"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Leden 2012

WishList

30. ledna 2012 v 20:12 | Shira Elizabeth Freux
seznam věcí, které bych si přála.. :)
1. Ravenino oblečení
2. Krásný kufr
3. Kabelkobatoh ve tvaru rakvičky
4. Ozdobný korzet
6. Klávesy
7. černý klobouk
8. nové conversky
9. lolita šaty
10. knížky
11. tutu
12. černá lolita sukně
13. Collar tops
14. Palestiny

No Only Friends 2, 6.díl

30. ledna 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
"Mám takový pocit, že tě potřebuju skoro pořád" řekla sem a otočila se zpět ke skupince, kde teď stála Chris. Dívala jsem se na Leu. Měla ten svůj vypočítavý pohled. Po chvíli zvedla oči a podívala se přímo na mě. Viděla svůj triumf, že dalšího člověka přetáhla na svojí stranu. Ve škole mi začal teror. A né jenom mě. Kelly a Geemu taky. Docela se divím, že jsem nikoho z nás neobjevila zavřenýho ve skříňce.
Pak najednou se něco změnilo. Samozřejmě, přišla Emma.
Přišla hned v pondělí. Když sem vešla do třídy, ona už tam seděla. Její červené vlasy přímo zářili, obzvlášť proto, že seděla na jediném místě v celé třídě, kam dopadalo slunce. Já s Geem sme jí nevěnovali moc pozornosti, abychom nebyli nápadní. Gee se pořád ptal, jestli si s ní nechci jít promluvit. Nechtěla sem. Jakmile Lea vešla do třídy všimla si jí. Znejistěla. Nečekala, že by někoho jako je Emma potkala ve třídě. Chvíli dál stála v hloučku jejích přívrženců. Pak se najednou Chris otočila a vyšla směrem s Emmě.
"Ahoj, já jsem Christiana, kdo jsi ty?"
"Já jsem Emma" řekla takovým zvláštním hlasem. Byl tak zvláštní, až mi projel mráz po zádech. Emma byla rozená herečka. Pak k ní přišla Lea.
"Co tady děláš?" zeptala se nepříjemným tónem.
"Chodím do školy"
"Už sou to 4 roky, co si byla naposledy ve škole, tak mi vysvětli, co tak najednou."
"Nechodila sem do školy, protože sem nemohla. Teď už můžu, ráda tě zase vidím."
"Vážně?" zeptala se Lea zaskočeně
"Jo. Zaslechla sem něco o tvém boji proti Liz. Docela by mě to zajímalo."
"Opravdu? Hmm.. pojď na chodbu" vyzvala Emmu.
Neslyšela sem, co si říkali na chodbě, ani celý den už sem nijak neslyšela, co si povídají. Naštěstí Emma moc ráda píše dopisy a cestou ze školy mi ho vždycky vhodila do schránky. Takhle sem se dozvěděla, co si povídali.
Lea se rozhodla mi věřit. To je úžasné. Sice asi tak 5krát začla hrozně nadávat, jestli si z ní nedělám srandu, ale já to vydržela a nepodezírá mě. Myslim, že tohle docela hezky vyjde. Zítra někdy v půl 5 jdeme do toho starýho suprovýho baráku. Prý má něco v plánu. Nevím, jestli to má něco společnýho s tvojí sestrou, jak si mi řikala, ale mohlo by. Tohle bude rozhodně zajímavé. Uvidíme se zítra. Emm.
Druhý den sem měla v plánu jít do toho domu a sledovat svojí sestru. Geeho sem samozřejmě přemluvila, ať jde se mnou, protože sama sem jít vážně nechtěla. Po škole jsem se s Geem sešla ve skříňkách.
"Nepřipadáš si trochu jako padouch?" zeptal se mě
"Měla bych? Dělám si starost o svojí sestru, víš co to je?"
"Mám mladšího bráchu, umím si to představit"
"promiň"
"To je v pořádku Liz" objal mě a políbil. Já si vzpomněla na to, co mi v neděli říkala matka. Nevím, co jí to popadlo.

Sing in!!

27. ledna 2012 v 16:55 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Pamatuju si dobu, kdy mi bylo asi takových 9 let. Na počítači sem byla tak jednou za 14 dní a vše, co sem dělal bylo, že sem hrála hru s beruškou. Neměla sem ani ponětí, že existuje nějaký internet, že jde svobodně brouzdat kam se mi zachce. Znala sem jenom programy na sčítání, které sme měli ve škole.
O rok či dva později sem se dozvěděla, že existuje internet. Místo, kde si člověk může po škole povídat s přáteli a posílat maily. Dostala sem svůj první počítač a založila si e-mail. Později, jak jsem se začínala nudit, sem začala chodit na různé chaty a tak podobě. Ostatní tam pořád psali něco o nějakém "ajsku" a já vůbec netušila co to je a k čemu to je. Asi tak před 4mi roky sem si založila MySpace - moje první opravdová sociální síť. V té době byl už každý z mých 13ti letých spolužáků a kamarádů online na icq. Já stále netušila, co to je, a kde to sehnat.
O něco později se na internet začali přesouvat naše známky a pomalu začli mizet indexy (žákovské). Před 3mi roky sem si založila Facebook a začala spát svůj první blog. V té době na Facebooku ještě skoro nikdo nebyl, ale byli tam ty skvělý kvízy :D. Taky mi kamarádka ukázala, že icq se dá založit bez toho, aby ho člověk musel instalovat a dá se na něj i normálně chodit -> meebo. V tu chvíli jsem začala trávit téměř každý večer na počítači povídáním s kamarády. V tu dobu jsem ještě měla "líbko". Před rokem a půl sem si poprvé prohlédla, jak že to to icq vypadá, když je nainstalované. Před rokem sem se na něj poprvé přihlásila. Mezitím moji "přátelé na FB" přibyli. Jednou mi někdo zrušil profil, bylo mi líto té historie - chtěla bych sledovat svůj vývoj. A tak sem si ten účet založila znovu. Nemyslím si, že bych na tom byla nějak závyslá. Na Myspace se podívám tak jednou za měsíc, na FB každý den (samozřejmě hlavně, abych zjistila, jestli se neděje něco důležitého a tim myslim školu.. fakt!!), u nás ve škole se už i omluvenky posílají po internetu. Kupuji věci přes internet. Všechno je jiné než, když sem byla malá, ale nemůžu říct, že je to horší ani lepší, každá doba má své pro i proti (ventajas y desventajas :D) Drív sem sice psala jeden status za druhým, teď se sotva zmůžu na jeden za týden.. Myslím, že mě to už omrzelo :)

No Only Friends 2, 5.díl

27. ledna 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
"Příště bych byla ráda předem varovaná"
"Nevidíš mě snad ráda?" ublíženě se podíval. Došla jsem k posteli, na které seděl.
"Jistě, že tě vidím ráda" dala jsem mu pusu na čelo "ale vyděsil si mě" usmála jsem se. Pak jsem odhodila tašku ke stolu, abych se mohla věnovat Geemu.
"Tak, co Emma říkala důležitého?" zeptal se.
"Jo no.. Emma.." řekla sem se sklopeným zrakem "pustěj jí a bude chodit k nám do školy"
"To je skvělý" zajásal, "ale co se stalo, jsi nějaká smutná"
"Nechci o tom mluvit" šla sem přesně podle plánu. Jako bysme se strašně pohádali.
"Ale no ták" řekl a objal mě "mě můžeš říct všechno"
Za zbytek večera se mu podařilo ze mě vytáhnout, že jsme se pohádali, ale už ne o čem. Pak už mi jenom řikal, že to bude dobrý a že se zase udobříme. Je vážně úžasnej. Docela lituju i toho, že musím použít takovouhle malou lež. Myslím, že si ani nepamatuji, kdy odešel, protože sem usla. Bylo toho na mě ten den trochu moc. Když jsem se ráno vzbudila, nikdo v pokoji už nebyl. Spala sem v oblečení, které sem měla minulý den ve škole. Bylo to dřív, než normálně vstávám, ale já už spát nechtěla, tak sem se šla trochu zkulturnit. Řekla jsem si, že bych se zase po dlouhé době mohla hodně dobře obléct, když jdu jenom do školy, tak sem si vzala svoje krásný bílý šaty s krajkovým lemem. Po dlouhé době sem vytáhla svoje velký černý boty, který i když měli vysokou podrážku, nebyla sem v nich nějak extra veliká. A tak sem se celá trochu vyparádila, abych nějak vypadala a Gee se za mě nemusel stydět a mohl mě hrdě prohlašovat svojí princeznou z temnot. Ano, rád mi říkal nějak takhle. Jeho temný uvažování na něm bylo vždycky úžasný. Když sem vyšla z domovních dveřích uviděla sem, jak Gee stojí u branky a zrovna se chystá zazvonit. Uviděl mě a tak se jen usmál a počkal, až k němu dojdu. Pak jsme vyšli společně vstříc škole. Cestou sme nějak moc nemluvili. Pozorovala jsem ranní přírodu v parku. Najednou sem zahlídla toho kluka ze včerejšího večera. Skoro sem se zastavila a zírala na něj. Byl mi moc povědomý. A ne jenom ze včerejška.
"Liz, děje se něco?" zeptal se trochu udiveně Gee.
"Co? Ne nic, jen sem si na něco vzpomněla. Nic důležitýho" usmála sem se. Nebylo to tak moc důležitý, ale ten kluk mě začal zajímat. Vsadím se, že ho teď budu potkávat skoro pořád.
Když sme dorazili před školu, doufala sem, že někde najdu Chris a budu si s ní moct povídat. Našla sem Kelly, ale jí ne.
"Kelly, neviděla si Chris?" zeptala jsem se
"Viděla" řekla a ukázala směrem na hlouček u Lei. Chris tam stála spolu s nima a dobře se bavila.
"Tak myslím, že to s ní vzdávám"
"Jo, myslim, že to není až tak nečekané. Vypadá jako někdo, kdo by se s ní bavil"
"No jo.. ale trochu sem v to doufala"
"Liz, to bude v pohodě, máš mě a Geeho, zvládli sme to předtim, zvládneme to i teď"
"Jsem tu jen pro tebe, Liz, kdykoliv mě budeš potřebovat" objal mě a dal mi pusu na čelo.

Together (26.1.2012)

26. ledna 2012 v 19:37 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči

Dlouho sem nechápala, jak se může někdo cítit tak, jak je to popisované v této písničce. Před nějakou dobou jsem to pochopila. Teprve nedávno sem si vzpomněla na tuhle písničku a tak mi to připomněla.
Zase sem začala trochu aktivněji poslouchat Avril. Možná, že bych to neměla dělat, protože zásadně chytám ty pocity z písniček :D Zrovna v tomhle případě to není nejlepší, takže bych toho asi měla nechat xD
Krom toho.. asi nic :D půjdu zase kreslit ^^

A Beautiful Mind

26. ledna 2012 v 19:23 | Shira Elizabeth Freux
Film inspirovaný autentickým životním příběhem Johna Forbese Nashe ml., nositele Nobelovy ceny za ekonomii. V roce 1947 byl John přijat na prominentní univerzitu v Princetonu s pověstí zcela mimořádně talentovaného matematika. Nepodobá se svým vrstevníkům. Neúčastní se jejich zábav, žije ve vlastním, uzavřeném světě a dokonce nechodí ani na přednášky. Je doslova posedlý touhou po objevu "originální myšlenky". Nalezne ji a vysokou školu opouští jako vědec, který svojí matematickou teorií doslova převrátil naruby ekonomické teze, považované uplynulých sto let za neměnné. Získá skvělé postavení, ožení se, založí rodinu... Jednoho dne si ovšem i jeho žena Alicia musí připustit, že to, co bylo až dosud u Johna považováno za podivínství, je závažnou psychickou chorobou. Léčba je složitá a zdlouhavá, protože pacient odmítá přijmout fakt, že je vážně nemocen. Přitom se chce vrátit zpět mezi lidi, do světa vědy, kde by měl své platné místo, a všichni blízcí by mu rádi pomohli. Teprve, když přesvědčí sám sebe a zvítězí nad sebou, může vykročit za poctou nejvyšší... (oficiální text distributora)

převzato odsud

životopisný film o Johnu Nashovi. Krásné stvárnění schyzofrenie. Možná jsem trochu moc na ty psychotický filmy, ale takovýhle se mi vážně moc líběj ^^.

No Only Friends 2, 4.díl

23. ledna 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
Rozloučila jsem se s ní a odešla. Mezitím se venku malinko setmělo. Ještě né tak, aby se rozsvítili lampy, ale i tak to bylo dost. Chtěla jsem jít parkem, ale když sem uviděla ty pochybné skupinky postávající okolo, radši sem šla přes město. Okolo velkého nákupního střediska. Sice sem měly větší šanci, že mě zajede auto, ale aspoň mi nehrozí nic od podivných spoluobčanů. Byla jsem šťastná, šťastná za Emmu. Celou cestu jsme přemýšlela nad tím, jak to bude úžasné. Zase spolu a bez omezení návštěvních hodin. Navíc snad konečně, by se nám mohlo podařit nějak vyzrát nad Leou, nebo jí aspoň trochu zhoršit život.
Nikdy sem nebyla tak nenávistivá, ale pořád přesně nevím, proč si vybrala za oběť zrovna mě. Nevím, co jsem jí udělala. Přijde mi jako blbost, že by ve mně viděla konkurenci, ale možné je vše. A navíc.. bylo v prváku, čekala jsem, že jí to přejde.. Nepřešlo. A tak nějak myslím, že už nikdy nepřejde. Řekněme, že předtím ve mně viděla konkurenci, ale teď už jí to přece může být jedno. Z roztleskávaček jsem odešla, v módě je královnou ona. Nevím, jestli to je něčím, co nevidím, ale ráda bych to zjistila. Ale myslím, že to se mi jen tak nepovede. Když se jí prostě zeptám, odsekne. Kdykoliv na cokoliv, ať se zeptám, odsekne. Nechápu lidi, který žijou jen proto, aby mohli ostatním ten život zhoršovat.
Přemýšlela sem tak usilovně, že sem si skoro ani nevšimla, že před domem někdo je. Stál tam nějaký kluk. Mladší než já, asi tak 15 mu mohlo být. Byla sem ještě docela daleko, tak sem úplně neviděla, kdo to je. Zpomalila sem, on ani neviděl, že někdo přichází. Koukal nahoru a něco říkal. Podívala jsem se do horních oken našeho domu a uviděla jsem svojí sestru, jak se vyklání z okna a taky něco říká. Na nečem se domlouvali.
"Přijď za týden k tomu starýmu baráku a já ti to dám." Říkal ten kluk. Nevěděla jsem, jestli mám jen tak projít, jak, že se nic neděje, tak sem se zastavila kus od něj, tak daleko, aby mě ještě neviděl, ale dost blízko ne to, abych je slyšela. Vím, že se to nedělá, ale já si nemohla pomoct a dál je poslouchala. Ale o moc víc sem nezjistila, jen, že moje sestra se má za týden ve 4 dostavit do toho starýho baráku, kterej sem už já jako malá prolejzala, aby si něco vyzvedla. Netrvalo dlouho a kluk odešel. Na štěstí pro mě nešel tou cestou, kde sem stála. Hned, jak byl dost daleko sem vletěla do domu a k sestře do pokoje.
"Hele, sice nevim, co to má znamenat, ale jestli zjistim, že si se zapletla mezi špatný lidi, tak to řeknu mámě, protože to hle fakt ne"
"Vůbec nevim o čem to mluvíš" vykašlala sem se na nějaké přesvědčování a zamířila k sobě do pokoje. Po nějaké době si uvědomí, že dělá blbosti. Otevřela sem dveře svého pokoje a málem vyletěla z kůže. Gerard seděl na posteli a zíral na dveře tak, až mi projížděl mráz po zádech.
"Co tu děláš?" zepala jsem se, když sem popadla dech.
"Čekám na tebe, Liz"

..this innocence is brilliant..

22. ledna 2012 v 15:28 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Všichni říkají, že děti jsou nevinné.. jo asi trochu jo. Ale vpomeňte kolikrát ste jako malý něco provedli. Myslím, že nevinný není nikdo. Leda tak z části, ale celkově ani nikdo nevinný být nemůže. Prostě to nejde.
Když sem se podívala, co je nové téma hned sem si vzpomněla na jednu písničku od Avril..

Nemyslím si, že zrvona Avril by byla nějaké neviňátko. Ale ta písnička je krásná.
Zpět k nevinnosti. Vzpomněla sem si na Alenku v Říši Divů. Tak nějak si vybavím nevinného člověka. Nebo si taky vybavím rovnou anděla, ale to už je asi trochu přehnané. Myslím, že lidská rasa na to není zrovna nejlíp, co se tohohle týče. Zvířátka rozhodně vedou. Ty to umějí lépe. Třeba sýkorky, které létají na krmítko ^^ (jo, asi už se na ně koukám až moc :D) Když si mám předtavit nevinného člověka představím si podobnou dívku jako je tato:
Je to nejspíš postava z nějaké mangy, lae bohužel jí neznám..
Dlouhé vlasy, bílé šaty.. ještě by to chtělo zvířátka všude okolo jako ve Sněhurce. Takhle vypadá nevynnost.. ale lidé se umí moc dobře přetvářet..

No Only Friends 2, 3.díl

20. ledna 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
Když zazvonilo na přestávku, okamžitě sem popadla svoje věci a vyběhla ze třídy. Běžela jsem ke svojí skříňce, abych byla u Emmy co nejdřív. Když jsem k ní přiběhla, stála u ní Lea. Opírala se o ní a na někoho asi čekala.
"Byla by jsi hodná, kdyby si uhla" řekla jsem
"No.. to ti nevím" řekla nepříjemným tónem
"Ale já vim" odstrčila jsem ji. V té době sem měla větší sílu než ona, takže jen asi o metr uskočila, aby nespadla. To mi úplně stačilo. Hodila sem do skříňky knížky a výtáhla svojí, dobře né tak úplně svojí, pocvočkovanou koženou bundu, zabouchla dvířka a odcházela pryč. Lea na mě už nepromluvila. Jak sem míjela jednu chodbu, zahlédla jsem Christianu, jak z ní vychází a jde směrem za Leou.. nevěnovala sem tomu pozornost. Asi jsem měla.
Byl teplý večer. Slunce ještě svítilo a já pospíchala přes park k ústavu. Když sem dorazila na recepci hned mě dovedli k Emmě do pokoje. Seděla na posteli s neobvykle širokým úsměvem. Byla dokonce krásně upravená, což často nebyla, protože to pro ní nemělo cenu. Jakmile jsem otevřela dveře, vzhlédla. Po chvilce vyskočila, přiběhla ke mně a objala mě tak, že mě skoro udusila a srazila na zem.
"Liz, Liz!" křičela "já budu moct zase do školy!"
"Cože? Jak to?" nechápala sem
"Prý, jsem na tom už dobře a mám si užít poslední rok na střední"
"No to to trvalo" usmála jsem se.
Pak jsme celý zbytek dne probírali, jak bude skvělé, když bude celé dny s námi ve škole, jak se zase budeme moct normálně bavit jako dřív.
"Kdy budeš moct začít chodit do školy?" zeptala jsem se nadšeně
"Asi příští týden, musí se ještě spousta věcí zařídit. A určitě musím přimět ředitelku dát mě k tobě do třídy, jinak budu ztracená" usmívala se
"Hele.. Emm.. napadlo mě, co si takhle trochu zašpásovat s Leou?"
"Zašpásovat? Kdes přišla na takový slovo" rozesmála se, až se pomalu válela po zemi "myslím, že by to byl skvělý nápad. Stejně mi na názoru ostatních lidí nezáleží"
"Myslíš, že bys zvládla být hodná holka a začít se s Leou kamarádit. Mohla bys zjistit nějaké důležité věci. Mohli bysme jí aspoň trochu všechno vrátit."
"No.. slíbím ti, že se budu snažit, ale nevím, je dost vychytralá. Myslim si, že pozná, o co nám jde"
"hmm.. jestli to pozná, tak co.. ale musíš hrát přesvědčivě, že mě nenávidíš a tak, vim, že ti to půjde"
"dobře, ale moc bys neměla spoléhat na můj herecký um" mrkla na mě Emma
"A ještě něco.. nesmíme to říct Gerardovi.. on všechno vykecá a neumí moc hrát, takže kdyby něco, tak sme se dneska strašně pohádaly a když se bude ptát proč, tak řekni, že o tom nechceš mluvit"
"Dobře.. možná začnu používat svůj notýsek a budu si do něj zapisovat, co všechno mám dělat, protože myslim, že většinu zapomenu.."
"Máš notýsek?"
"Jo, konečně mi dovolili mít taky papíry a tužky, takže ho konečně mám a můžu si kreslit jinde než za dozoru"
"Dřív si nemohla?"
"Jo, ale měli na mě pořád namířenou kameru.. v podstatě tu teď už nemám být, ale jsem tu jenom proto, že máma ještě nevyřídila všechny papíry a trochu mi zanesla pokoj doma krámama, takže nemám kde spát, ale řikala, že tak pozítří to bude mít vyklizený a můžu se zase vrátit domů. Bohužel tam bude i ten její novej přítel, což mě moc netěší, ale co se dá dělat. Aspoň už konečně uvidim nějaký barvy a nebudu mít na okně mříže. A budu mít vlastní oblečení a budu ho mít spoustu. Slíbila mi, že mě ve čtvrtek vezme nakupovat, ať si zatím vymyslím, co by se mi líbilo a že mi teda většinu asi koupí. Když už nebude muset platit za to, abych mohla bejt tady, tak jí zbyde docela dost peněz a prý mi vybaví pokoj, jak budu chtít. Sbohem bílá!"
"Nějaká neobvykle hovorná, ne?"
"Sem nadšená, tak co čekáš?"
"Pravda, pravda.. taky se mi to docela často stává. Asi už bych měla jít, máma neví, že jsem tady. Teď poslední dobou má docela frmol a na hodně věcí zapomíná a je vynervovaná a moc tomu nepomáhá, že sestra je v pubertě."
"Tak jo, to chápu" usmála se Emm. Vypadala tak šťastně jako nikdy předtím.

No Only Friends 2, 2.díl

16. ledna 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
Po chvíli procházení spletitých chodem naší školy jsme dorazili, kam jsme potřebovali. Skoro na druhém konci školy byla skříňka číslo 503.
"Tak, tady je, musím běžet na seminář. Zvládneš to už sama?"
"Snad, jo, jen.. kde je třída 8A?"
"Hned tady za rohem"
"Díky moc.. tak bež, ať to stihneš"
"Dobře, jdu.. a mimochodem, jmenuju se Elizabeth" řekla jsem a vyběhla, abych přišla v čas. Běžela jsem chodbou plnou lidí a tak jsem do někoho vrazila. Byla to Lea.
"To už se ani neumíš dívat, kam jdeš?" vyprskla podrážděně
"Promiň" pronesla jsem jednoduše a pokračovala v cestě.
"Jednou tě to bude všechno mrzet" slyšela jsem za sebou její hlas. Do třídy jsem dorazila v čas a ihned jsem zahučela do lavice ke Kelly.
"Kde jsi byla tak dlouho?" vyptávala se "Zase jsi byla celou přestávku s Geem? Myslím, že byste měli být občas míň spolu, jste skoro jako srostlý"
"Ne, byla jsem tý nový ukázat, kde má skříňku. A cestou sem se mi ještě povedlo srazit Leu. Nevím, jestli to mám brát jako úspěch, ale vypadala dost nesvá" usmála jsem se
"Myslíš, že by se z tý Christiany mohla stát nová spojenkyně? Přece jenom.. jsme jen 3 a Lea umí bejt dost hnusná a zákeřná"
"Pevně doufám v to, že by nám alespoň nemusela uškodit. Přišla za mnou sama. Buď už má něco v plánu nebo bude nakonec s náma"
"Bylo by fajn mít nějakou další kamarádku" povzdechla si Kelly
"V ničem ti nebráním, jen se s nimy kamaraď. Já si poradím."
"Ale já tě v tom nechci nechat samotnou"
"Díky, jsi nejlepší" usmála jsem se zrovna ve chvíli, kdy učitel otevřel dveře a mě zavybrovala smska. "Krucinál, kdo mě otravuje" řikala jsem si v duchu. Hctěla jsem se po hodině podívat, kdo mi to psal, ale Kelly mě nadšeně odtáhla na oběď, kde se k nám přidal Gee a já ihned zapomněla, že jsem chtěla ještě něco udělat. V jídelně sme seděli až podezřele dlouho, tak sem se musela podívat, kolik je, abych nezameškala začátek matiky. Né, že bych nechtěla, ale u tabule mi to moc nejde. Všimla sem si smsky a sama se zastyděla, že sem na ní zapomněla. Psala mi Emma.
Po škole. Sama. Co nejdřív. Důležité. Emm.
Vždycky vynikala schopností psát krátké a jasné zprávy. Asi jí ještě nikdo nevysvětlil, že může napsat i celou větu. Budu to muset napravit. V mysli mi to začlo hlodat - co by mohlo být tak důležitého. Gee si všiml mého zamyšleného výrazu a okamžitě mě podrobil výslechu.
"Emma chce, abych za ní po škole přišla a prej je to důležitý"
"Máme jít s tebou?" starala se Kelly
"Ne, chce, abych přišla sama" všichni se divili, ale její přání vždy každý akceptuje. Vydala jsem se na tu zrádnou matematiku a celou hodinu sem musela přemýšlet, co mi asi tak chce. Nějaké logaritmy mě vůbec nezajímali.

Someone else, please!! (15.1.2012)

15. ledna 2012 v 21:17 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Jo, po dlouhé době mě zas přepadají myšlenky typu "áá.. chci být někdo jiný". Může to být i horší, takže tohle je docela fajn :D Ale stejně. Zažila sem svůj první ples (jo, je to trochu smutné :D) a konečně něco dopsala. Zítra se asi vydám na lov do papírnictví a hračkářství.. asi.. možná.. jo, pokud si teda napíšu, co že to všechno potřebuju xD a pokud mě Kučeková na angličtině nesežere xD Asi bych měla jít napsat ten 'funny crime story' protože si nejsem jistá na kdy to je. A myslím, že na zítřek, ale nehodlám jí to nosit na konverzaci. Takže.. smůlička xD No nic.. půjdu něco zkusit vymslet :)

Yea, after a long time I'm again thinking in way "I wanna be someone else". I can be worse, so this is kinda fine :D But still. I've experienced mine first prom nigh (yes, I't a little sad :D) and finally have done with writing. I'm gonna go haunt to stationery and toy-shop tomorrow.. probably.. maybe.. yea, only when I'll write everthing I need xD and when Kučerová wouldn't dvour myself on english lesson xD Maybe I should go and write the 'funny crime story' 'cause I'm not sure for when it is. And I thing, it's for tomorrow, but I'm not going to bring it to conversation. So.. bad luck xD Em.. I'm going to try to create something :)

(fajn fajn.. s tim anglickym si nejsem jistá o.O takže gramatické šťourálky uvítám xD)

Three Cheers for a Sweet Revenge!!

15. ledna 2012 v 17:43 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Aneb - třikrát sláva sladké pomstě.
Víte.. pomsta zrovna nepatří mezi moje oblíbené věci v normálním životě. Samozřejmě, když píšu a vymýšlím příběhy, je to trochu jiné.
V mém obvyklém životě nemá posta svoje místo - zatím. Nějak moc neoplívám negativními vztahy. Většinou mám buď člověka ráda nebo ne. A dyž ne, je mi celkem ukradený. Nikoho nenenávidím (víte, co tím myslí xD) a když už někoho vážně nemám ráda, nestojí mi za to, abych se mu mstila. V tomhle jsem poněkud flegmatik. Ale je pravda, že existuje jedna osůbka o které by se dalo říct, že jí opravdu moc nemám ráda - skoro jí nenávidím. Jenom skoro, protože sem s ní několik let nemluvila, ale z doslechu vím, že se moc nezměnila. Možná trochu k horšímu. Ale teď už mi je ukradená. Předtím moc nebyla, protože sem se s ní vídala téměž každý den, ale teď už jí nevidím. Navíc sem zjistila, že propadla a podobné věci (a nejsou to fámy), takže nemám už žádnou potřebu se jí mstít.
Jsem sice morbidní a tak podobně, ale mstít se není zrovna moje hobby :D
Ovšem v písmenkovém (čti příběhovém) světě je to něco trochu jiného. Tak si můžu zahrávat s osudy, jak se mi zachce. Můžu dělat, co mě napadne. A tam se mi taky pomsta líbí. Člověk si tam může do detailů vymyslet, jak přesně to udělá a nemusí ho trápit výčitky svědomí (ano i moje mrtvé, v koutě ležící, svědomí mě zvládá občas ještě nepomínat). Mám ráda tu svobodu mého vymyšleného světa, kde můžu být klidně vražedkyní, kterou nikdy nechytí (né, že bych měla nějaké vražedné sklony, ale nikdy nevíte, kdy to přijde :D). Proto je to i jediné místo, kde se mstím :)
ptáček se pomstil vážně skvěle xD Je mi jasný, že takovýhle obrázek bude mít asi víc lidí.. lae mě se to strašně líbí :D

A nakonec jedna písnička. Ano, zbožňuju jí a ten klip.. jo k tomuhle mi to docela dost sedí :D

No Only Friends 2, 1.díl

13. ledna 2012 v 13:00 | Shira Elizabeth Freux |  No Only Friends 2
Nebyli by to Liz ani Gee, kdyby měli bezproblémovej život napořád. Vždycky se musí něco pokazit. Takže příběh pokračuje… první díl nové série…

O 2 roky později

Učitelka vešla, celá třída zvedla oči. Byl první den školy a už teď šla pozdě. V duchu sem jí to vyčítala, ale po chvilce sem uviděla důvod. Nová holka… Taková ta slečna, kterou potkáte na pláži se surfem v ruce a závidíte jí, jak se za ní každý otáčí. Tak nějak jsem jí viděla. Byla docela vysoká, malinko opálená a měla hnědé promelírované vlasy. Vypadala sportovně, ale snažila se to maskovat kytičkovanými šaty. Vážně sem jí to nevěřila. Kluci na ní mohli oči nechat, ale nežárlila sem. Já sem jim už nějakou dobu ukradená. I když v poslední době moje oblíbenost začla zase trochu stoupat.
"Třído, tohle je Christiana. Včera se přestěhovala k nám do města a ještě tu nikoho nezná, tak na ní buďte hodní a pomáhejte jí. Můžeš si jít sednout" pokynula jí učitelka. Christianin pohled se zastavil na mě. Přímo zírala. Nevěděla sem, co to má znamenat a tak jsem se prostě usmála a doufala. Doufala, že v tom není nějaký skrytý smysl. Gee se ke mně naklonil:
"Hele, Liz, já vim, že je hezká, ale takhle na ní nezírá nikdo, tak bys to asi radši neměla dělat"
"Ale já na ní nezírám. A už vůbec ne, kvůli tomu, jak vypadá. Ona koukala na mě"
"Liz, zase vidíš, něco, co vůbec není pravda, viď?"
"Já nekecám"
"Jo jasný" kopla sem do něj.
"Fajn, fajn, ale stejně na ní nezírej" otočil se zase zpátky, protože učitelka začala vykládat Poeovi. Konečně něco zábavného v hodině angličtiny. Když hodina skončila, stále jsem ještě seděla a dočítala v knížce jednu zajímavou báseň. Najednou si někdo stoupl přímo do cesty světla a já přestala na písmenka vidět. Byla to ta nová - Christiana.
"Ahoj" usmála se.
"Ahoj" usmála sem se taky a začala uklízet knížky a sešity ze stolu. "potřebuješ s něčím pomoct?" zeptala jsem se zdvořile.
"Víš.." začala "chtěla jsem se tě zeptat, jestli by jsi mi nepomohla najít mojí skříňku, vůbec netuším, kde by mohla být"
"Jo, pomůžu, jaký máš číslo?"
"503"
"No to musíš jít směrem k ředitelně, pak do prava, projít chodbu na konci doleva a.. chceš tam dovíst?"
"Pokud by jsi byla tak hodná, byla bych moc ráda" usmála se tím zářivým americkým úsměvem
"Jistě, ale musíme jít rychle" řekla jsem, popadla poslední sešit a vykročila směrem ke skříňce 503.

Better Life??

7. ledna 2012 v 14:22 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Po té, co jsem si přešetla nové téma, vzpomněla sem si na článek, který říkal, že letošní rok má být plný změn, k lepšímu. Tak si říkám, jestli to má s tím něco společného.
Ale to není to, o čem bych chtěla mluvit.
Kdybych chtěla změnit svůj život, což občas chci, myslím, že by nešlo prostě jen tak si říct a začít od znova. Nešlo by to, protože bych musela vyházet šechny věci, všechny lidi a všechna místa která znám do koše. A to prostě nejde. Svůj život nemůžu změnit úplně, od základů. Můžu ho jen trochu poupravit. Je to jako když máte pokoj. Můžete si vybrat jinou barvu zdí, jiný nábytek. Můžete vybourat stěny a úplně ho předělat. Dokonce i když zbouráte dům ve kterém byl a postavíte nový, když se podíváte z okna, pořád uvidíte to samé. Museli byste změnit i okolí. A to moc nejde.
Kdybych chtěla cestovat za lepším životem, musela bych se vrátit do doby, kdy sem se narodila. Kdy sem ještě o ničem neměla ponětí. Žila bych úplně od znova. Jen nevím, jestli bych chtěla, aby mi zůstali vzpomínky nebo ne. Kdyby ano, snažila bych se neudělat chyby, které sem udělala. A možná bych kvůli tomu udělala spoustu jiných, možná i horších. Kdyby mi vzpomínky nezůstali, žila bych bezstarostně. A nejspíš bych se pak dostala znovu do této pozice.
Věřím, že všichni máme nějaký osud, problém je v tom, že nevím, jaký je ten můj..
(zbožňuju takovéhle obrázky se zrcadlem ^^)

Trocha realizace nápadů :)

1. ledna 2012 v 19:24 | Shira Elizabeth Freux |  Tvořeníní
Tak sem se o prázdninách zase trochu pustila do šití :) Vznikli moje už dlouho vymyšlené projekty, to znamená, že tu mám jejich konečnou podobu. První článek v novém roce.. no.. řekněme, že zrovna takový sem nečekala, ale myslím, že je to jedno :) První tričko
ribbon T-shirt
opět sem se ujistila, že můj odhad velikosti neni zrovna nejlepší a tak sem musela trochu poupravit zadní část xD doufám, že to bude vypadat dobře, protože sem se s tím dělala celý den!!
Sukně
black dotted skirt with pink belt
v nějaký dressup hře byla taková sukně, tak sem si jednu udělala ^^ akorát zatím nemá zip :D