"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

The Twins 1.díl 2/2

27. října 2011 v 19:03 | Shira Elizabeth |  The Twins
"Liso?"
"Já se tu ztratila" přihlouple se usmála.
"Jsi pako" usmál se na ní "ale chápu, že tady to je jako bludiště. Nevím, ale něco se mi tu nezdá."
"To je tím novým prostředím. Chápu, že to tu není nijak extra hezký, ale slib mi, že nebudeš zbytečně dělat potíže. Něco sme slíbili."
"Err…"
"Bráško, no tak, prosím… slíbil jsi to. Udělej to aspoň pro mě." Podíval se jí do očí. Nedalo se říct ne. Co by taky pro svou malou (o 2 minuty mladší) sestřičku neudělal. Je sice starší, ale problémy řešit neumí, tak to tedy pro tentokrát nechá na ní.
"Slibuju… ale pokud něco nepůjde podle plánu nebo se bude něco dít, tak zasáhnu, ano?"
"Dobře" mile se usmála, tak, jak to umí jen ona.
"Co říkáš na to, že bysme to tady prozkoumali?" zeptal se jí.
"Dobře" souhlasila "stejně nám škola začíná až zítra, aspoň se tu pak neztratím" pronesla a navzájem se na sebe usmáli. Prozkoumali každé křídlo, každý pokoj, každou učebnu, našli i obrovskou knihovnu se spoustou zajímavých knih. Protože Lisa ráda četla, rozhodla se, že zde bude nejspíš trávit hodně času. Chtěli prozkoumat ještě půdy a sklepy, ale vše bylo zamčené. Rozhodli se, že tedy půjdou do parku. Vyšli ven.
"Je tu dost hezky, nemyslíš?" řekla Lisa a podívala se na bratra.
"jo, to je" usmál se a rozhlédl se po okolí, "jde se na další exkurzi" zavelel
"Jdeme!"
"Co říká na to, že bychom začali úplně vzadu? Zajímalo by mě, co je na konci pozemků"
"Nejsem proti, pod jednou podmínkou"
"Jakou podmínkou?"
"Odvedeš mě pak zpátky do mého pokoje, protože sama bych se tu ztratila" usmála se
"Jako to, že by ses tu ztratila, vždyť právě proto, aby ses neztratila, to tu chceme prozkoumat" začal se smát
"Právě, budu v tom mít zmatek"
"Tak to jo, jdeme, odvedu tě, sestřičko, neboj" mrkl na ní
"Tak dobře, jdeme" vyrazili směrem k hranicím intru. Šli po velké cestě, která vedla skrz celý park směrem dozadu, jenže nevedla až na konec, ale pouze do altánku, kde už dál byla jen tráva, ještě mokrá po ranním dešti. V dálce bylo vidět, jak postupně přechází park spíše do podoby lesu. Lisa se rozhlížela a říkala si, jak je to ale hezké místo.
"Lis, dál musíme už po trávě"
"Já vím" usmála se
"Poběž, budeme děsně promočený a onemocníme hned první den tady" vykřikl a rozběhl se skrz mokrou trávou směrem ke stromům. Lisa se usmála a rozběhla se za ním. Snažila se ho dohnat a začínalo se jí to i dařit, ale to už se dostali až skoro k lesu. Ale ani to je nezastavilo, Alex běžel dál asi dvacet metrů před ní a smál se jí, že ho nepředběhne. Lise začal v žilách kolovat adrenalin a tak zrychlila na maximum, dostala se před něj a byla stále dál a dál. Byla by běžela až na konec světa, ale najednou o něco zakopla a upadla. Alex přiběhl až k ní a začal jí zvedat.
"Jsi v pořádku?"
"Ano, jen sem o něco zakopla… a myslím, že se mi to namotalo na nohu."
"Ukaž" řekl a začal jí vymotávat. Byla to spleť kovových drátů.
"Co to je?" zajímala se.
"Vypadá to jako… zbytek plotu?"
"Řekla bych, že jsme našli náš cíl"
"Jo, taky bych řek. A Taky bych řek, že se ti to trochu zabodlo do nohy"
"Co?" řekla a podívala se na svou nohu "nesmysl" obrátila oči v sloup a vytrhla si kousek drátu z nohy.
"Au… nebolelo tě to trochu?" zajímal se
"Předtím to bylo horší" usmála se "doufám, že se to brzo zahojí, není to moc hezký"
"Kdybys neblbla a koukala na cestu, nic by se ti nestalo"
"Tys začal závodit"
"A to ty jsi mě chtěla dohonit"
"Hmm… z toho vyplývá… že jsme vážně dětinský" začala se smát až se málem skácela na zem. Alex jí chvilku pozoroval a pak se taky rozesmál. Po nějaké době se Lisa náhle smát přestala.
"Myslíš, že to tu někdo rozbil schválně?"
"Těžko říct, je to tu dost odstrčený, je možný, že to tu udělali studenti, aby si mohli chodit pryč, kdy se jim zachce"
"Hmm… trochu nepraktické, když pak musí dojít tímhle lesem až skoro k bráně, aby se dostali do civilizace"
"To jo, ale asi lepší tohle než nic. No, co já vím, třeba to tu prostě zchátralo."
"Jo… tím to taky může být… hele, už bysme možná měli jít, ještě nás zbývá celá budova a začíná se už pomalu stmívat."
"Dobře, půjdeme. Nebolí tě to?"
"Ani ne" usmála se "ale bude, když mi to budeš připomínat"
"Dobře" zasmál se "tak pojď a teď už pomalu"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama