"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

The Twins 3.díl 1/3

10. listopadu 2011 v 19:00 | Shira Elizabeth |  The Twins
Mezitím Lisa došla do prázdného pokoje. Sedla si na postel. Chvíli koukala do zdi. "co se to sakra děje?" ptala se sama sebe. "proč to mám teď v hlavě tam pomatené?" praštila sebou do postele. "SAKRA!" křikla na celý pokoj a otočila se obličejem do polštáře. Po tváři jí stekla slza. Rozhodla se toto rozpoložení zaspat. Otočila se na bok, schoulila se do klubíčka a asi po půl hodině upadla do bezesného spánku. Alespoň na chvilku..
Asi po hodině spánku se jí začal zdát sen. Byla doma. Nepoznávala to tu, ale jistě věděla, že tady je doma. Seděla na kamenné zdi, která lemovala kamenné schody pod velkým, kamenným domem, který vypadal skoro jako zámek. Ohlédla se a uviděla za sebou západ slunce, spíše už jen pár posledních paprsků a narůžovělou oblohu. Podívala se pod sebe. Byl tam menší městský domeček spolu s celým městem. Věděla, že tam ona patří. Nějakou dobu tam jen tak seděla a rozhlížela se, jako pokaždé, když se tu ocitla. Cítila se příjemně. Přesto, že už byla skoro úplná tma, stále vše pěkně viděla. Až teď si všimla svého oblečení. Neměla své obvyklé oblečení, ale krásné s přesto docela obyčejné šaty, které připomínaly viktoriánský styl. Ani nevěděla jaká je doba, ale nakonec se usmyslela, že je to stejně docela jedno. Zaslechla pohyb. Jako by se za ní něco plížilo, ale neotočila se, věděla, že není čeho se bát. Najednou kdosi přistál vedle ní. Nevěděla kdo to je, ani jak se jmenuje, ale nebála se. Byl to chlapec, mohlo mu být asi tak 17 o kousek starší než ona. Měl dlouhé blond vlasy, opravdu dlouhé, skoro až na zem a tak elektrizující pohled, až jí proběhl mráz po zádech. Tak krásné modré oči na nikom jiném nikdy neviděla. Nebyl příliš vysoký, ale byl o dost vyšší než ona. Vypadal vedle ní velice aristokraticky, na rozdíl od ní samotné. Pohlédl na ní.
"Tak se znova setkáváme" usmál se.
"Ano" až příliš jí překvapilo, že zní tak vyrovnaně a klidně. Nevěděla, proč mu říká, že se s ním znova setkává, když ho vůbec nezná. Všiml si, že je nějaká zamyšlená.
"Slečno,"oslovil jí "vy si vůbec nevzpomínáte, že mne znáte, že?"
"Bohužel, vím, že bych měla, ale.. prostě nevím. Tenhle pocit si pamatuji, ale nepamatuji si tvé jméno, ani.. ani kdo jsi"
"myslel jsem si, že mě nepoznáš, že si nebudeš pamatovat. Je to už hodně dávno. Tady jsme se poprvé setkali. Rozhodl jsem se, že ti to připomenu, ale vypadá to, že ti budu muset říct úplně vše, aby ses aspoň trochu rozpomněla. Víš, aspoň kde jsi?"
"Popravdě.. cítím, že jsem doma, ale netuším, kde a kdy to jsem."
"Pojď, ukážu ti to tu, třeba si vzpomeneš" vstal, podal jí ruku, aby jí pomohl dolů, ale ona mezitím seskočila sama.
"stejná jako dříve" usmál se a pobídl ji, aby šla za ním. Netušila, kam půjdou, ale věděla, že to tam zná. Šli po schodech směrem nahoru k tomu zámku, který tak chatrně viděla, kvůli tmě. Když vyšli schody, naskytl se jí pohled na překrásný starý hřbitov. Dělila je od něj jen velká kovová vrata, která ten chlapec otevřel a pobídl jí jít dovnitř. Zastavili se u jednoho hrobu blízko zídky a sedli si na ní. Lisa seděla a rozhlížela se kolem. On po chvíli promluvil: "takže si ani nepamatuješ mé jméno, že?"
"ne, jen mi něco říká, že bude moc hezké"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama