"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

o MCR - v začátcích

18. září 2011 v 16:21 | Shira Elizabeth Freux |  My Chemical Romance

Když předloni vtrhla parta mladých Američanů s neprůstřelnými vestami do světových médií, nejednalo se tentokrát o vojenskou akci. Jejich zbraněmi byly hudební nástroje a hlasivky, místem bojiště pak velká pódia koncertních hal. Ze svých děl vystřelili své druhé album a senzace jménem My Chemical Romance byla na světě. A nyní, po dvou letech, neprůstřelné vesty sundali a vydali se na hřbitov. Snad je to symbolika, nebo taky ne. Každopádně jejich třetí deska "The Black Parade" pohřbí nejednoho svého konkurenta.

Že se My Chemical Romance vydali na hřbitov, je myšleno opravdu vážně. Stačí se podívat na přebal alba, její název, názvy písniček, jejich texty... Ústřední postavou koncepční desky je jakýsi pacient, který v úvodní skladbě umírá, aby v následující vstal z mrtvých. Oslava života se však moc nekoná. Hudba samotná je ovšem jakousi zombicí, která smrt (a spol.) oslavuje opravdu vehementně. Energie, která z písniček přímo stříká, má sice jakýsi mrtvolný podtext, ale její efekt je nepopiratelný (Welcome to the Black Parade). Tohoto potenciálu naplno využije například při verbovačce do vražedného stroje v písničce Teenagers. Frenetický vokál zpěváka má na tom obrovský podíl.

Queen, Green Day, Marilyn Manson a Daniel Landa. Jak to proboha souvisí s My Chemical Romance, ptáte se určitě. Je to jednoduché, "The Black Parade" je natolik rozlehlé album, že při troše pozornosti všechny tyto (ale zcela jistě i další) zástupce světové i domácí scény uslyšíte. To není kritika, ani pochvala; to je jen suché konstatování faktu. My Chemical Romance připravili sice opravdu košatou desku, bohužel u většiny písniček máte pocit, že už jste je určitě někde slyšeli.

A tak pokud jste někdy aspoň trochu poslouchali úchylného Marilyna Mansona, pak vám rozlehlé kytarové pasáže v písničce Sleep připomenou jeho desku "Mechanical Animals." A ona "pouťová odrhovačka" Mama je zaroubována harmonikou, která jakoby z rukou Daniela Landy vypadla. Jen tu Lizu Minnelliovou Landa jako hosta neměl. Nebo srdce fanoušků Green Day radostí zaplesá při poslechu House Of Wolves, která nebýt frontmanove hlasové exhibice, mohla být klidně součástí Amerického idiota (ostatně obě desky mají společného producenta). A Queen slyšíte snad pořád.

Deska je plná záseků, zvratů, změn tempa a hlavně aranží. A to není zdaleka pro každého. Ne každý ocení v téměř každé písničce několik kytarových vrstev, piána, orchestr, sem tam ještě nějaký ten rozhlasový projev. Nicméně pokud se tomuto košatému stylu podvolíte, zabalí vás do hodně huňaté deky, která vás bude v chladných zimních dnech hřát.

Někde jsem četl, že My Chemical Romance jsou nejstarší mladá kapela. Její hudba čerpá hodně z dob, kdy oni sami ještě nebyli pořádně ani na světě. Zároveň ale působí moderně a na současné emo-punk-rockové scéně velmi svěže. I to je a bude jeden z důvodů, proč jedni budou toto album milovat a druzí nenávidět. Jeho kvalitu to ovšem nijak nesnižuje; možná právě naopak.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama