"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Vampires Can Love Too 14.díl 2/2

27. září 2011 v 22:25 | Shira Elizabeth |  Vampires can love too
"Wille… to bude v poho"
"Nebude… nikdy nebudeme moct bejt spolu…"
"Ale teď sme…"
"Ale na jak dlouho…"
"Eště na tejden" řekla sem s úsměvem
"Eště? snad jenom, ne?"
"Ne… optimismus je důležitej"
"Optimismus je způsoben nedostatkem informací"
"Cože?"
"No… to je pravda" teď se usmíval pro změnu on J
"Vlastně… jo… máš pravdu"
"To já vždycky"
"No jasně, seš hrozně chytrej"
"Na… upíra… jo sem"
"Do kolika škol si vlastně chodil?"
"No… do tří"
"Vyprávěj mi… prosím"
"no… do první, když sem byl normální člověk, ale pak sem onemocněl nějakou nemocí, ale už nevim jakou… pak sem se "záhadně" uzdravil a radši odešel y rodiny…"
"Záhadně?"
"No… když mě kousl mistr, uzdravil sem se…"
"Aha… tak to jo… pokračuj…"
"No… pak sem se přestěhoval, a když nějaký mnich či co… uviděl, že jsem docela dost chytrý, tak řek, že mám jít radši na učení, ale byl sem tam jenom jeden den, pak mi mistr řekl, že se musím vzdát svého zemského statku, jestli chci přežít… mě v tu dobu přišlo jako dobrej nápad bejt nesmrtelnej… byl sem blbej… ale jinak bych tě nepoznal"
"Já sem hrozně ráda, že sem tě poznala… změnil si mě… a docela dost…"
"Vážně?"
"No, vzpomeň si, jak sem se chovala, když si přišel a jak se chovám teď"
"Jo docela rozdíl"
"Že jo?"
"Ale já tě nezměnil…"
"Jak to?
"Vždycky si byla takováhle, jenom si to nedávala najevo…"
"Aha… nějakej přemoudřelej, ne?"
"Ne"
"Upíři sou chytrý?"
"Jo… vždycky"
"Aha… tak to jo"
"Nemyslíš si snad, že sem chytrej?"
"Ale jo myslim, ale…je to divný" celou cestu domu sme takhle debatovali, to byla sranda, zvlášť, když se potom přidal i Gee a Frank… Zas po dlouhý době sem se mohla bavit a smát jako dřív… prostě hrozná p*del no… přijeli sme domů a Will šel k nám… byl před náma víkend… přišla sem domu a nikdo tam nebyl… divný… no jo, matka je vlastně pryč… tak to jo…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama