradské".


Spokojenost sama

26. srpna 2012 v 11:13 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní
Chvíle, kdy jsem se cítila nejspokojenější se vým životem byla..

Když jsem začala poznávat nové kamarády ve školce.
Když jsem šla do první třídy.
Když jsem běhala venku se vým tehdy nejlepším kamarádem a hráli jsme si na samuraje.
Když jsem byla na škole v přírodě.
Když jsem poznala Veroniku.
Když jsem si našla nové kamarády na gymplu.
Když jsem se svezla na Žanetě (osel).
Když jsem byla přes léto u babičky a přečetla spoustu knížek.
Když jsem něco pořádně dokončila.
Když jsem chodila bruslit na stadion.
Když jsem dostala první pusu mezi dveřma našeho domečku.
Když jsem byla na Halloween převlečená do kostýmu, jezdila na bruslích a rozdávala muffiny.
Když jsem byla poprvé v anglii.
Když jsem vidla Londýn z London Eye.
Když jsem vstoupila do Regents parku.
Když jsem uviděla poprvé Camden Town.
Když jsem byla ve Whitby.
Když jsem poprvé zvládla zatančit waltz.
Když jsem poprvé vystřelila.
Když jsem četla drákulu na chodbě před hudebkou se sluchátkama v uších a on se na mě usmál.
Když se konečně po roce vrátil, já ho uviděla a pak se mnou zůstal na balkóně.
Když byl večer u mě a prali jsme se jako malé děti...

Abych pravdu řekla jsem po dlouhé době šťastná. Ty chvíle jsou tak vzácné, ale sou skvělé. Mám je ráda.

Teď mě život baví.

První slovo.

25. srpna 2012 v 17:52 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Leží a kouká. Kouká nahoru, protože jinam moc koukat nemůže. Matně rozeznává pár předmětů pohupujících kus nad ním. Jsou bílé a chundelaté. Říkají jim ovečky.
Promne si svá malá očka a otočí se na břicho. Kouká směrem k oknu, ale ven nevidí.
Najednou ho uchopí velké ruce a už se nese blíž k oknu. Kouká ven. Je odsud vidět park. V parku pobíhají další chundelatá stvoření, ale tahle zatím nezná. Také tam pobíhají malí človíčci s velkými. Hrají si s nějakou kulatou věcí. Jiní mají nějaké létací zvířátko, které se nad zemí vznáší podobně jako ovečky nad jeho postýlkou.
Najednou okolo projde nějaká dlouhovlasá slečna.
"Máma" řekne on okamžitě.
"Máma tu teď není" odpoví otec držící ho v náručí. "Máma je pryč"

Nějak se mi chtělo napsat něco takového. Doufám, že se to těm pár lidem, co sem zabloudí bude líbit, protože sem asi právě vypotřebovala věškerou svou schopnost snášet malé děti.

Vzpomněla sem si na Lunetiky..

Co bych dělala bez mámy??
Jak to tak vypdá, tak bych uklízela celý byt a zřejmě bych brzo umřela nad podvíživu, protože sem poněkud neschopná si pamatovat, že se mám najíst. Vyprat už si zvládám a musím říct, že po 14 dnech sama doma už bych to bez ní i celkem uměla. Nebylo by to ale ono, nebyla by tady a bylo by to divný. Mám jí ráda, je s ní legrace a téměř všechno mi dovolí. I když je pravda, že mám někdy chuť po ní něco hodit, protože mě napomíná, že jsem nabručená, což jsem, ale z toho, že mi to řekne.

Bez ní by to bylo prostě divný.

Já a střelec?? Ale prosím vás..

25. srpna 2012 v 11:58 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní
"Střelec má dobré srdce, touží poznat svět, je neuvěřitelně činorodý, stále se něčím zabývá. Miluje lidi, zvířata i přírodu. Je přímý, neposedný, aktivní a nabitý vnitřní energií, která mu pomáhá získat si spoustu přátel a známých. Bývá středem zájmu na večírcích, protože má stále co říci. Optimismus mu pomáhá zvládat idealistické představy. Nejen že vše pozoruje, ale pak to i vtipně okomentuje."

No řekla bych, že dobré srdce mám. Když si tak vzpomenu na moje zachraňování ptáčátek..
Poznat svět?? Ano prosím. Chtěla bych všechno vědět, všechno znát a všude být. Jen by se mi pak těžko rozhodovalo, kde zůstat.

Činorodá?? Dejme tomu, ale většinou vše zůstává na papíře, což už moc fajn není. V případě obrýzků ještě líp jen v mojí hlavě.
Stále se něčím zabívám?? Jo, až moc. A pokaždé je to něco úplně jiného a nikdy to moc dlouho nevydrží.

Lidi.. ano je pár lidí, které mám opravdu ráda a pokud je ke mně někdo milý opravdu netrvá dlouho, než si ho oblíbím.
Zvířátka.. vždycky jsem si říkala, že si pořídím takovou malou zoo nebo budu vést útulek.
S přírodou je to horší.. někdy jí vyloženě zbožňuji, hlavně napodzim, ale někdy prostě potřebuji ty betonové zdi měst..

Přímá jsem až to hezké není, neumím lhát.
S tou neposedností nevim, co to má znamenat, ale dneska už sem ani nezvládla spát a to, že se mi chtělo.
Aktivní hlavně po 10. hodině večerní. Asi je to spíš tím, že jsem prostě pořád unavená, ale kdybych udělala hned všechno, co si usmyslím.. To by byla aktivita, že by se na tom dala vyrábět elektřina.

Myslím, že moje vnitřní energie se projevuje takovým tím houpíním nohou..

Spousta přátel a známých. Opravdu jich není málo. A pokud mohu soudit já, tak mě mají lidé rádi, ale víte co.. nikdy si nemůžete být jistí.

Jdeme k té horší části..!

Střed zájmů na večírcích?? Leda tak, když se mě ostatní snaží opít.
A to, že mám stále co říci?? Jo mám, ale sou to hlevně blbosti, které stejně nikdy slyšet nechce a musí si o mě myslet, že jsem úplně mimo.

Optimismus?? Ale jděte. I když.. je pravda, že vždy naivně doufám a pak jsem zklamaná. Mé kecy o tom, že je to stejně jedno.. éé.. popravdě je to jen zástěrka, abych byla připavená, když to nevyjde.

Moje idealistické představy nechte být, protože já si ten dům ve Whitby postavím i kdybych to měl udělat vlastníma rukama!!

Vše pozoruji.. pokud nemám sluneční brýle to jsem pak trochu v jiné realitě.
A vtipně komentuji.. nevím, jestli zrovna vtipně, ale komentuji spoustu věcí.

Závěr: Jo, fajn sedí to i když sem myslela, že ne..

Proč s tou lukostřebou začínám až teď??

30 zajímavých informací

24. srpna 2012 v 12:05 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní
  1. I kdybych si milostivě nebarvila vlasy, stejně bych vypadala jako skřítek.
  2. Už 6 let doma chovám slepýše
  3. Když mám někoho ráda i přes to, co mi provede, už se to nejspíš nikdy nezmění.
  4. Jako malá jsem chtěla postavit koněz papíru - skončilo to u kopýtka.
  5. Vždycky jsem chtěla létat a pokaždé mi to někdo překazil.
  6. Hraju miny - 70 výher.
  7. Miluji fialovou, protože je to něco mezi červenou a modrou.
  8. Ve svém pokoji vedu organizovaný nepořádek jako témeř každý.
  9. Jsem naprostý kočkomil.
  10. Jako malá jsem byla princezna.
  11. Pokaždé, když mám hodně špatnou náladu, ostříhám si vlasy.
  12. Jsem snílek. Sním i když vímn, že se to nemá, protože, co si představujete se nikdy nevyplní.
  13. Chci umět mluvit anlgicky, španělsy, japonsky a francozsky.. a možná časem i nějak jinak.
  14. Miluji zrzavé slečny.
  15. U ničeho moc dlouho nevdržím.
  16. Kdysi dávno jsem měla ráda sport.
  17. Chodila jsem na karate, kick box, orientační běh a badminton.
  18. Ve školce sem hrála na flétnu.
  19. Ve čtvrté třídě jsem chtěla být výtvarnice a asi mi to trochu zůstalo.
  20. Na konci prázdnin se téměř vždy těším do školy, protože to znamená, že přijde ten kouzelný podzim.
  21. Na jaře mám chuť každého milovat a na podzim chci být volná a nevázaná. Je to se mnou těžké.
  22. Od včerejška začínám s lukostřelbou.
  23. Mám ráda elfy.
  24. Ráda čtu, kreslím, maluji či dělám keramiku.
  25. Jde mi matematika.
  26. Často přemýšlím v angličitně, což ještě doprovázím samomluvou.
  27. Když je mi smutno zazpívám si a přejde to.
  28. Miluji ten nápad Alenky v Říši divů.
  29. Neumím nenávidět.
  30. Zamilovala jsem se do anglie, hlavně do Whitby a Londýna.

Sebevražedný okamžik

23. srpna 2012 v 13:13 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní
Lhala bych, kdybych řekla, že takový nikdy nebyl.
A asi bych i lhala, kdybych řekla, že byl jenom jeden.

Není to hezké, když vidíte, jak všechno, co máte rádi jde do háje, všechno, pro co jste žili, odchází pryč, nic nevychází a jediné, co zůstává, je tahle myšlenka.
Byla chvíle, kdy jsem prostě jen chtěla, aby mi už bylo jednadvacet, abych měla zbrojní pas a abych prostě a jednoduše ozvláštnila zeď svého pokoje kousky svého rozplizlého mozku.

Až takhle špatné to bylo ale jen jednou.. zatím.

Je to opravdu nehezké, ale pokaždé si říkám, že se musím uklidnit a všechno bude ok.
Nejde to.


Na horizontu pekla

22. srpna 2012 v 18:29 | Shira Elizabeth Freux |  Knížky
Celému městu vládne Kadinál a Al Jeery byl po léta spolehlivým členem jeho Gardy. Jeho loajalita je však podrobena krajní zkoušce ve chvíli, kdy ho pověřili vyšetřením brutální vraždy. Postupně odhaluje hrůzné tajemství, které se dotýká inckých předků města, samotného kardinála, ale především legendárního vraha Paukara Wamiho. Wami je zlověstná nepostižitelná bytost, která se řídí vlastními pravidly, zabíjí neúprosně, bez obav z trestu jako neosobní smrtící stín; a Al Jeery se brzy dozví, že s ním má společného víc, než by se zdálo..

Where's your god now??

22. srpna 2012 v 16:38 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní
Náboženství? Neříká mi to tolik, kolik by asi mělo.
(pravá pokřtěná cosi se pozná)

Věřím, že nad námi něco je, ale nemyslím si, že je to všemocná osoba, která může za všechno.
A nebo jsme prostě jen jako Simíci v nějaké 'bohovo' hře.

Lidé si museli najít něco v co věřit v těžkých časech.

Nechápu, proč se křesťanské církve stále hašteří. Asi je to stejné jako se sourozenci.

Je mi jedno o jaké náboženství jde moje 'úcta' je stejně nicotná.

Nemám ráda ty arabské oblečky, ale rozhodně je mám radši, než oblečení některých mladých slečen.

Přijde mi, že islámisté jsou o něco lepší. Když už, tak už, berou to všechno vážněji.

Stejně půjdu do pekla.
Asijská náboženství jsou mi asi nejsympatičtější.

Drogy? Když myslíte..

22. srpna 2012 v 16:30 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní
Proti alokoholu nic nemám.
Mám ráda ten stav, kdy se mi motá hlava, směju se a všechno je najednou fajn.
Samozřejmě pokud se člověk valí pod stolem a tak podobně, není to nic hezkého. Každý by měl znát to, kam až může zajít - proto to ale musí jednou přehnat. Jinak si nebude úplně jistý.
Drogy?
To už je trochu jiné.
Tráva mi nevadí, ale jsou horší věcí se kterými si je radno nezahrávat.
Nevím, ale myslím, že je trochu zbytečné to vše říkat. Každý to ví, ale někdo do toho holt spadne.

Až se mi to taky jednou povede, vyhrabte mě.

Message

20. srpna 2012 v 23:42 | Shira Elizabeth Freux |  Příběhobraní
Nervózně koukala na právě dopsanou zprávu. Už stačí jen zmáčknout ENTER. Zírala do monitoru a bála se.

"Co když mi řekne "ne"?" Stále slyšela v hlavě všechny možné věci, co může říct.

Doufala v nejlepší, ale bála se nejhoršího. Přitom se zdálo, že k tomu nemá důvod. Vždyť jí říkal, jak je s ní rád. Ale ona si přece jen nebyla jistá. Věděla, že on to nejspíš nebral tak vážně jako ona. Ale jak by mohl? Měla by ho mít za pořádného hajzla, pokud řekne ne, ale ona moc dobře věděla, že ho bude mít ráda i přes to, co jí odpoví.

"Jak moc bych ho chtěla nenávidět" říkala si pro sebe. Ale nešlo to. Znali se 4 roky a za celé ty 4 roky ho měla pořád a stále ráda. Vždycky k ní byl milý a hodný, podle ní asi nejhodnější člověk, kterého zná.

Odšešla.

Když se večer vrátila, aby zkontrolovala, zda odpověděl, vyskočilo na ní upozornění.

Zalilo jí horko a rozbušelo se srdce. Teď se dozvím svůj rozsudek smrti.

Za 10 let..

20. srpna 2012 v 18:41 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní
..aneb až mi bude 27.

Popravdě? Nemám tušení.
Chtěla bych bydlet v nějakém bytě/domě s mým metalovým princem, mít domaácí zvířátko a dobrou práci.
Ovšem, tomu nějak nevěřím.
Když začnu snít, bohužel mě moje sny asi prostě zabijí, protože nějak nemám vyhlídky do budoucnosti, ale jednou to přijde.

Chtěla bych mít svůj dům někde na anglickém pobřeží. Nejspíše na východním. U Whitby. Byl by to dům, který bych si sama navrhla. Trochu starobilý, ale takovým moderním způsobem. Měl by obrovskou knihovnu a velkou šatnu. Krom toho také velkou místnost, kde by se rodili všechny mé nápady a kde bych je mohla realizovat. Zkušebnu, kde by byly všemožní nástroje. Od kytar až po klavír. Křídlo v obýváku. Spousta místa. Krb, který by za studených nocí ohřívat vzduch, abychom s mým milým nezmrzli. Velikou půdu plnou vzpomínek. Místo, kam bych se chodila schovávat před chmury.
Byt v Londýně, kdyby se mi zachtělo žít městským životem. Třeba jen na chvíli.
Být umělcem, protože zřejmě nejsem pro nic jiného dělaná. Architekt, malíř, návrhář, muzikant, zpěvák - vším tím bych chtěla být.
Mít spoustu zvířátek.

Myslím, že 10 let je na tohle trochu málo..

Relationships

19. srpna 2012 v 20:42 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní
Vztah? To je jen zlo. Alespoň pokud jde o chození.
Je to věc, kterou bych teď tak ráda po dlouhé době zkusila a přesto se jí děsím. Tohle je asi ideální možnost se z toho všeho vypsat.
Můj současný vztah je všeliaký.
Když jsem s ním připadám si úžasně. I přes to, že kecám blbosti přijdu si uvolněná, všechno je krásné. Taková ta duha všude kolem a tak (samozřejmě to je věc ze který bych se asi poblinkala, ale dejme tomu). Chová se ke mě skvěle. Pošťuchujeme se jako malé děti, povídáme si a krom pár mých zamyšlení se cítím vyloženě skvěle. Poleháváme po sobě a chováme se, jako bysme k sobě patřili od vždycky. Jsem neskutečně šťastná, jsem ráda, že je zpátky tady. Jsme ráda, že je zrovna v tu chvíli se mnou. Nevadí mi nepohodlné sezení na křeslě pro jednoho, protože tam sedím s ním. Můj (kéže by) dredatý lord s dosti podobnou nenávistí k dětem jako mám já.
Zní to jako bych měla skákat štěstím do stropu, že? Včera jsem se o něco takového i pokoušela. Po menší krizi sem si zazpívala s Hayley a hned jsem měla naprosto krásnou náladu při vzpomínání na ten večer.
Proč šťastná nejsem?
To proto, že když se ním snažím domluvit na schůzce, tak stále a pořád nemá čas. Netrápilo by mě to, kdyby mi bylo jasné, že se dáme považovat za pár, ale mě to moc jasné není. A jemu? Kdo ví. Měla bych to zjistit. Měla bych se zeptat, co s námi bude. Měla.
Nikde mi pořádně neodpovídá a svádí to na nedostatek kreditu a věci které stále dělá. Pořád mu věřím, ale štve mě to. Samozřejmě. Jak jinak, přece jenom jsem holka.
Sice jsem pár posledních vztahů totálně a naprosto zkazila, ale tenhle bych ráda zkusila. Měla bych se ho zeptat, ale je mi už blbé mu posílat zprávy či sms, protože mi stejně neodpovídá. Naživo se s ním zase jen tak neuvidím. Co by jste udělali vy?
*naivně doufá, že alespoň někdo odpoví/poradí*

Dotazník na 30 dní

19. srpna 2012 v 19:59 | Shira Elizabeth Freux |  Dotazník na 30 dní
Vím, že jsem řekla, že už nikdy nic takového neudělám.. ale tohle nevypadá tak hrozně a alespoň budu mít trochu pořádek ve dnech :) takže začínáme!!

1. den - tvůj současný vztah; jsi-li nezadaný/á, piš o tom, jaké to je být single
2. den - kde bys chtěl/a být za deset let
3. den - tvůj názor na drogy a alkohol
4. den - tvůj názor na náboženství
5. den - okamžik, kdy si přemýšlel/a o sebevraždě
6. den - napiš 30 zajímavých informací o sobě
7. den - tvé znamení horoskopu a jak si myslíš, že to na tebe sedí
8. den - chvíle, kdy ses cítil/a nejspokojenější se svým životem
9. den - jaká doufáš, že bude tvá budoucnost
10. den - popiš svou první lásku a první polibek
11. den - nastav svůj přehrávač na náhodný výběr a napiš prvních 10 písniček, které přehraje
12. den - popiš celý svůj den v heslech
13. den - kam by ses rád/a podíval/a nebo přestěhoval/a
14. den - tvá nejranější vzpomínka
15. den - tví oblíbení blogeři
16. den - tvůj názor na mainstreamovou muziku
17. den - tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok
18. den - v co věříš
19. den - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče
20. den - jak důležité je podle tebe vzdělání
21. den - jeden z tvých oblíbených pořadů
22. den - jak ses změnil/a za poslední 2 roky
23. den - 5 obrázků známých dívek, které jsou podle tebe atraktivní
24. den - tvůj oblíbený film a o čem je
25. den - někdo, kdo tě fascinuje, a proč
26. den - jaký typ lidí tě přitahuje
27. den - jaký problém jsi měl/a
28. den - něco, co ti schází
29. den - tvé cíle na příštích 30 dní
30. den - tvé úspěchy a neúspěchy za tento měsíc

*in love with black*

18. srpna 2012 v 15:25 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Colour? Hair? Cats? metal?
*už dlouho to chtěla napsat*
Tak nějak mám ráda snad všechno, co je spojené s černou (i když black metal mi zatím nějak nepřirostl k srdci, ale podle mého pozorování to stejně jednou přijde).
Myslím, že to všechno začalo, když jsem objevila Jareda a zamilovala se do jeho černých vlasů. Ta chvíli jsem je měla taky. Proč ne.
A od té doby to už jde jen a jen z kopce.
Řekla bych, že mám už i černé svědomí, ale už je mrtvé.
Nějak jsem si vzpomněla na Amy Winehouse

Nikdy jsem jí neposlouchala.. Stane se.
Mívám černé myšlenky (častěji, než bych chtěla a než je to vhodné). Tak trochu se snažím je uklidit.
*až moc ho má ráda (čtěte: je naprosto neschopná a mimo)*
miluji tenhle nadpis

*in love with black*

na lookbook.nu
Ať toho není málo, ne??

Asi budu raději dál učit svůj mozek snít a doufat. Protože to prostě bude skvělý a kdyby ne tak bylo!!
*přes ty čočky nejak neslyší své myšlenky*

The Story of my life 16.díl

18. srpna 2012 v 13:45 | Shira Elizabeth Freux |  The Story of my life
Najednou jsem se zarazila a zírala na její náhrdelník.
"To jse srdce, že?" zeptala jsem se a ukázala na onen náhrdelník.
"Jo, je.. když vím celý jeho příběh, tak si říkám, proč ho ještě vůbec nosím" koukala na něj a pomalu jsem čekala, že si ho strhne z krku a hodí z okna. Nic takového neudělala. Otočila se na mě.
"Chceš to slyšet? Chceš slyšet jak se ti tu sentimentálně svěřím?"
"Do toho"
"Před pár lety jsem chodila s jedním klukem, který nosil tenhle náhrdelník. Nosil ho pořád. Nikdy mi neřekl proč. Popravdě mi to bylo celkem ukradené. Pak na delší dobu odjel, a když jsme se měli zase sejít, vůbec nepřišel. Byla jsem naštvaná a tak jsem odešla domu. Moje máma o našem vztahu vůbec nevěděla, za to můj bratr jo. Když sem přišla domu, bratr zaklepal na dveře mého pokoje. Ten kluk byl jeho kamarád. Přišel mi říct, že měl nehodu, když jel s jeho bratrem v autě a oba jsou na tom teď celkem bídně. Naprosto jsem oněměla. Nezmohla jsem se ani na blbé "co?". Brácha ke mě přišel a objal mě. Po chvíli jsem začala vyvádět s tím, že okamžitě musíme za nimi. Naštěstí mě bratr zadržel a slíbil, že za nimi zajdeme druhý den. Následujících několik dní sem za ním chodila do nemocnice každý den a čekala, kdy se probere." odmlčela se.
"Neprobral?"
"Probral," usmála se. "ale tak to neskončilo. Když se probral daroval mi tenhle náhrdelník, abych na něj měla vzpomínku, kdyby se mu příště stalo něco horšího. Za pár dní ho pustili domů a vše bylo v pořádku. Dál sme spolu chodili a všechno vypadalo báječně. Jenže jednou zkolaboval, odvezli ho zpátky do nemocnince a po několika dnech v komatu.. už se neprobral. Slíbila sem, že tohle srdce už nikdy nesundám. Pak jsem se ale dozvěděla, že každý, kdo tenhle náhrdelník nosil, umřel dřív, než bylo nutno. A stejně sem ho ještě nesundala."
"To je.. děsivé.."
"Je, ale já už si na to nějak zvykla"
"Vidím.." nějak jsem se bála podívat se na ní. Tolik bolesti, co musela zažít. To strádání. Nikdy jsem nebyla nijak extra citlivý člověk, což se samozřejmě dá očekávat, když mě celý život všichni nenávidí, ale tohle mě celkem vzalo.
"Měla jsi doma kamarády?" stupidnější otázka mě už nenapadla.
"Docela jo. Některé."
"Tak to ti závidím"
"Proč?"
"Už od malinka mě všichni nenávidí, nikdo se se mnou nebaví. Na rande jsem byla jednou, protože se ten kluk o něco vsadil. Nikdo mě nemá rád, ale mojí sestru všichni zbožňují"
"Proto jsi tady? Poslali tě sem?"
"Šla sem dobrovolně."
Zbytek večera jsme se dál bavili o všem možném. Tess je celkem fajnové stvoření.

What about putting my brain out of my head??

15. srpna 2012 v 21:56 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Je to divné, když věci vychází a vy se stejně necítíte úplně suprově.
Štve mě to.. chci, abych měla skvělou náladu, ale očividně mi to není souzeno.
Snad bude zítřek lepší.
Alespoň jsem dneska něco napsala, přečetla a mám další přízi. Zjistila jsem kolik stojí kožešina - hodně.
Včerejší noc byla stejně skvělá. A já se budu smát, když k tomu budu mít důvod, ale pořád se chci utopit v kuřecí polívce a je mi jedno, že to někomu bude vadit. I když pravda, že teď se mi do toho tolik nechce.. Přece jenom ten včerejší večer mě odradil i když jsem to pořád říkala.
Mám ho ráda. Jsem ráda, že je zpátky. A hodně moc mě štve, že to přestávám pomalu, ale jistě zvládat.
Budu se smát a usmívat, ale hlavně proto, že to má rád..
:)
černá, kočičí nálada

Room 1408

15. srpna 2012 v 19:39 | Shira Elizabeth Freux |  filmy
Pokoj 1408 je filmovou adaptací povídky Stephena Kinga, kde je hlavní postavou spisovatel Mika Enslin (John Cusack), který ve svých knihách uvádí převážně hororové povídky, paranormální jevy, nebo strašidelná místa. A právě na jedno takové nyní vyráží. Jeho cílem je legendární pokoj 1408 v hotelu Delfín, kde se událo už dvanáct sebevražd a třicet přirozených úmrtí. Mika Enslin se do hotelu, přes varování ředitele Olina (Samuel L. Jackson) nastěhuje a doufá, že získá skvělý podklad pro svoji knihu. S jednou možností, ale vůbec nepočítá, že řeči kolem pokoje mohou být pravdivé. (LEGACY)

převzato odsud

Před dlouhou dobou jsem o tomhle hororu slyšela a včera se na něj konečně dostalo.
Je to hezký nápad a líbili se mi všemožné způsoby trápení. Asi jsem trochu moc zlá, když sem se občas něčemu smála, ale to se stává.

The Story of my life 15.díl

15. srpna 2012 v 18:00 | Shira Elizabeth Freux |  The Story of my life
Melody
Jared odešel a já zůstala v pokoji sama. Sedla sem si na postel a přemýšlela - proč se o mě vůbec zajímá? Proč to dělá? Normální lidi mě nechávaj na pokoji, když se k nim chovám takhle. Nechápu ty zdejší lidi. Aaah.. mám takovou chuť prostě jít a něco rozbít.
Asi jsem na zdejší prostředí moc samotář. Nebo jen neumím vycházet s kluky. Najednou jsem si vzpomněla na papírek, který jsem našla předtím na dveřích.
"Sakra!" vykřikla jsem, protože už jsem si dávno nepamatovala, jaké to bylo číslo pokoje, ani kam se papírek poděl.
Začala jsem přehrabovat celý pokoj. Učebnice ležící na stole jsem smetla jediným máchnutím ruky a ani se po nich neohlídla. Pepírek nikde. Otevřela jsem všechny šuplíky, které jsem v pokoji měla. Stále nic. Prohrabala jsem všechny tašky, batohy, prošla všechny kapsičky a stále nic. Praštila jsem sebou na postel s tím, že toho asi víc nezmůžu. Hodila jsem si nohy nahoru a začala přemýšlet, jaké to mohlo být číslo pokoje. Nějaký otravný papír se mi přilepil na botu. Strhla jsem ho a uviděla, že to je ten malý hajzlík, kterého hledám.
"203" řekla jsem si pro sebe. To je ono.
Vyšla jsem ven z pokoje a doufala, že to nebude tak složité najít. O patro výš hned naproti schodům na mě vykouklo číslo 205. Podívala jsem se doprava a na dveřích stálo 206. "Jdu tedy doleva" řekla jsem si. Stála jsem před dveřmi hlásajícími číslo 203 hodnou minutu, než jsem se odvážila zaklepat.
Nic se nedělo.
Chvíli jsem tam dál stála a čekala. Když už jsem se pomalu otáčela k odchodu dveře najednou cvakli a se skřípěním se otevřeli.
"Ahoj, Melody" pronesla dívka stojící za nimi. "Koukám, že už tě to tu o samotě nebaví. Mimochodem, já jsem Tess." podala mi ruku.
Já jen nevěřícně stála a zírala na ní. Vypadala o dost starší, než já. Teky byla vyšší. Měla vlasy asi tak dlouhé jako já, ale na rozdíl od mých byly černé a na koncích přebíhaly do svítivě zelené. Ofinku měla střiženou trochu křivě, ale to byl nejspíš záměr. Vpíjela se do mě šedýma očima a její pusa zdobená piercingem se podivně usmívala. Byla oblečená převážně v černé, což mě dost uklidňovalo.
"Budeš na mě dál zírat nebo půjdeš dovnitř?" usmála se, až jí byli vidět zuby za které by se ani Drákula nemusel stydět.
"Půjdu dovnitř" řekla sem svým obvyklým tónem.
"Holka, líbíš se mi." usmála se, když si sedala na židli. Hodila si nohy na stůl a vůbec jí nevadilo, že její boty nejspíš váží dvakrát tolik, co ona.
"Sedni si, kam chceš, udělej si pohodlí a nekoukej tak vykuleně. Opravdu sis nemohla myslet, že jsi jediná divná na celý týhle škole" zazubila se.
"Mohla, ale teď se spíš nějak divím, že jsi mě našla a že jsi to vůbec dělala."
"Já se sobě nedivím.. Jsem sice poněkud osamělý jezdec, ale po nějaké době to i mě přestalo bavit. Není tu celé dny, co dělat. A když už by se tu něco našlo, musíš za zeď. Né, že by to byl problém, ale problém je, že se tam vždycky nachomejtne ta skupinka blbečků, které velí mistr Leto. Navíc zdejší divňousové mě nemají moc v lásce. Prý jsem moc nepříjemná na to, aby se se mnou mohli bavit. Jsem ráda, že jsi přišla takhle brzo." mluvila poněkud hlubokým hlasem oproti tomu, co by se od ní dalo očekávat.
"Jo, řekla sem si, že by to chtělo malinko rozptýlit. Mimochodem.. jsi úžasná, protože přesně takováhle sem si vždycky přála, aby byla moje sestra. Taky se mi líbíš." řekla jsem a mrkla na ní.
"Myslím, že jsme právě našli svou spřízněnou duši." pronesla vážným tónem, ale hned se dala do smíchu. Zněla tak ďábelsky, když se smála. Bylo to nakažlivé.

The Crow & the Butterfly

11. srpna 2012 v 17:23 | Shira Elizabeth Freux |  Just myself
Tak nějak sem se dnes ráno vzbudila a oblékla se do světlotmavé kombinace..
vzpomněla sem si na tuhle písničku:

pokud chcete a máte účet na lookbook.nu
budu vám vděčná za každý HYPE

Mami, já chci koťátko!!

10. srpna 2012 v 17:09 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
tuhle větu říkám snad už od doby, co jsem se naučila mluvit.
Už od malička miluji kočičky. Vždycky jsem chtěla jednu domů, jen pro sebe.
Pokaždé jsem slyšela jen samé výmluvy..
"Kdo by se o to staral?"
"Sestra má alergii" *skvělá výmluva, když je sestra stejný kočkomil*
"Ještě by se nám zaběhla"
a tak dále..
Asi před osmi lety jsem začala být tak zoufalá, že jsem chtěla jakékoliv zvířátko..
Chytila jsem si žížalu. Přežila ani ne týden. Řekněme, že to nebyl úplně nejlepší nápad. Chytila jsem jí u mé vzdálené babičky a ani se nedočkala cesty domů.
Před pár lety sestřenka chytila slepýše. Já i sestra jsme byli moc rády, že si máme s čím hrát. Den před odjezdem od babičky jsme si všimli nějakých malých klacíčků v jejím terárku.
Objevili jsme asi 7 malých slepýšů.
Se sestrou jsme si dva vzali domů. Máme je do dnes. Letos oslaví svoje 7. narozeniny. Jmenují se Leoš a Julinka, ale na jméno samozřejmě neslyší. Bydlí v terárku nad tátovo pracovím stolem a celý den jim tam svítí veliké světlo. Párkrát se jim už povedlo utéct, ale zatím jsme je pokaždé chytili a vrátili, kam patří.
Celý svět se snaží být originální a my máme doma slepýše - myslím, že se nám to celkem daří.
I přes to máme slíbenou kočičku, až budeme mýt nový dům.

Black Blood Brothers

10. srpna 2012 v 0:06 | Shira Elizabeth Freux
nebo také BBB

Upírské anime, jehož hlavním hrdinou je upír Jirou Mochizuki a jeho mladší bratříček Kotarou. Společně se vydají na cestu do zvláštní zóny, kam jim pomáhá smírčí Mimiko.
více zde (aj)

První tak dva díly nejsou nic moc, ale když se to rozjelo hned jsem to dokoukala. Moc se mi to líbilo, jen mě zaskočil konec. Mám ráda upíry a Jirou je docela zajímavý upírek :)

The Story of my life 14.díl

8. srpna 2012 v 16:00 | Shira Elizabeth Freux |  The Story of my life
"Kdo je tam?" řekne dívčí hlas a ze škvíry na mě kouká oko.
"Tady Jared" usměju se.
"Co chceš? Nechte mě všichni být"
"Chci, abys mi řekla, co se stalo, abych si to hajzla mohl podat."
"Co?" překvapeně otevře dveře. Zírá na mě jako bych byl nějaké zjevení.
"To jako myslíš vážně?" pořádně se zamyslím. Ve škole neni nikdo, koho bych nezvládl.
"Jo. Můžu dál?"
"No.. dobře" uhne mi, abych mohl projít. Stojím v pokoji a jen tak se rozhlížím. Nevím, kam si mám sednout a tak čekám. Melody zavře dveře a posadí se na postel. Chvíli kouká a pak si přitáhne kolena k sobě, jako by se mě bála.
"Povíš mi, jak se to stalo a jak ten člověk vypadal?" mluvím s ní jako se zraněným ptáčetem. Vypadá tak. Taková malá, bezbranná.
"Byl vysokej, takovej obyčejnej, panebože, já nevim, neprohlížela sem si ho. Víš, co? Přestaňte to všichni řešit, je mi to jedno, prostě si budu dávat bacha na parchanty a naučim se líp prát." začala mě vyhánět z pokoje.
"Melody.." oslovil sem jí, "chci ti jenom pomoct, ale když si pomoct nenecháš, tak to asi nepůjde"
"Proč bys to jako měl dělat? Myslela sem, že tobě nejde o nic jinýho, než o tebe."
"Ve svý podstatě mi jde pořád o mě. To já sem tady, abych trápil lidi, a nikdo mi to nebude kazit" usmál sem se, možná trochu děsivě.
"Jo.. tak takhle. Stejně je mi to jedno. Bež pryč, musim napsat rodičům."
"Takhle mě vyhodíš?" zeptal sem se mezi dveřma.
"Jo" odpověděla a zabouchla. Zase je ona ta drsná, která si nechce nechat pomoct.
Odešel sem. Šel sem do parku, ke zdi, za lidma. Ti mě aspoň poslouchaj. Nebo se tak minimálně tvářej. už z dálky sem slyšel jejich hlasy. Slyšel sem Antonyho, jak zase něco vypráví. Nejspíš, jak si zas podal nějakýho šprta. Když sem ho uviděl, musel sem se smát. Byl takovej pomlácenej.
"Cos prováděl?" zeptal sem se s úsměvem.
"Rozhodně sem se nevydal mimo areál zkoušet kdoví co."
"Nevim, co to bylo, ale vůbec mi to nevadí a na něco sem se tě ptal."
"Ale, chtěl sem si užít s růžovovláskou" otočil sem se tak rychle, jako ninja. Chytil sem ho za límec a přimáčknul ho ke zdi.
"Co že si to udělal?"
"Byl sem za růžovovláskou a nebyla moc nadšená."
"Ty kreténe!" zařval sem na něj.
"Tobě se snad líbí nebo co? Zabouchnul ses?"
"I ona má víc kuráže než ty, abys věděl!" napřáhnul sem pravačku a tvrdě ho udeřil do obličeje, až mu křupnul nos.
"Už se ani neopovažuj se k ní kdy znovu přiblížit." pustil sem ho a vydal se pryč. Pryč ke staré budově.
"Co tě žere, Leto? Je to jenom další hezká tvářička, která se na tebe pak pověsí, nech jí plavat!" ani sem se neotočil. Nestojí mi za to. Nikdo z nich. Vešel sem do budovy. Stále sem byl dost naštvaný. Chtěl sem se trochu zklidnit, tak sem se napřáhl a praštil do zdi. Celá se sesypala. Uskočil sem, aby mě nezavalili padající cihly. Vyšel sem do nejhornějšího patra a z něj na půdu. Tak nechodí nikdy nikdo, ani moji kamarádi.
Seděl sem na potemnělé půdě. Velký pavouk si to šinul kousek vedle mojí ruky a další maličký se pomalu sunul dolů ze stropu. Byla tu zima, ale to se dalo čekat. Občas sem i zafoukalo skrz díry, které časem ve střeše vznikly. Jednou z těch děr sem viděl na nebe. Bylo celé temné a vypadalo to, že každou chvíli začne pořádná vichřice. Když mě koukání na nebe omrzelo, vydal jsem se na pokoj. Nechtělo se mi venku zmoknout.

The Story of my life 13.díl

4. srpna 2012 v 16:00 | Shira Elizabeth Freux |  The Story of my life
Druhá hodina byla úplně stejně nudná jako první. Se zazvoněním sem se vyřítila za třídy a šla zpět do svého pokoje. Cestou sem vrazila do Geeho. Jak jinak. Byl poněkud moc všímavý.
"Melody, co se ti stalo? Co to máš s okem?"
"nic" odbyla sem ho a zrychlila.
"No tak, víš, že mě to můžeš říct" křičel za mnou.
"Nechci!" opáčila sem stejně hlasitě.
Vběhla sem do části budovy, kde jsou koleje. Vrazila sem do pár lidí, ale bylo mi to jedno. Někteří se na mě obořili, ať si dávám pozor, ale mě jejich řeči nezajímaj. Vběhla sem do pokoje, zabouchla za sebou a svezla se na zem. Opřela sem se čelem o kolena a s vykulenýma očima přemejšlela. Mám jim to říct nebo ne? Stejně už to tak nějak zjistili. Najednou mě popadla strašná panika. Vyskočila sem na nohy a začla se hrabat ve svých věcech. Ani nevím, co sem hledala, ale bylo to v tu chvíli strašně důležité. Najednou někdo zaklepal. Rázem sem měla v ruce nůžky. Co kdyby náhodou. Stála sem přikrčená kus od dveří a pomalu sem nedýchala.
"Kdo seš?" křikla sem a překvapilo mě, jak hrozně vystrašeně to znělo.
"To sem já Melody, Gerard."
"Co chceš?" už otvíral dveře.
"Chci si s tebou promluvit" otevřel úplně a mírumilovně na mě koukal.
"Melody, polož to, já ti nic neudělám" zněl trochu rezignovaně.
"Dobře" trochu sem se uvolnila a sedla si na postel.
"Řekni mi, co se stalo"
"Včera večer sem byla ve společenský místnosti. Přišel tam nějakej kluk a začal si se mnou povídat. No a znáš mě, nikdy se s nikym ze začátku moc nebavim, tak sem ho odbyla a šla zpátky sem. Myslela sem, že mě nechá bejt. Ale za chvíli zaklepal. Otevřela sem a vtrhnul dovnitř. Chtěla sem ho vyhodit, tak sme se do sebe pustili a takhle sem dopadla. Ksakru, já už ho nikdy nechci vidět" rozbrečela sem se a padla Geemu okolo ramen.
"Melody, to bude v pořádku. Najdu toho parchanta a něco mu řeknu."
"Díky.. seš moc hodnej. I když myslim, že už ví, že si se mnou nemá zahrávat. Za pár dní mě to přejde. Vlatsně ani nechápu, proč mě to tak vzalo. Když sem chodila asi do páty třídy mlátili mě v jednom kuse. Nejspíš sem doufala, že tady to už bude všechno."
"Podle mě tě viděsilo, že jen tak přišel. Kdybys chtěla ochranku na noc, řekni. Nemám problém s porušováním zákonů."
"V pohodě. Věřim, že bude všechno v pořádku. Můžeš, prosim tě odejít? Chci se prospat z toho všeho."
"Jo, jasně, už mizím."
"Díky.. za všechno" Gerard odešel a já si lehla do peřin a po chvilince usla.
Gerard
Chudinka Melody. Jen sem přijde a hned se jí stane něco takovýho. Takhle naštvanej sem ještě nebyl a to ani, když mě nechali zavřenýho ve skříňce 2 dny. Na chvíli sem se zastavil a zapřemýšlel. Asi mi na ní záleží víc, než by mělo. Nebo je spíš první, na kom mi záleží. Vyšel sem do parku. Venku bylo zataženo, ale nepršelo, i když se v dálce ozývali hromy. Sedl sem si do trávy a koukal na budovu školy. Jsem tu už několik let, a přesto mě tu spousta věcí zaráží. Lehl sem si do trávy a koukal na zamračené nebe. Musím najít toho, kdo to Melody udělal. Sylšel sem, jak okolo prochází další studenti. Někteří z nich spěchali, aby je venku nezastihl déšť. Nějspíše nováčci. Ještě nevědí, jak se chová zdejší počasí. Jedny z těch kroků byli pomalé. Skoro jako by se plížily. Byly čím dál blíž, až se zastavily.
"Zkoumáš oblohu, maličký?" ozval se hlas, jemuž patřili ty kroky.
"Co prosím?" zvedl sem se a uviděl Jareda, jak se na mě kouká přimhouřenýma očkama, jako by právě vylezl z nějaké díry a ještě si nezvykl na světlo.
"Co ode mě zase chceš?" řekl sem nevrle.
"Nic" řekl a vzdychl si. Rozhlídnul se a pak sebou plácnul do trávy vedle mě.
"Už mě nebavíš." pronesl jen tak mimochodem.
"Víš, zeptal bych se proč, ale nějak sem rád"
"Jo.. já vim. Jak se má Melody?"
"Jak dlouho si byl pryč?" bylo mi jasné, že odešel. Chodil pryč často.
"Od včerejšího večera do.. no do teď."
"Aha, tak to pro tebe mám zajímavé zprávy"
"Povídej"
"Nějakej kluk se s ní chtěl kamarádit, ale asi trochu moc. A to tak, že ho musela vykopnout z pokoje. Neví, kdo to byl, takže to může bejt téměř kdokoliv." udiveně na mě zíral.
"Děláš si ze mě legraci?" vyhrkl.
"Ne, proč asi.." rychle se zvedl a skoro běžel pryč. Praštil sem sebou zpátky do trávy a čekal na bouřku.
Jared
Doufám, že je v pořádku. Musí. Rychle sem se vydal k jejímu pokoji. Ano, vím, kde je její pokoj a to protože je to jediný pokoj na dívčí koleji, který byl volný. "Jsem to ale zmetek" pomyslel sem si, když sem si uvědomil, že mám takový přehled o všem, co se děje. Pak sem si uvědomil, že očividně ne úplně o všem. Projdu okolo skupinky puberťaček, které po mě něco vykřikují, ale nevšímám si jich. Dojdu ke dveřím pokoje. Zaťukám.
"Melody, jsi tam?" dveře se pootevřou.

Není to tak jednoduché

2. srpna 2012 v 21:24 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Všem těm radílkům se to řekne "Když něco chceš, jdi si za tím" "prostě di a udělej to".
Kdybych mohla tak bych přece šla a udělala to!!

The Story of my life 12.díl

1. srpna 2012 v 16:00 | Shira Elizabeth Freux |  The Story of my life
Najednou někdo zaklepal. Netušila sem, kdo to je, tak sem šla otevřít. Za dveřmi stál ten kluk ze společenský místnosti.
"Co chceš?" vyjela sem na něj.
"Chci s tebou mluvit." vtrhnul dovnitř jako by mu to tady patřilo.
"Nemůžeš jen tak k někomu vtrhnout!" obořila sem se na něj, ale bylo mu to úplně jedno. Povalil mě na postel a držel mi ruce. Vzepřela sem se a převalila ho, až spadl na zem. Vůbec nečekal, že bych se mohla bránit, tak ho to zarazilo. Vstala sem a chtěla doběhnout ke stolu, něco popadnout a praštit ho tím, ale než sem to stihla, chytl mě za ruku a zkroutil mi jí, až sem k němu byla zase čelem. Zíral na mě. Zorničky měl rozšířené, jako by si právě šlehnul. Držel mě, nevěděla sem co dělat. Zpanikařila sem, dupla mu na nohu. Když se trochu shrbil, dala sem mu hlavičku. Jedna z mála věcí, co mi de. Zuřivě na mě koukal. Chtěl mi jednu natáhnout, ale já to vykryla a dala mu pěstí. Oplatil mi stejnou. Kopla sem ho a on mi dal další. Dala sem mu jednu tak, že bude mít brzo krásnej monokl. Pak sem ho vystrkala z dveří, zabouchla a zamkla. Stála sem opřená o dveře. Svezla sem se na zem. Co to sakra mělo bejt? Šla sem k zrcadlu a prohlížela si svůj odraz. Měla sem roztržený ret a budoucí monokl. Zhasla sem, lehla si do postele a usnula. Zbudila sem se až na budík. Vstala sem a byla celá taková polámaná. Namáhavě sem se zvedla z postele a šla zkontrolovat svoje zranění. Místo jednoho oka sem měla velkej modrej flek a ret se taky zabarvil malinko do modra a natekl. No super. Štěstí, že mě dnes čekají jen dvě hodiny. Oblékla sem se, omotala si okolo krku palestinu tak, že sem jí měla až přes pusu, kterou sem i trochu zamalovala. Oko sem trochu zapatlala, aby to nebylo tak moc vidět, na to zravý sem si dala nějaký stíny, aby to vypadalo jako účel a projistotu nasadila sluneční brejle. Podívala sem se na sebe. Vypadala sem trochu zabijácky. Vzhledem k tomu, že sem na sobě jinak měla svoje obvyklé černé dosti uplé oblečení a k tomu tu palestinu. Prostě neumím být nenápadná a obyčejná. Popadla sem tašku a vyšla ven z pokoje. Ve škole už sem nebyla úplně ztracená, takže sem svojí třídu poměrně rychle. Sedla sem si do zadní lavice a čekala, až hodina začne. Když vešla učitelka, musela sem si sundat brýle. Někdo zaklepal a do třídy vešel Frank.
"Promiňte, ztratil sem se"
"V pořádku pane Iero, posaďte se" sednul si do vedlejší lavice a pozorně poslouchal. Celou hodinu pomalu ani nemrkal. I když sem na něj doslova zírala a doufala v nějaké rozptýlení, ani si mě nevšiml. Ke konci už mě přestalo bavit i tohle a tak sem si začala kreslit. Nějak podezřele rychle zazvonilo, až sem se lekla. Rychle sem začala uklízet pokreslené papíry a sešity do tašky.
"Melody, ani sem si tě nevšiml" ozval se za mnou Frank.
"Jo, já si všimla. Tebe vážně tohle zajímá?" ukázala sem na popsanou tabuli. "Celou dobu sem doufala v nějakou konverzaci, málem sem se ukousala nudou!"
"Promiň.. vážně tohle je něco, co mi docela jde. Hele.. nepřehnala si to dneska trochu s make-upem."
"Ne"
"Vážně? Vypadáš jako vosková figurína, která má obrovský oči. Je to děsivý"
"Jo.. mě to nějak nevadí"
"Jasný, nos si, co chceš.."