"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Únor 2012

Stylová a krásná všehochuť..

28. února 2012 v 18:37 | Shira Elizabeth Freux |  Fashion
opět sem našla pár zajímavých lidí, věcí a tak podobně.. Není toho tolik, proto je vše v jednom článku :)
slečna má hodně vlasů a zajímavou barvu ^^

Little fucked up (27.2.2012)

27. února 2012 v 18:18 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
V sobotu jsem se vrátila z Itálie. Novinka :D Ráda bych řekla, že sem si to tam moc užila a že bych se tam chtěla vrátit, ale bohužel. Týden, kdy mi bylo dopíráno soukromí, nařizována přehnaná aktivita, která přešla do modřinatého kolena, a spousta blbých poznámek mého otce. Myslím, že i ten lyžák minulý rok sem měla radši. I když zase nadruhou stranu.. mám pár nových věcí. Nebyl to úplně zbytečný vílet no. Během dovolené (a hlavně zpáteční cesty) jsem zvládla přečíst Figurky (Povídky Malostranské) a Příšerné příběhy strýce Montaguea (původně sem si chtěla ještě přečíst aspoň kousek 3. dílu Demonaty, ale došlo mi světlo) podívala se na Shining (konečně) dokoukala poslední díly HIMYM a Big Bangu.. a ještě jeden díl Darji.. trochu sem popojela ve čtení Idiota. Dneska sem dokoukala poslední díl Skins.. neni toho úplně málo, ale myslím, že jsme toho mohla zvládnout víc, kdybych byla doma. Ještě sem nakreslila sýkorku.. no řekněme, že to byla věc na 20 minut :D Ráda bych řekla, že sem si prázdniny užila.. ale moc ne..
Co se osobního života týče.. chovám se zas trochu schizofrenicky. Snažím se rozjet jeden vztah a v jednu chvíli mi přijde, že se to vyvíjí docela dobře, ale chvíli potom si zas řikám "co si to kurva nalhávám??" To se dozvím až časem. Až budu onoho večera jednat.. jakože budu!! Vim, že sem strašnej srab a vůbec, ale tohlě je něco, co chci tak strašně moc, že kašlu na to, co by se mohlo stát a chci jednat. Včera sem si říkala, jestli bych neměla radši jednat dřív (víte co, kluci sou nevyzpytatelný a ráda bych věděla, co se stane a tak) ale bylo mi to vyvráceno. Ale nevím, zda mám věřit zrovna tomuhle člověku. Ale řekněme, že potom bude lepší příležitost.. Výtahnou onoho kluka ven je prý taky blbý nápad, protože 'mě může odmítnout' no.. uvidíme.. rozhodně bych to chtěla zkusit, ale když už i ten, který mě má rád není ochoten sám napsat, tak nevím, co si myslet o tom, kterého mám ráda já, když mi taky nenapíše :D je to matoucí.. uvidím co bude.. držte mi palce, protože to budu potřebovat.. jinak tu pak budu zase brečet..

No Only Friends 2, 14.díl

27. února 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
Druhý den sem marně doufala, že Gee přijde do školy. Samozřejmě nepřišel. Emma se mi snažila zvednout náladu.
"Hele, Liz, co říkáš na to, že bychom šli v pátek na koncert? Punkový skupiny a tak podobně" usmála se "Co ty na to?"
"Hmm.. musím se zeptat doma.. ale.. ráda půjdu, když budu moct.. Pokud mi to pomůže přemýšlet nad něčím jiným"
"Myslím, že ta hlasitost ti nedovolí přemýšlet ani trochu"
"To je jedině dobře" Vrátila jsem se zpět ke svému přemýšlení. Večer, když se rodiče hádali usla sem a nevím, jak se rozhodli. Ráno sem neměla čas se zeptat, ale moc doufám, že to vyjde. Po škole sem poprvé šla domů sama. No sama. S Emmou. Ale nemusela sem jet v autě s mámou. Je to takový.. volnější. Konečně se vše začíná vracet do svých kolejí. Zase si začínám říkat, že všechno bude dobré a občas tomu i věřím.
Máma souhlasí, že můžu jít na koncert. Zvláštní, že mi dovolila jít. Ale sem ráda. Těšila sem se na pátek. Ten večer sem si chtěla užít a na všechno zapomenout. Vyčistit si hlavu a nechat se unášet hudbou. Ten večer sem se pořádně vyfikla. Emma vypadala stále jako víla. Vždy, když někam jdeme spolu, strhneme na sebe veškerou pozornost. Nebylo tomu jinak. Stoupli sme si hned do první řady a očekávali nástup první kapely. Sledovala sem ruch kolem. Spousta lidí. Tichá hudba, která dotvářela atmosféru, před nástupem kapeli. Emma mi někam zmizela, ale než jsem se nadála byla zpátky a v ruce držela dvě sklenice čehosi, co vypadalo jako krev, ale ujišťovala mě, že to krev není. Od doby, co znám Geeho začala sem se oblíkat trochu upírsky a s krvavým pitím sem už nemohla odporovat, že jí jsem.
"Za chvíli začnou" křičela mi Emma do ucha, protože přes dav nebylo slyšet.
"Už se moc těším" řekla sem spíše pro sebe.
Na pódium přišli zvláštní kluci, chvilku zapojovali kytary a pak konečně začli hrát. Nechala sem se unášet hudbou. Nejspíš za to mohl i krvavý nápoj, ale byla sem jako kdybych si něco píchla. Bylo mi krásně. Ta skvělá nálada. Ten dav, hejbající se do rytmu. Ta hudba. Byla sem v rauši. Naprosto mimo sebe. Když kapela skončila, šli sme s Emmou pro další drink. Byla sem ještě stále v opojení. Když sem se otočila rychle sem vystřízlivěla.

Sýkorka

26. února 2012 v 15:12 | Shira Elizabeth Freux |  Obrázkuji
Už asi 3 roky stále chci sýkorku. Chtěla bych mít tothoto malého ptáčka jako domácího mazlíčka, nebo alespoň na chvilku si ho pučit nebo tak nějak :) no.. nakonec sem se rozhodla, že se jí nakreslím.. a takhle to dopadlo

The Shining

26. února 2012 v 11:16 | Shira Elizabeth Freux |  filmy
Spisovatel Jack Torrance hledá klidné místo pro psaní svého nového románu, a tak přijímá nabídku dělat správce odlehlého horského hotelu. Při úvodním pohovoru se dozvídá mimo jiné hrůznou historku o svém předchůdci, který zešílel ze samoty a odloučení a zavraždil svou ženu a dvě dcery... po příjezdu Jack ubytuje svou rodinu a začíná psát knihu. Brzy však zjišťuje, že samota uprostřed hor je tísnivá a také on začíná přicházet o rozum. (oficiální text distributora)

převzato odsud

Úžsný film, ovšem v době své premiéry byl rozhodně děsivější, než teď, ale to není jeho chyba :)

Příšerné Příběhy strýce Montaguea

26. února 2012 v 11:08 | Shira Elizabeth Freux |  Knížky
"soumrak padá, mlha houstne a domem se rozléhají strašidelné zvuky.."
těmito slovy vás nabáda přebal této knihy od Chrise Priestleyho, abyste ji otevřeli a pokračovali ve čtení.

Edgar ze všeho nejraději naslouchá příběhům. Není proto divu, že ho to táhne za takovým náruživým vypravěčem, jakým je strýc Montague. Co na tom, že strýc bydlí v ponurém domě na konci lesa, jenom se vým mlčelivým sluhou Franzem, a že všechny jeho příběhy jsou strašidelné? Navštěva u něj má proto vždycky tajemnou atmosféru. Edgar se usadí do křesla a upíjí ze šálku horký čaj. Plameny vrhají po stěnách mihotavé stíny, starým domem se ozávají tajuplné zvuky a za okny jako by se někdo plížil. Je čas na hrůzastrašné historky. A strým Montague se nenchává dvakrát pobízet. Proč se však pokaždé tváří, jako kdyby se ony příběhy opravdu udály? A proč Edgarovi brání, aby se stkal se sluhou Franzem? A kde vzal všechny ty podivé předěmty, které hrají hlavní roly v jeho příbězích? Je jasné, že dřívě či později musí dojít na vyrpávění nejdůležitéjší - na vyprávění o strýci Montagueovi samotném..

takto pokračuje úvod na vnitřní straně přebalu. Pokud se rádi bojíte, určitě doporučuji, líbili se mi všechny příběhy, které strýc vyprávěl, ale jeho vlastní příběh byl asi ten nejlepší. Kniha je doprovázena ilustracemi od Davida Robertse.

No Only Friends 2, 13.díl

24. února 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
Doběhla sem na konec ulice. Pak sem zahla za roh. Po chvíli už sem nemohla a tak sem se zastavila a svezla dolů po nějaké zdi. Jen jsem tam tak seděla a brečela. Po několika minutách, netroufám si říct po kolika, přiběhla Emma.
"Liz! Co to vyvádíš? Jsi v pořádku?"
"Nejsem a nikdy už nebudu!" vykřikla jsem.
"Liz, on to tak určitě nemyslel. Určitě se brzo uklidní a všechno bude v pořádku"
"Ne, Emmo, nebude! Tys ho neviděla, on to myslel smrtelně vážně" vstala sem a začala zase utíkat. Pryč.. hlavně být pryč. Doběhla sem až k bráně nějaké budovy. Chtěla sem jí přelíst, ale můj nedostatek sil mi to nedovolil a tak sem se znovu svalila na zem a jen bušila pěstí do brány. Emma přiběhla a celá zadýchaná mě zase začla utěšovat. Ale já nechtěla slyšet jí. Já chtěla slyšet, jak se můj otec Geemu omlouvá a jak říká, že to všechno bere zpět. Chtěla sem, aby mě takhle mohl objímat Gee. Aby se přede mnou neschovával ve strachu před mým otcem. Aby mohl být stále se mnou. Doufala sem, že když přijde Emm k nám do třídy všechno bude úžasné, budeme se spolu všichni bavit a bude to krásné. Ale ne. To bych nemohla být já, abych mohla mít takový krásný život. Ne. Ale Gee a Emma jsou moje priority. Bez nich nemůžu žít. Dříve mi vzali jí. Byla sem ještě malá a tak sem to docela v klidu překousla. Ale od doby, co se bůh, nebo kdokoliv, kdo tohle všechno řídí, baví tím, že mi dává klacky pod nohy. Stále se vyžívá v tom, že mi jen ubližuje. Od té doby byl Gee pouze jedinou věcí, která mi dávala sílu, která mi dovolila žít a přežít. Nezhroutit se. A teď.. teď mi ho zase berou. To se nedá přežít.
Ani sem nezaregistrovala, že mě Emma zvedla a vlekla k ní domů. V takovýhle chvílích sem si řikala "Proč jen jsem se já hloupá musela zamilovat?" a odpověď? "Protože do něj se nedá nezamilovat" Emma na mě celou cestu mluvila, ale já jí nevnímala. Když sme přišli k ní domů, už tam měla rodiče. Vlastně jenom mámu, protože ten chlap není její otec. Její máma se vyptávala co se stalo. Emma jí všechno řekla, protože už s Emmou samotnou si musela hodně vytrpět a teď si nejspíš myslela, že mi pomůže. Po hodinové rozpravě nad kakaem a sušenkami, které zatím Emma připravila, sem se cítila líp. Né nějak výborně, ale bylo mi líp. Už sem ani nebyla tak ubrečená a byla sem schopná prohodit alespoň prosté "Děkuji" když sem odcházela. Moje máma se vyptávala. Emina máma mi dodala sílu a když se máma zeptala, co se děje, v klidu sem jí odpověděla.
"Víš, mami, já bez Geeho už prostě nemůžu být. Už sme spolu několik let a nejde to jen tak takhle skončit. Určitě mi rozumíš"
"Liz, já ti rozumím, ale pořád se mi to moc nelíbí. A tatínek si vůbec nemyslí, že by to byl dobrý nápad"
"Mami.. zkus ho přemluvit, začínám na tom být psychicky špatně a myslím, že před maturitou to není zrovna dobře"
"Tak jo, zkusím to" Že by vítězství pro mě? Pro Liz? Zdá se mi to nemožné. A s mým smutkem to taky nepomáhá. Vůbec nepomohlo, když sem večer slyšela, jak se rodiče hádají. Zase jsem byla smutná.

No Only Friends 2, 12.díl

20. února 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
Ráno, když jsem se vzbudila, zjistila sem, že mám trochu nateklé oči od pláče. Takhle bídně mi už dlouho nebylo. Celou dobu, co sem byl ve škole, sem se nažila dávat pozor a nečumět jen tak do prázdna. Moc se mi to nedařilo. Gee samozřejmě nepřišel. S Emmou nás máma odpoledne vyzvedla, a odjeli sme k ní domů. Nikdo tam ještě nebyl.
"Emm, kdy tvoje máma přijde?"
"Tak za 2 hodiny, dřív ne"
"Půjdeme teda?" ptala sem se nejistě
"Jo, hned, jen tu odhodím tašku, můžeš jí tu taky nechat."
"dobře" odložila sem tašku k Emmě do pokoje a vyšli sme ven. Bylo už trochu chladněji, ale naštěstí to od Emmy k Geemu nebylo tak moc daleko. Když sme došli před dům, jen sem tak stála a bála se zazvonit.
"No tak, Liz, to dokážeš, přece ho tak moc chceš vidět"
"No jo.. já to zvládnu" řekla jsem a zazvonila. Otevřel Mikey.
"A.. ahoj Mikey.. je Gee doma?"
"jo, ale nevim, jestli je ve stavu, kdy zvládne sejít schody"
"Nemohli bysme jít dovnitř?"
"Asi jo" otevřel dveře dokořán, abychom mohli projít.
"Běž sama, počkám venku" řekla Emma.
"Jen pojď dovnitř taky, aspoň mi můžeš pomoct s úkolem" řekl Mikey s úsměvem neviňátka.
"No tak jo" zasmála se Emma, když vcházela. Vyšla sem po schodech k Geemu do pokoje. Nápadně mi to připomínalo to, když sem za ním šla asi před 2ma roky. Přece jenom se toho až tolik nezměnilo. Vešla sem do jeho pokoje. Ležel na posteli se sluchátkama v uších. Jakmile mě uviděl trhl sebou, jako by viděl ducha.
"L..Liz? co.. co tady děláš?" řekl, když si vyndával sluchátka z uší
"Přišla sem za tebou, chtěla sem tě vidět"
"Neměla bys tu být"
"Neměla, ale už nejsem malá hodná holčička, abych stále poslouchala svoje rodiče"
"Ty možná ne, ale když ti někdo vyhrožuje, tak změníš názor"
"Cože?"
"Jo, radši odejdi"
"Ne, já nechci odejít"
"Jdi!" křikl a zavřel se do skříně. Chvíli sem nechápavě koukala, co to dělá. Pak sem k té skříni přišla a otevřela jí.
"Liz, jdi pryč, jenom ti ublížím a budeme mít oba problémy"
"Jenže já to nezvládnu"
"Budeš muset! Odejdi odsud a už sem nechoď!" trochu do mě strčil.. Do očí se mi žačli hrnout slzy. Vyběhla jsem ven z jeho pokoje, z jejich domu. Pryč na ulici. Pryč od něj.

Italia!!

19. února 2012 v 15:07 | Shira Elizabeth Freux |  žiju!!
Zdravím z Itálie!! :) 666,6 kilometrů dlouhá cesta plná aut :D ale byla to legrace. Alespoň sem si hezky početla a vyspala se :) Včera bylo krásně - svítilo sluníčko a bylo asi 7°C, skvělé počasí :) i když normálně sluníčko moc nemusim, tak v zimavých časech se hodí i mě :D Dneska je trochu větší zima a sněží o.O doufám, že zítra bude líp :) Zatím se asi vydám buď číst nebo kreslit, abych nám nevyplýtvala internet :) ještě se možná časem ozvu a možná budou i nějaký fotky :D zatím se vzdálím a posílám pozdrav z Itálie!! :D

No Only Friends 2, 11.díl

17. února 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
Celý víkend sem se učila spolu s Emmou. Když v neděli večer odešla, trochu sem osaměla. Ale pořád sem měla Foxyho. Během víkendu jsem mu vymyslela jméno. Foxy. Celý večer sem seděla na posteli a hrála si s ním.
Ráno mě i Emmu odvezla moje máma do školy. Asi se o mě pořád bála. Celou dobu, co jsem stála před školou, sem vyhlížela Geeho. Nikde sem ho neviděla. Přiběhla k nám Kelly a celá nadšená mě objímala a byla strašně ráda, že jsem zpátky. Neviděla sem ani Leu. Ani Toma nebo Erika. Když sem se tak rozhlížela, uviděla sem Christianu. Jakmile uviděla, že se na ní koukám, usmála se a vydala se ke mně.
"Ahoj, Liz.. víš, je mi moc líto, co se stalo. Vážně sem si nemyslela, že by se to mohlo takhle zvrtnout. Nechtěl sem ti ublížit, zdáš se mi fajn. Lea mi řekla nehezké věci, tak sem nevěděla, čemu věřit, ale pak sem se ptala Emmy a tak. Zjistila sem, že to vůbec není pravda. Každopádně se ti chci omluvit" dořekla a objala mě.
"To je v pořádku Chris, vím jaká Lea je. Moc dobře to vím"
"Jo.. a jak ti vůbec je?"
"Fyzicky dobře, ale s psychikou je to horší. Neviděla si Gerarda?"
"Ne, už delší dobu ne."
"To je škoda.. doufám, že dneska přijde" ale nepřišel. Neodpovídal mi na smsky. Když sem se někoho zeptala, jestli o něm neví, jen kroutil hlavou. Pak sem narazila na chodbě na Franka.
"Ahoj, Franku, ty se kamarádíš s Geem, že jo?"
"Ahoj.. Eliz? Jo, docela jo, proč? Co potřebuješ?"
"Docela nutně potřebuju jeho. Nevíš, kde je?"
"Pravděpodobně.. hmm.. nejspíš doma, nebo se potlouká někde v ulicích, ale asi bude spíš doma"
"Díky" usmála sem se a pokračovala v cestě. Ve třídě sem přišla k Emmě.
"Nejspíš je prej doma. Je to docela pech."
"No, mohla bych za nim přijít a říct mu, ať jde do školy, ale myslim, že mě poslouchat nebude."
"Asi ne" začala sem se mračit.
"Můžeme překecat tvojí mámu a jít po škole 'ke mně'.. pak bysme mohli jít k němu."
"Bylo by to super." Když skončila poslední hodina, už na mě před školou čekalo auto, aby mě odvezlo domů. Cestou jsem mámě navrhla, jestli bych druhý den nemohla k Emmě. Souhlasila, ale jen pod podmíňkou, že mě tak odveze a pak si mě vyzvedne. Nejdřív sem se jí snažila přesvědčit, že bych se chtěla jít projít, abych byla taky na čerstvym vzduchu. Moc se jí to nezdálo, tak sem nakonec souhlasila s tím, že mě odveze. Když sem dorazila domů, začala sem zase se školou. Dala sem najíst Foxymu. A ten mi pak dělal společnost, když sem se snažila nějak přelouskat chemii. Nikdy mi nešla. S tou mi uměl pomoci jedině Gee. Ach jo.. Gee.. jak moc bych si přála, aby tu teď byl. Uslyšela sem ťuknutí na okno. Doufala jsem, že to byl on. Nebyl. Byla to jen větev, která bouchla do okna. Začala sem mít zase hroznou náladu.

Britain flag camisole!!

16. února 2012 v 19:32 | Shira Elizabeth Freux |  Tvořeníní
nedávno sem sem dávala obrázky nějakého oblečení, kde bylo mimo jiné tričko s anglickou vlajkou. Vzhledem k mé posedlosti, která zahnuje takovou sukni, boty, šátek a vlajku sem se rozhodla si takové tílko vyrobit :) navíc díky výletu do Drážďan sem získala v H&M levné tílko, které sem mohla pokreslit ^^

Spider Web

15. února 2012 v 18:28 | Shira Elizabeth Freux |  Obrázkuji
měla sem chuť prostě malovat, takže sem vzala černý papír a na něj nakreslila velikou pavučinu :) a takhle to vypadá :)
chtěla sem to trochu uparvit, ale pak to není viět celý :D

Earrings :)

15. února 2012 v 17:37 | Shira Elizabeth Freux |  Tvořeníní
Víte, co to je, když má člověk 8mm dírku v uchu a zalíbí se mu nějaké pecky :D jekože naušnice.. Je to fakt na nic, ale vyřešila sem to :) podívejte se, jak to dopadlo ^^

Co by bylo kdyby..

15. února 2012 v 17:00 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Každý aspoň někdy přemýšlel, co by bylo, kdyby se byl býval nenarodil.. Ale občas si každý řekne, že měl něco udělat jinak a přemýšlí jaké by to bylo, kdyby to udělal. Rozhodně si nepamatuju, kdy poprvé sem si něco takového sama řekla, ale nedávno sem se dozvěděla, že můj život se mohl docela změnit už v mých 5ti letech.
Rodiče mi řekli, že moje učitelka ve školce navrhovala, abych šla do školy o rok dřív. Samozřejmě sem ráda, že se to nestalo, ale co by, kdyby..
Kdybych šla o rok dřív do školy nejspíš bych nikdy nepoznala své kamarády, které znám teď. Jen ty ze školky. Lidi ze základky ani náhodou, ale určitě bych znala ty, ke kterým sem tak trochu vzhlížela, jako každé malé díťe k těm větším. Možná, že bych ve škole nestíhala. Ale spíš si myslím, že bych stíhala úplně normálně. Udělala bych příjmačky na gympl?? Kdo ví.. ale asi ano. Možná bych se na něj i těšila. Dostala bych se do skvělého ročníku, samozřejmě za předpokladu, že všichni lidé, kteří tam jsou teď by tam byli i tak. Ty skvělé pány, co chodí o rok výš, bych neviděla, jako objekt zájmu, ale jako normální kamarády, spolužáky. Možná, že by mě kolektiv v některé ze tříd přivedl na né zrovna tu nejlepší cestu. A co víc.. za rok bych musela maturovat.
Co se tohohle týče, sem ráda, že moje máma to neudělala.
Dalším velkým zlomem byly samozřejmě přijímačky. Šla sem na ně s tím, že to budu trochu kazit. Nepomohlo to a na gympl sem se stejně dostala. Co kdyby ne?? Nejspíš bych se tam dostala potom, víc bych si užila s kamarády ze základky, a moje momentální kamarádky by se mi smáli, že sem bažant. Navíc myslím, že díky vlivu ostatních lidí z gymplu nejsem úplně normální. Rozhodně bych nechtěla být jako moje bývalé spolužačky. Některé z nich jsou přesně to, co odsuzuji, ale přesto je mám pořád ráda.
Pak nastala spousta situací, kdy sem si řikala "proč sem byla tak blbá? Kéž bych to udělala jinak" Co se pár určitých věcí týče, ještě pořád se to snažím napravit.. a jestli se to povede, to se uvidí až časem.. minimálně jedno by se mi povést mohlo.
Jistě to nebude trvat dlouho a znovu si řeknu "co by kdyby.." nikdy to na sebe nenechá dlouho čekat :)

No Only Friends 2, 10.díl

13. února 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
Všichni povídali jeden přes druhého. Byl to hrozný hluk.
"Mami, kde je Gee?"
"Nevím"
"Přiveďte ho někdo!" začla sem brečet
"Ne" řekla matka.
"Mami, on za nic nemůže, nic neudělal. Proč ho nemůžu vidět?"
"Protože na tebe má špatný vliv. Nechci, aby se ti něco stalo. I když na to už je asi pozdě. Prostě ho neuvidíš."
"NEE!!" začala sem brečet. Celý další týden, co sem ještě musela být v nemocnici sem buď spala, brečela, že nemůžu vidět Geeho nebo doháněla školu. Pokaždé, když Emma přišla, vysvětlovala mi vše, na co sem chyběla.
"Emmo.. jak se má Gee?" zeptala sem se jí jednou.
"No.. moc dobrý to není. Jedinou radost mu teď dělá vědomí, že už jsi v pořádku. Byl hrozně na dně, když sem mu řekla, že už ses probrala. Nejspíš kvůli tomu, že k tobě nemůže. Taky mi přijde, že asi začal trochu pít. Přišel mi trochu opilej, když byl ve škole."
"Chudák" začala jsem opět zoufat. Chudinka můj. Kdybych na sobě pořád měla kapačky, nejspíš bych si je vyrvala, jak sem začla šílet.
"Liz.. Liz! To bude v pořádku. Zítra jdeš domů a pak ho už uvidíš"
"Myslim, že jsem se ještě nikdy tak moc netěšila do školy" řekla jsem, když sem se uklidnila. V dalších dnech sem se začala soustředit hlavně na školu, protože to bylo momentálně nejdůležitější. V den, kdy sme měli odjíždět, přišla i moje sestra. Nesla sebou ten košík. Ten košík, kvůli kterému jsem byla v tom domě.
"Liz, něco pro tebe mám" řekla a podala mi košík, ve kterém se něco pohnulo.
"Koťátko?!" bylo v něm malé mourovaté koťátko. Vždycky sem si přála mít nějaký domácí zvíře. "To je vážně pro mě?"
"Jo.. byl to dárek ke tvejm narozeninám." Uvědomila sem si, že jsem vlastně měla mít narozeniny.
"Díky" usmála jsem se "tu jsem si vždycky přála" řekla jsem a pohladila koťě, které zamňoukalo. Bylo moc roztomilé. Po dlouhé době sem dostala něco, co už sem si přála snad od vždycky. Potom jsem se oblíkla, matka mi mezitím sbalila všechny věci a jeli sme domů. Doma čekala Emma, která zatím uvařila kakao. Skoro sem si nepamatovala, jak náš dům vypadá. Když sem vešla do pokoje byla v něm kupa dárků. Nejspíš všechny k narozeninám. S Emmou sme si sedli do pokoje a celý zbytek dne sme si hrály s koťátkem, vybalovali dárky a blbly.
Ráno, když jsem se vzbudila, zjistila jsem, že Emma už není v pokoji. Zůstalo tu jen koťátko. Přemýšlela jsem jako ho pojmenuju, ale po chvíli mě z úvah vytrhla Emma, která vběhla do pokoje a volala:
"Snídaně! Ještě toho musíme dost dohnat, tak doufám, že ti bude chutnat a učení ti půjde!"

Dresden trip!! (11.02.2012)

11. února 2012 v 16:08 | Shira Elizabeth Freux |  žiju!!
Po měsíci a půl jsem se znovu vypravila do Drážďan!! Tentokrát s rodinou :D Samozřejmě to byl hlavně nakupovací výlet. Ono v tom mrazu sme měli, co dělat, abysme vůbec došli do těch obchodů a nezůstali přmrzlí někde na ulici :D Aneb, když má na sobě člověk 5 vrstev, ale stejně celej mrzne o.O
No nic.. našla sem dost zelené kalhoty, což sem pokládala za nějtěžší úkol, takže jsem nadmíru spokojená ^^ taky jsem objevila ty stříbrné kalhoty, co jsem chtěla (díky bohu za slevy xD) Zase sem měla cukání vykrást nebo vykoupit celý Claire's, ale nakonec to naštěstí odnesl jenom černý "klobouček" (fajn, do klobouko to má daleko, prostě černá věc na hlavu :D) a barevný stíny :) Měli tam ěco jako luckypacky.. ale po nějakém tom přesvědčování, že v tom sou jenom kraviny sem se na to vykašlala :D (věřim, že bych něco z toho určitě využila.. navíc 10 věcí za 5 €.. no nic :D překecali mě.. Po asi milionu let sem našla nějaký hezký velký prstýnek, který má nastavovatelnou velikost (thank god).. zásadně mi padá i S, když je maj na velikosti, takže sem ho tam nemohla nechat.. a konečně mám malý štětec a uhly.. pak sem ještě kvůli své tvořivosti koupila bílé tílko a bílé tričko ^^ a už s nimy mám plány :D
Jinak.. řekněme, že teď si sama tak trochu rozhoduju o budoucnosti a bohužel to nevypadá na nejlepší možné řešení :D což se ovšem rozhodně až 9. na plese.. ale stejně.. druhá možnost taky nevypadá nejhůř a narozdíl od prví vypadá až moc optimisticky.. což mě trochu děsí, ale nevadí :) Taky jsem zjistila, že mám šanci asi tak 50%, že bych mohla začít zpívat před publikem xD i když pravda, že to vidim spíš tak na 25% :D ale byla by to legrace :) to se uvidí v létě.. nebo možná se to trochu ujasní někdy teď :D
Za týden touhle dobou budu už v Itálii nejspíš už i na pokoji. ptále doufám v to, že se tam oteplí a my tam neumrznem :D taky doufám v předpověď, která říká, že už v podělí ná být 0°C ^^ potřebuji vyzkoušet svoje velké boty a nechci v nich moc mrznout :D a rády bych je vyzkoušela ještě před plesem.. takže snad.. budu doufat v oteplení.. :) teď mizím :) malovat, uklízet, fotit, šít.. a tak :)

No Only Friends 2, 9.díl

10. února 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
Píp.. Píp.. Píp.. Tma. Vše, co vidím je tma. Co se děje? Nic necítím. Nic. Vůbec nic. Žádná bolest. Žádné emoce ani vjemy. Nic. V dálce vidím mlhavou bílou skvrnu. Utíkám k ní. Pomalu, pomaloučku se přibližuji. Jsem už skoro u ní. Slyším něčí hlas, jak na mě volá. Ale nevím, čí je. Píp.. Píp.. Píp.. Co je to za otravný pípání? A kde to vůbec jsem? Proč? Najednou jsem si vzpomněla, na tu rvačku v domě. Jak mě Lea strčila a já spadla z balkonu. Bože můj, snad nejsem..
Nestačila sem ani domyslet a otevřela sem oči. Byla jsem v nemocnici. Začla sem se rozhlížet po pokoji. Všechno mě bolelo. A v koutě na židli seděla Emma.
"Emmo" řekla sem. Otočila se ke mně.
"No konečně" přiběhla a pokusila se mě obejmout, což jí ale moc přes všechny ty hadičky nešlo.
"Co se stalo? A kde je Gee? Chci ho vidět."
"Spadla si. Z toho balkonu, kde sme stáli. Lea tě strčila. Dopadla si na rozbitý lahve, takže máš dost pořezaný záda, ale to se prý rychle zahojí. Zlomila sis nohu a ruku. To asi vidíš. No a jak jsi omdlela, tak si pak nějak upadla do comatu. Už tu nějakou dobu ležíš"
"Co je za den?"
"28. Listopad"
"Už?" vykulila sem oči. "To už tu jsem skoro 2 měsíce?"
"Jo, už uvažovali, jestli se vůbec probudíš, většinou to netrvá tak dlouho, hlavně u mladých lidí. A navíc je to dost divný, protože ti ani nic moc není."
"Bože můj.. A co ten Gee? A Lea a vůbec.. co se dělo pak?"
"Gee sem teď nemůže, pak ti to vysvětlím. Lea z toho vyvázla. No, když si přistála na zemi, zavolali sme záchranku, schytali pár nehezkých slov od tvých rodičů. Hlavně teda Gee a já. Ostatní více méně utekli, zůstala jen Christiana, ale ta se po chvíli tak rozbrečela, že jí někdo musel odvíst domů. Tvoji rodiče byly naprosto nepříčetní, hlavně, co se Geeho týče. Mě si nějak moc nevšímali. Pak sme tak nějak všichni trávili čas tady u tvojí postele. Ale asi po dvou týdnech, když sem sem zrovna mířila, uslyšela sem, jak tvůj otec řve na Gerarda. Už si nepamatuju přesně, co řikal, ale výsledkem bylo, že už ho k tobě nechce nikdy pustit. Od tý doby sem ho výdala jenom ve škole. Asi si vzal jeho varování k srdci. Asi nechtěl ještě víc kazit jejich náladu. Jen doufám, že se to teď zlepší, protože co vím, tak on na tom teď není zrovna nejlíp."
"Já ho tady chci!" vykřikla sem a začla brečet.
"Já vim.. hele, půjdu říct doktorům, že jsi se probrala a dám vědět i tvojí mámě. Za chvilku sem zpátky. A mimochodem, tvoje sestra má pro tebe hezký překvapení" řekla a zmizela ve dveřích. Otec se asi fakt zbláznil! Jak si vůbec může myslet, že mi něco vymluví! Jsem už skoro dospělá s tim ať ani trochu nepočítá. Ani sem se nenadála a už se na mě vrhla hora doktorů, kteří mě zašli zkoumat. A po chvíli se k nim přidala i moje matka.

No Only Friends 2, 8.díl

6. února 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
Uvnitř byla docela tma. S Geem sme zašli do zadního pokoje, kde sme se schovali za stěnu. Po chvilce se objevila moje sestra. Nervózně přešlapovala hned v tom pokoji, kterým sme vešli. Najednou sem uslyšela kroky odkudsi zezhora. Byl to ten kluk. Přinesl nějaký košík.
"Můžu se podívat?" zeptala se moje sestra
"Jen se koukni, ale chci svoje peníze"
"Tady máš" řekla a vzala si od něj košík
"Je krásné" řekla, když se do košíku podívala "Pak jsme tedy provedli obchod" řekla a odešla. On odešel na druhou stranu, ale také pryč z domu.
"To nevypadá na nic špatného" řekl nakonec Gee.
"Nevypadá.. a jsem ráda"
"Chápu tě.. chceš to tady trochu prozkoumat?"
"Jo, půjdeme nahoru?"
"Jak chceš" vylezli sme nahoru. Prouzkoumávala sem místnost po místnosti, když sem najednou uslyšela kroky. A hodně kroků.
"Gee, slyšíš to?"
"Jo" zalezli sme do pokoje, který vedl k balkónu s chatrným zábradlím. Vyšla jsem na balkón a koukala do dálky. Byli sme ve čtvrtém patře. Bylo to docela vejška a tak jsem radši odešla zpět do domu. Chtěli sme odejít, když se najednou ve dveřích objevila Lea.
"Ale ale, kohopak to tu nevidím. Naše mrcha a ten laser. Tome! Pojď sem, tady bude legrace" křikla Lea na Toma, který vyšel ze dveří hned za ní. Pak vyšla ještě Christiana, Emma, Erik a Jeffrey.
"Dělá ti snad dobře ostatní ponižovat?" zeptala jsem se. Ona jen prošla okolo mě, trochu do mě drcla a vyšla na balkon.
"To je ale krásný výhled, že? Víš ty mrcho jedna.. vždycky jsem tě nenáviděla. A díky Emmě mám o trumf víc. Děvko."
"Takhle jí řikat nebudeš!" vykřikl Gee a chtěl jí jednu natáhnout, ale než se k ní stačil dostat, pustil se do něj Tom s Erikem. Vběhla sem mezi ně.
"Nechte ho být!" nikdo mě neposlouchal. Dostali se až na balkon, vyběhla sem za nimi a Emma za mnou. Snažili sme se je uklidnit, ale nedařilo se. Lea jen tak samolibě stála v koutě a opírala se o zeď.
"Jen do něj kluci" křikla na ně. Trochu sem do ní vrazila.
"Hej, nepřibližuj se ke mně, ty štětko" vykřikla a strčila do mě. Ztratila sem rovnováhu a spadla na zábradlí. Pamatujete, jak jsem říkala, že to zábradlí bylo dost chatrné? Když sem na něj dopadla, povolilo. Emma uviděla můj vyděšený výraz a chtěla mě chytit. Nestihla to. Viděla sem, jak její ruka minula mojí, a já začla padat. Čtyři patra dlouhý let. A pak tvrdý náraz. Ztratila sem dech. A nebyla schopná ani výkřiku. Pak už jen tma. Poslední, co sem slyšela, byl Emmin křik.. "Nééé.. volejte sanitku, kreténi!"

Ty nejhorší časy..

5. února 2012 v 19:42 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Hodně z nás si jistě už zažilo nějaké to zoufalství. Myslím, že většina slečen kvůli lásce. Kvůli ztrátě blízké milované osoby. Není to nic příjemnýho. Co je horší.. může to trvat hoodně dlouho. Člověk si po nějaké době řekne, že už je to v pořádku, ale mě se docela často stalo, že sem zjistila, že až tak v pořádku to není.
Ten pocit beznaděje, bezmoci.. každý doufá, že je to naposledy, co tohle cití, že až se z toho vyhrabe, už se to nikdy nestane.. že se nenechá. Bohužel, člověk často opakuje svoje chyby a úplně semůže řídit všechno, co cítí. Může to leda uzavřít v sobě, ale to nepomáhá. Naopak to pak bývá ještě horší. Můžete se z toho i zbláznit.
Před necelými 3mi roky se stalo poprvé, že mi něco nevyšlo brutálním způsobem.
Prostě sem jen tak seděla. Ta chvíle, kdy si chcete rvát vlasy, křičet, brečíte.. Zhroucení. Cítíte, jak se vám svět hroutí pod nohama. Snažíte se zvednout, ale stěna, o kterou se opíráte, jakoby tam nebyla. Stále dál padáte na zem. Berete si obličej do dlaní. Potlačujete výkřiky. Máte všeho dost. Chcete, aby to už skončilo. Chcete vrátit zpět posledních 5 minut, a zabránit tomuto.
Opravdu v tu chvíli člověk vypadá jako blízen a rozhodně by si zasloužil nějaké to vyšetření. Nebo aspoň si s někým popovídat. Je docela průšvih, že často, když chci o něčem takovém mluvit, musím někomu psát. Né,m že by byl problém se s kamarádkou sejít. Jen vždycky, začnu mít zase ty pocity. Nemůžu mluvit. A i kdybych mohla, nebude mi rozumět. Navíc nesformuluju větu.
Zoufalství není zrovna hezké..
Všem, kteří zoufají přeji, aby to brzy skončilo a už se nikdy nevrátilo. A hlavně, aby to zvládly a nedělali blbosti, jako je sebevražda a podobně.
Fajn, vim, že zrovna ode mě to neni nejlepší, protože já si svýho života vůbec nevážim, ale vy byste měli ;)
takovéhle obrázek měla jedna slečna u tohoto téma a mě se moc líbil ^^ ->
Někomu tak v tu chvíli moct ublížit. Pomůže to, na chvíli.. Jablko je asi tou nejlepší možností na oběť :)

Simple Plan

4. února 2012 v 16:23 | Shira Elizabeth Freux |  My songs
First step,
You took,
This time,
Was so,
Confused,
It looks like simple plan

Let's turn off the lights,
This time I cannot really die..

Next time
You walk
So strange
Alone
The street
You don't want to lie

Let's turn off the lights,
This time I cannot really die..

It's a simple plan,
Just leave this world,
It's really end
Don't be afraid

This is a fight
There's simple plan,
Take my black wing
And fall down to the hell

There's not a reason to
Be still
all alive

Let's turn off the lights,
This time I cannot really die..

It's a simple plan,
Just leave this world,
It's really end
Don't be afraid

This is a fight
There's simple plan,
Take my black wing
And fall down to the hell

It's a simple plan,
Just leave this world,
It's really end
Don't be afraid
It's simple plan

Stylové vychytávky!! :)

4. února 2012 v 16:17 | Shira Elizabeth Freux |  Fashion
Nejsem si jistá, jestli sem tohle už někam nedala.. ale i kdyby, tak je to prostě krásný ^^

Tatoos :)

4. února 2012 v 16:06 | Shira Elizabeth Freux |  Fashion
ááá.. když vidím takovéhle obrázky mám čím dál větší chuť jít se tetovat :D

Fireworks!!

4. února 2012 v 16:00 | Shira Elizabeth Freux |  Fashion
Připomenutí nového roku :)

Accessories

4. února 2012 v 15:55 | Shira Elizabeth Freux |  Fashion
Scene diamond trochu jinak :) už přemýšlím, kde vezmu takové kamínky :D

Clothes..

4. února 2012 v 15:26 | Shira Elizabeth Freux |  Fashion
na zimu se hodí svetr :)

Winter..

4. února 2012 v 15:08 | Shira Elizabeth Freux |  Fashion

Redheads no. 2

4. února 2012 v 14:59 | Shira Elizabeth Freux |  Fashion
slečna s nádherným kabátkem ^^

No Only Friends 2, 7.díl

3. února 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
V Neděli máma vyrukovala se zvláštním názorem. A to tím, že bych neměla chodit s Gerardem. Jak to může vůbec říct? Jsme spolu téměř 3 roky a ona mi až teď řekne tohle. To její "kvůli němu máš horší známky" jí taky nežeru. Moc dobře ví, že moje známky sou pořád stejný, krom chemie, tam sem se ještě zlepšila. Ale prostě.. áááá. Jak si může myslet, že teď něco změní? Navíc vždyť se předtím tvářila docela nadšeně, když ho uviděla, tak co tak najednou? Fakt to nechápu. Dost mě tím rozladila a já Gerardovi nic neřekla. Kdybych mu to řekla, ještě by udělal nějakou hloupost a neměli by ho rádi ještě víc. Ano, oba dva rodiče, protože to určitě matce nakukal otec. Je to hrozná blbost! Jak vůbec můžou..
"Liz? Jsi v pořádku?"
"Co? Jo, v pohodě, jen sem se zamyslela" usmála jsem se
"A nad čím?"
"Nad ničím důležitým"
"No dobrá. Měli bysme jít, abychom jí nepropásli"
"Jo.. máš pravdu" uznala jsem a vyrazili sme k tomu starému rozbořenému baráku, kde se mělo všechno vyjasnit.
"Liz, vážně si myslíš, že by tvoje sestra.. ?"
"Ne.. ale stát se to může, přesně proto tak musím, abych jí v tom kdyžtak zabránila"
"Hm.. tak si říkám, že bych se měl asi víc starat o Mikeyho" začal se smát
"Řekla bych, že Mikey všechno sám zvládne, je takovej samostatnej a ví, co může a co ne"
"Taky sem ho dost dlouho mlátil, aby si uvědomil, co smí a co ne"
"Občas mi ho je líto"
"Hej!" začal mě lohtat "To jako chceš říct, ž sem špatnej brácha?"
"Ne, ale nejlepší taky nejsi" škádlila sem ho.
"Nechtěla by jsi, abych byl tvůj brácha, jo?"
"Ne" dala sem mu pusu na tvář a usmála se "To by to pak byl incest"
"No jo.. to by asi moc nešlo" začal se smát ještě víc, než předtím. Poslední dobou se nesmál tak moc jako dřív, zajímalo by mě, čím to je.
"Měly bysme přidat" řekla sem, když sme byla asi tak na půl cesty. "Máme už jenom 15 minut"
"To stíháme"
"Musíme bejt nenápadný" podívala sem se Geemu do očí.
"Já sem vždycky nenápadnej!" křikl
"Jistě jistě, nenápadko" vyplázl na mě jazyk. Jo, možná je pořád trochu dětinskej. Ale to mu vůbec neubírá na úžasnosti. Takový temný princ. Kdyžtak nad tím přemýšlím, má pravdu, že je nanápadnej. Já si ho dřív ve škole skoro nevšimla. Člověk si ho snadno splete se stínem. Docela vtipný. Gee si všiml mého úsměvu.
"Čemu se směješ?"
"Tomu, že jsi tak nenápadnej, že si tě lidi pletou se stínem" vyprskla sem smíchy
"No počkej, až tě chitin, tak uvidíš!" vykřikl a dal se do běhu. A já utíkala před ním. Za chvilku sme doběhli až k tomu domu. Zastavili sme se, podívali si do očí a vešli.