"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Vampires Can Love Too 25.díl

19. října 2011 v 22:22 | Shira Elizabeth |  Vampires can love too
Ráno sem si vzala všechny věci a nanosila je do auta. Hned potom sme odjely. Celou cestu sem byla tak trochu mimo… hrálo rádio a já poslouchala písničky a nevnímala moc okolí. Hlavou mi lítali nesmyslný myšlenky a pokaždý, když se mě matka na něco ptala, odpověděla sem úplnou blbost, zeptala se mě, co se mnou je, a já řekla, že nic… Takhle to bylo celou cestu… a že to nebyla zrovna chvilka.
"Ciaro!"
"Strom…"
"Ciaro, už tam budem, tak se zase chovej normálně"
"Třeba…"
"Co se s tebou děje"
"Chceš vědět co se semnou děje? Tak já ti to řeknu, právě sem kvůli tobě přišla o upe všechny kamarády… o ty nejlepší, jaký sem kdy poznala. Tak se nediv, že sem mimo, když teď odjíždíme."
"Nekřič na mě!"
"Já nekřičim.. já mluvim zcela normálně"
"No to teda nemluvíš!"
"JO MLUVIM!!!" začala sem na ní křičet
"UKLIDNI SE A CHOVEJ SE KONEČNĚ NORMÁLNĚ!" křičela na mě matka…
"TOBĚ JE JEDNO, CO SI MYSLIM, TOBĚ JE JEDNO, CO DĚLÁM, TAK PROČ SEM TAM NEMOHLA ZŮSTAT?"
"CHCI TĚ MÍT POD DOHLEDEM"
"ALE PROČ?!?! PROČ?"
"Protože… sem tvoje matka"
"Možná seš, ale nechováš se tak"
"Co tim chceš říct?"
"Že seš hrozná! Nechápu tě! Sama si jedeš za bejvalim manželem a mě ani nedovolíš zůstat s přáteli!!"
"Seš eště dítě, nemůžeš za sebe sama rozhodovat!"
"Dítě? Já, že sem dítě? Dyť je mi už 16!"
"A co teda seš, když ne dítě?"
"Teenager!"
"Jo aha.. a to je jako rozdíl, jo?"
"Jo, a docela velkej"
"Jóó? Tak to bych neřekla"
"Tak neřikej, už s tebou nikdy nepromluvim!"
"Tak nemluv!" hádka skončila… eště sem se s ní takhle nikdy nepohádala… tohle bylo poprvý… ani mi to nějak nevadilo… byla to pravda… celou cestu sme mlčeli, když sme přijeli, řekla sem otci ahoj, dotáhla si věci do pokoje a zmizela, jak rychle to jen šlo… ani nevim, kam sem šla… prostě sem chodila po ulicích a koukala, jak to tady vypadá… moc se mi tu nelíbí, ale kdybych tady někoho znala. Ale neznám… bohužel… hold mám smůlu. Celej zbytek prázdnin sem chodila po městě. Je to tady divný.. nelíbí se mi tady… a když si vzpomenu, že zejtra budu muset do nový školy.. uáá… vůbec se mi tam nechce, fakt ne. Ráno mě vyhnali do školy, ale tam sem stejně nebyla duchem přítomna, takže jejich snažení, bylo k ničemu.
Hned v prvním tejdnu sem zůstala po škole, porvala sem se… o to horší, že s klukem… a vyhrála bych, kdyby nepřišel učitel. V pondělí mě zavřeli do skříňky, takže sem přišla pozdě na hodinu a měla jí neomlucvenou. Matka a otec se to nedozvěděli a doufám, že ani nedozvědi. A to byl teprve začátek…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama