"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

The Way of Fate 12.díl - konec

30. srpna 2011 v 0:00 | Shira Elizabeth |  The way of fate
"Pete, seš vážně hroznej"
"Ne to seš ty"
"Já nežárlim na každou holku, se kterou se bavíš"
"A já snad jo?"
"Jo, už i Mika sis chtěl prověřit a to jenom, proto že se mnou šel na sk8e"
"Nechci aby se ti něco stalo"
"Proč by se mi mělo něco stát… tak tam pojď se mnou"
"Ne, nemám čas"
"No tak vidíš"
"Víš co?"
"Nevim co, ale jedno ti řeknu… s tebou končim"
"Já s tebou taky"
"Zejtra se necháme rozvíst"
"Jo, s tim souhlasim"
"Takže zejtra v pět"
"Dobře, je to naposledy co mě vidíš"
"Klidně si nech tenhle byt, já pojedu zpátky do kanady"
"Super aspoň tě už nikdy neuvidim"
"Fajn"
"Fajn"
"Hmm"
"Dneska spíš v obýváku"
"Fajn"
"Fajn" druhý den sme se nechali rozvíst, sbalila sem si svoje věci, vzala si taxíka na letiště a odletěla do Quebecu. Let trval hrozně dlouho, cestou sem usnula, ale konečně sem se dostala domů… Nevim kam půjdu, nikdo tady se se mnou nebaví… Jenom David, ale copak mu můžu zavolat, jestli u něj můžu přespat? Nemůžu, byla bych za trapku, že já sem toho Petea upouštěla… Ale co se dá dělat, už je to stejně jedno… Šla sem směrem k stadionu, ani nevim proč, prostě mě to tam nějak táhlo… Najednou sem uslyšela hudbu, byla taková povědomá, ale nemohla sem si vzpomenout, odkud jí znám… Najednou mě zastavil nějakej chlápek.
"Nechcete lístky na Simple Plan? Mám i do zákulisí" řek to francouzky, takže sem musela chvíli přemejšlet
"Simple Plan a tady?"
"Jo, chcete ty lístky?"
"Ten do zákulisí"
"Jasně" zaplatila sem mu
"Děkuju, ste moje spása"
"Neni zač" vešla sem dovnitř bylo tam teda pořádně narváno, kluci hráli. Najednou David slítnul z pódia. Kluci přestali hrát a řekli, že koncert končí, že ho někdy brzo nahraděj… Všichni fanoušci odešli. David tam seděl a vedle něj Avril. Přišla sem k nim.
"Ahoj" pronesla sem, můj hlas se odrážel o stěny stadionu
"Tak já vás tady nechám o samotě…" řekla Avril, zajímavý, její hlas se vůbec neodrážel, ale to teď nebudu řešit
"Davide, udělala sem hroznou chybu… pohádala sem se s Petem, rozvedli sme se, skončila sem v práci, sbalila si věci a teď nevim co mám dělat…" na chvíli sem přestala mluvit, David se mi podíval do očí "… jediný co vim je, že chci bejt tady a teď, s tebou a nikym jinym… Davide, já tě miluju"
"Amy, já nevim, co na to mám říct" sklopila sem pohled někam do země
"Tak nic neříkej" David se ke mě přiblížil až sme se políbili…
"Činy mluví jasněji než slova"
"Aspoň tak"
Odtáhla sem Davida do nemocnice, dobře kluci mi pomohli. Měl zlomenou nohu, takže na sk8e, teď vážně nemůže.
"No jo, ale co budu dělat?" zeptal se když mu dávali sádru
"Chceš abych se o tebe starala?"
"Ty bys to udělala?"
"Pro tebe, klidně" David mi dal pusu na tvář
"Oh, lidi kroťte se, jo?" řek Pierre
"Promiň Pierre" odvezli sme Davida domů, bavili sme se spolu, byla sem šťastná, ne proto, že David, je slavnej, ale protože sem s někym koho miluju…
THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama