"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Vampires Can Love Too 1.díl 2/2

1. září 2011 v 22:25 | Shira Elizabeth |  Vampires can love too
Ciara's POV
Probudila sem se do dalšího nudnýho dne, mám takovej divnej pocit, že sem zase něco zapomněla, ale co? To zjistim, až přijdu do školy, jestli mě dřív někdo neodstřelí:-). To by mi tak nějak zkazilo plány na můj život… Kašlu na to, du do školy, to je jediný správný řešení týhle situace. Oblíkla sem se "učesala" a šla do té hrozné budovy na druhym konci světa, né kecám, jenom na druhym konci města a ani to ne. No jo vykecávám se jenom, proto že mě nebaví cesta do školy, navíc mám dneska takovej divnej pocit, něco je špatně (nebo při nejmenším, jinak než obvykle). Nebejvám paranoidní, to bude tim, že ani nevim co to znamená, ale teď se mi zdá jako by mě někdo sledoval. Samo, že když se otočim tak tam nikdo není, říká se tomu paranoidní, že jo? Nejsem moc chytrá (to už ste si asi všimli, co?) ani slušná. Teda jako vypadám docela mile, aspoň dokud neotevřu pusu nebo nepotkám někoho koho znám… potom už nejsem zticha vůbec. Sem prostě divná, ale mám i divný kámoše… nebojte, poznáte. Mezi tim sem dorazila před školu. Kluci už tam byli, no… s holkama se moc nebavim, sou divný, ale já sem divnějšíJ. Přišla sem ke klukům.
"Čau lidi"
"Čau mimozemšťane" řek Frank
"Nazdar, řekni, že máš tu matiku"
"Tak už vim co sem to zapomněla" Frank se začal hrozně smát
"Čemu se směješ, Franku?"
"No, když člověk něco zapomene, tak to zapomene, ale ne že si to pamatuje, to fakt nepobírám" koukala sem na něj vážně divně
"Chápu, že mě nechápeš"
"Já chápu, že chápeš, že nechápu"
"A já chápu, že chápeš, že chápu, že nechápeš"
"Jasně, já chápu, že chápeš, že chápu, že chápeš, že nechápu"
"Ale já nechápu, že chápeš, že chápu, že chápeš, že chápu, že nechápeš" geniální, co?
"Já se zdržuju debaty" řek Gerard
"Ne, ale teď vážně, je divný si pamatovat, co si zapomněla"
"Jak pro koho. Vysvětlíte mi význam slova paranoidní?" Frank zase chytil výtlem
"Franku, když seš tak chytrej tak jí to můžeš vysvětlit"
"No… jako… že…"
"Proč to potřebuješ vědět?" zeptal se mě Gee
"No, protože si myslim, že mě někdo sleduje"
"Jo, to je paranoidní"
"Gee, díky za vysvětlení složitého fyzikálního jevu"
"Super, ale příště si udělej úkol z matiky, jo?"
"Jestli to nebude vyžadovat moc logickýho uvažování, tak je tady možnost, že to bude i dobře"
"To už je detail, účel je, abych tam aspoň něco napsal"
"Aha, Franku ty ten úkol asi nemáš, co?
"Úko… co?"
"Pár nepodstatnejch čísel na ještě nepodstatnějšim papíru"
"Co to je číslo?"
"Máš mobil?"
"Jo"
"Tak čísla sou takový ty znaky, za jménama tvejch kámošů"
"Aha, to mě nenapadlo"
"Vidíte jak sem chytrá"
"Lidi, víte co?"
"Jo… teda ne" řek Frank "mám pocit, že nikdy nebudu tak chytrej jako vy dva"
"Neboj, Frankie, to bude dobrý" řekla sem
"Tak jo"
"Lidi, teda jestli víte co to znamená, pojďte dovnitř, napíšem tu matiku" řek Gee
"Ty umíš počítat?" zeptala sem se ho
"Ne, a ty?"
"Taky ne"
"Tak to je blbý"
"A sme v p*deli"
"Ciaro?"
"Co je Franku?"
"Otoč se" stála za náma učitelka, samozřejmě, že nás celou dobu poslouchala
"Takže vy si chcete dělat domácí úkol ve škole?"
"Ne, my si ho nechceme dělat… nechceme bejt trapný jako celá třída a opisovat ho až teď"
"Ciaro, tohle si řikat neměla" řek Frank
"Ups, pozdě" začali sme zdrhat a schovali se v jedný ze tříd, prošli kabinetem do naší třídy a úča nás ztratila ze svýho radaru… my sme ale idiotiJ
"Lidi, chcete jí eště víc nas*at?"
"Jak to chceš udělat?" zeptal se Frank
"Gee, máš nějakou čtvrtku?"
"Jo, na co?"
"Uvidíš" vzala sem tu čtvrtku, z jedný strany sem různejma písmama napsala jaká je úča pí*a, z druhý strany sem napatlala vteřinový lepidlo, položila přímo před její kabinet a přišlápla pořádně k zemi. Na tabuli sem napsala datum, ale pochybuju, že někdy byl den jako pátek 29. února 105,3 př. n. l… nikdo si toho nevšimnul, opisovali úkol, taky sem chtěla napatlat klovatinu na židli, ale Frank a Gerard mě zastavili.
"To už by stačilo" řek Frank
"Proč?"
"Protože, bude i zejtřek, nemusíš udělat všechno dneska"
"Aspoň ještě tu klovatinu, prosím"
"Tak jo, ale to už je všechno" řek Gee, pustili mě a já sem napatlala klovatinu na židli naší úči
"Tak a už si pojď sednout" Frank mě chytil za ruku a odved k mojí lavici
"Zdá se mi, že se dneska něco stane" řek Frank
"Jo, to jo, až úča vejde a všimne si toho co Ciara udělala" řek Gee
"Ne, řekla bych že to bude něco jinýho, něco, co změní naše životy"
"Myslíš to, že nás vyhoděj ze školy za upřímnost"
"Ne, Gee to nemyslim, ale něco… stane se to brzo, takže to zjistíme"
"Pokud nás to nerozmáčkne"
"Franku" řekli sme s Geem ve stejnou chvíli
"Víš co, dozvíme se to, tak proč si tim zatěžovat hlavu" no jo, Gerard pořád v pohodě, nad ničim nechce přemejšlet, ale má pravdu
"Hmmm, pravda" začalo zvonit, těšim se až úča přijde, najednou přišla a vedla sebou nějakýho kluka, docela hezkej, ale takovej divnej, ne že by Gerard a Frank nebyli divný, ale ty už nějakou dobu znám a navíc ani já nejsem zrovna normální. Máme dalšího divnýho kámoše, asi nebude jeden z nejoblíbenějších lidí, takže se může přidat k nám looserům:-). Šel do lavice, která je vedle mě, protože nikde jiná není. Předemnou sedí Gee a ve vedlejší lavici Frank. Otočila sem se k tomu novýmu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama