"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Vampires Can Love Too 1.díl 1/2

1. září 2011 v 22:22 | Shira Elizabeth |  Vampires can love too
Will's POV
Zase sedím u jejího okna a koukám se jak spí. Vypadá tak mile, jak já bych chtěl být s ní… ale nemůžu. Pohnula se, otevřela oči a podivala se z okna. Musim zmizet nebo si mě všimne. Přišel sem zpět do lesa za hřbitovem.
"Mistře?"
"Williame, zase jsi byl za ní?"
"Ano" přiznal jsem se mu
"Kolikrát jsem ti říkal, nemáš tam chodit, co kdyby tě viděla"
"Ale mistře…"
"Ticho, už jsem řekl, nechoď tam, není tě hodna"
"A proč, je opravdu krásná a úžasná"
"Ne, je obyčejným člověkem, už jsem řekl, není tě hodna"
"Proč bysme měli být my, ty nadřazené bytosti, co, když.. my jsme ty podřazené bytosti?"
"Cos to řekl?"
"My jsme ty podřazené bytosti" Mistr se rozzuřil a uhodil mě, tak jako nikdy, opravdu jsem ho hodně rozčílil, padl sem na zem a omlouval se
"Mistře, já to tak nemyslel, odpusťte mi, už nikdy to neudělám"
"Williame, nepoučil ses a nikdy nepoučíš, máš jediné štěstí, že sem tak milosrdný a nechám tě žít, aspoň prozatím, ale jestli tě ještě někdy nachytám u jejího okna, tak tě stihne krutý trest"
"Já… už nikdy tam nebudu" celý měsíc sem odolával pokušení jít za ní, ale nakonec mě přemohlo, sedl jsem si na parapet jejího okna a čekal až se probudí, nemohl jsem odolat. Seděl jsem tam hodinu, najednou se objevil Mistr, nevěděl jsem co mám dělat nic mi nepomůže, jsem zatracen.
"Williame, Williame, já věděl, že se nepoučíš"
"Chtěl bych s ní strávit aspoň jeden den"
"To ale přece nejde, i když, možná, mě něco napadlo"
"Cokoliv, když s ní budu moct strávit aspoň jeden den"
"Ne jenom jeden den, ale celý měsíc"
"A jak…"
"Nech mě domluvit… Na měsíc budeš v jejich škole, přes den budeš normální člověk, ale jak mile vyjde měsíc, budeš zase jedním z nás, máš měsíc, nezapomeň"
"A od kdy?"
"Od teď" najednou sem se cítil opravdu divně, tak nezvykle
"Nezapomeň, jen přes den"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama