"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Vampires Can Love Too 13.díl 1/2

25. září 2011 v 22:22 | Shira Elizabeth |  Vampires can love too
"Gee, co to děláš?"
"Snažim se psát další písničku"
"Aha… a o čem bude?"
"Uvidíš…"
"Ale já to chci vidět"
"Ne…"
"A proč?"
"Protože ti to ukážu až to bude hotový"
"No jo…"
"Franku?" otočila sem se na Franka, kterej ležel na posteli… vypadal jako, že spí, ale byl vzhůru a přitom si pobrukoval nějakou melodii… přemejšlel, jak to zapsat v notách a pořád na to nemoh přijít...
"Zkus to v E moll"
"Cože?"
"Ve stupnici E moll"
"No jo… to by mohlo fungovat…" najednou, ani nevim odkud, vytáhnul akustiku… začal si to hrát, pak začal s tou E moll… ku podivu to znělo fakt dobře…
"Hej… lidi poslouchejte" zavolal… Gee okamžitě přestal psát a Will se vytrhnul ze zamyšlení… otočili se na Franka
"Poslouchejte" řekla sem… Frank začal hrát… všichni sme poslouchali… sedla sem si vedle něj…
"Tak co řikáte?" zeptal se Frank
"Dobrý, vážně dobrý" řek Gee… Will neřek nic, jenom se usmál a otočil se k oknu a pořád nad něčim přemejšlel… nebo to tak aspoň vypadalo… myšlenky číst neumim, takže nevim…
"Pomůžu ti to napsat do not, jo?"
"No… dobře, ale nebudeš při tom prudit, jasný?"
"Už mluvíš, jak můj bratr…"
"Neřikej… ale na rozdíl od něj tě mám rád… teda v kamarádskym slova smyslu"
"Kdybys byl jako on, tak už seš mrtvej… nebo se s tebou vůbec nebavim, takže je jasný, že nejseš"
"Jo… to je super… ale zpátky k notám"
"Jo, jasně"
"Tak jo.. já to budu pomalu hrát, ty budeš zapisovat noty a potom tomu dáme rytmus"
"Dobře, máš notovej papír?"
"Nevim… možná… počkej, kouknu se"
"No, dobře… já myslim, že nějakej mám, ale nechci za holkama na pokoj…"
"Co ti udělaly?"
"Nic, ale chci bejt tady s váma"
"Jo aha"
"Koukneš se teda po tom papíře? Nebo ti prohrabu všechny věci ´, když ho budu hledat"
"Jo, já radši sám"
"Tak ale dělej nebo objevim, co všechno tady máš"
"Dobře… už hledám" bleskurychle našel ten papír… kdoví, co tady má… já to radši ani vědět nechci, no… nemuselo by to bejt hezký…

Will's POV
Už jenom… jeden, dva, tři… hmm… jedenáct? Pomalu se to blíží a musim se přiznat, že se vůbec, ale vůbec nechci vrátit… nic proti mistrovi, to ne, ale nechci o ní přijít… i když… vlastně vim, že o ní nepřijdu, ale… nebudu s ní moct bejt tak jako teď… a to mě trápí… vim, že si všimla, že nejsem úplně u pohodě… taky, že nejsem, ale… nechci jí přidělávat starosti… nechci aby se jí něco stalo, chci jí ochránit… už to mám:-) až "odejdu" budu něco jako její anděl strážný… budu jí chránit… ha… problém vyřešen… částečně… ale nebudu s ní, tak jako teď… to mě trápí a bude… a hodně dlouho…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama