"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Vampires Can Love Too 12.díl 2/2

23. září 2011 v 22:25 | Shira Elizabeth |  Vampires can love too
Sedim v autobuse vedle Willa, jedeme někam na výlet ani nevim pořádně kam… Frank a Gee seděl před náma…
"Hele, zajímalo by mě s kym budu na pokoji…"
"Prej sou po čtyřech…" řek Frank
"Třeba by ti dovolili bejt s náma na pokoji…"
"Wille, to asi nepůjde…"
"A proč ne?"
"To sou takový školní pravidla…"
"Tak nic no…"nakonec kluci schytali jedinej pokoj po třech, takže sem celej den trávila s nima, večer sem přišla na náš pokoj…
"Ciar, zahraješ s náma flašku?" zeptala se Ashley, byla u nás celá třída, kromě Franka, Geeho a Willa…
"Můžou hrát i kluci?"
"Tak jo… čím víc, tím líp"
"Super" přišla sem za klukama do pokoje…
"Kluci, pojďte si zahrát flašku"
"Co to je?" zeptal se Will
"To je taková hra… sedneme si do kroužku, veprostřed je flaška s tou se zatočí a ten na koho ukáže, tak musí splnit nějakej úkol"
"Tak jo, deme hrát" přišli sme do pokoje a sedli si k ostatním na zem… flaška ukázala na Katy…
"Tak Katy, pravda nebo úkol?"
"Pravda"
"Kdo ze třídy se ti líbí?"
"hmm… no… Alex…"
"Vážně?" Jan zase vyzvídala
"Jan, hrajeme dál, nevyzvídej"
"No tak jo" Katy zatočila flaškou… padlo to na Gerarda…
"Tak… Gee… pravda nebo úkol?"
"No… úkol"
"Tak… dej Ashley pusu"
"Katy!" okřikla jí Ashley
"Úkol je úkol, tak dělej" Gee se k Ashley přiblížil a dal jí pusu… Katy byla šťastná, že se jí konečně něco povedlo… teda… při nejmenšim byla šťastná…
"Tak dělej Gee… toč" šťouchla sem do něj
"Dobře…" Gee zatočil flaškou… padlo to na Sama
"Tak Same… pravda nebo úkol?"
"Hmm… já nevim… pravda"
"Tak… s kolika holkama si už chodil?" to bude zajímavý… Sam pořád říká, jak po něm holky letěj a tak…
"No… s patnácti"
"Pravdu"
"Asi… 10… možná… 9… snad… 8… no… 5… 4… se třema"
"Tak můžeš točit" a takhle to pokračovalo celou noc, pak všichni začali usínat a nakonec sme se rozešli do svejch pokojů a usnuly…
"Hej, Ciar…" uslyšela sem ze spaní…
"Co? Co se děje? Kdo mě volá?" reagovala sem, ani nevim proč… otevřela sem oči… stál nade mnou Will
"Pššt… nechci aby nás slyšely…"
"Co?" zašeptala sem "a co se děje?" zeptala sem se ho
"Pojď se mnou"
"A kam?"
"Uvidíš" chytil mě za ruku a odved ke dveřím, otevřel je… venku byla docela zima, ale to sem ani nějak nevnímala. Šel dál a na terase se zastavil…
"Chceš se pobavit?"
"No.. jo, chci"
"Tak se pevně drž"
"Co?"
"Pevně se mě drž" chytla sem ho… najednou sme letěli… vyletěl až na střechu tý budovy… nahoře na horách byly skály… nakonec sme se dostali až tam.
"To je krásnej pohled" řekla sem
"Proto sem tě sem vzal"
"Fakt krásný, ale asi bysme měli brzo jít… rozednívá se a potom bysme se asi jen tak nedostali zpátky"
"To jo… tak už chceš jít"
"Radši jo"
"Tak jo… půjdem" doletěli sme zpátky k naší "ubytovně"… když o tom přemejšlim… to doletěli zní dost blbě, ale je to tak… no jo… hold sem divná no… ale já za to nemůžu… vrátily sme se k nám na pokoj, holky eště spali, tak sme šli radši ke klukům na pokoj… Gee už byl vzhůru, ale Frank eště spal…
"Ahoj Gee" pozdravila sem ho
"Hmm… ahoj"
"Proč musí Frank vždycky eště spát?"
"To nevim… se ho zeptej"
"Ale to ho budu muset vzbudit"
"Jen do toho" stoupla sem si nad Feeho
"Mám to udělat?"
"Jo… musíš" Will se smál, ale jenom potichu…
"Tak Fee připrav se na hezkej budíček" začala sem ho lechtat, hned se vzbudil a začal se bránit, pak se ale přidal i Gee a Will… všichni sme začali blbnout, tak jako dřív… samý vtipy, žádnej zájem o něco jinýho… no prostě my… právě teď mi došlo, jak sem se změnila… co dokáže jeden člověk udělat… může za to Will! Ne, ale nic mu nevyčítám… je to mojí psychikou, ale s tou taky nic neudělám, takže mám smůlu… už asi nikdy nebudu jako dřív… no… smůla… Všichni se začali budit, šla sem s klukama na snídani a potom zase k nim na pokoj… celej tejden sem byla prakticky jenom u kluků a blbnuli sme… Gee vymejšlel písničky, Frank zas nějakou melodii, Will byl celou dobu nějak potichu a já sem je otravovala…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Steph Steph | Web | 24. září 2011 v 19:11 | Reagovat

Dost dobreee :)) jinak u mě ne blogu je další díl ;)

2 Shira Elizabeth Freux Shira Elizabeth Freux | Web | 24. září 2011 v 20:30 | Reagovat

děkuji :) už se běžím podívat ;) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama