"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

The Way of Fate 10.díl

23. srpna 2011 v 0:00 | Shira Elizabeth |  The way of fate
O 6 měsíců později
Bože, už sem s Avril a Davidem namluvila pět měsíců, to je hrozný. Měla bych jim zavolat, nebo aspoň napsat, ale nemám vůbec čas. Na sk8u sem čtyři měsíce nebyla, jediný co dělám, je že chodim do práce (večery s Peteem se nepočítaj), ale teď někdy by měla přijet Avril… možná. Napsala sem jí, odeslala mi, že nepřijede, protože to CD se neprodává… asi se neuvidíme… a možná už nikdy :-(… to ne… a co teprv David, s tim se spíš už neuvidim, já chci novej život :-(…
Jednou sem se v práci hodně nudila… Pete se furt o něčem bavil s Ashley a Katy. Pak přišel ke mně…
"Amy, chci ti něco říct"
"No, tak povídej"
"Víš Amy, já… vezmeš si mě?" tak tohle sem nečekala
"Počkej… začít dejchat…" uklidnila sem se "jo"
"Vážně?"
"Jasně" řekla sem "Pete…"
"Hm" podival se na mě
"Já tě miluju" objala sem ho…
"Já tebe taky" najednou vešla Natasha a Mike
"No, lidi co se třeba trochu krotit v práci…" řek Mike
"Miku, oni se právě zasnoubily" řekla Ashley
"Jé vážně?"
"Nat, teď je nech" odpověděla Katy
"A co, že se zasnoubili, to neznamená, že se můžou oblizovat všude"
"Víš co, Miku? Pojď se mnou" řekla Ashley. Stejně sme všichni šli pracovat…

Večer
"Amy?"
"Hmm, co se děje?"
"Chci se zeptat, jestli by sis mě vzala, ještě než skončí měsíc?"
"Je druhýho, ty už si přemejšlel o obřadu?"
"Jo, udělala bys to?"
"Vim, že tě miluju, takže jo"
"Super, tak se vezmeme 27.?"
"Pete, myslíš to vážně? Není to trochu narychlo?"
"Myslíš?"
"S tebou to tak rychlí nebude… tak 27."
"Už se těšim"
"Moje svatba… bože, pose*e se všechno co bude moct…"
"Proč by mělo?"
"Protože… zákon schválnosti"
"Ale ne"
"Ale jo"
"Ale ne"
"Jo" pak sme se začali líbat a co bylo dál si každej domyslí (viď Bohdánku???)

O 32 dní pozdějš...
Za dva dny, ani sem o tom nenapsala Davidovi ani Avril… Až se to dozvědi ty budou na mrtvici nebo se to nedozvědi, ale to bych jim neudělala, někdy jim to napíšu… někdy…

Na svatbě
Nejdřív sme šly uličkou a potom se zastavili u kněze. Pak řikal nějaký to kázání, přesně si ho nepamatuju, ale pak se nás začal ptát…
"Pete, berete si zde přítomnou Amy, za svou zákonitou manželku?"
"Ano beru"
"A vy Amy, berete si zde přítomného Petea za svého zákonného manžela?"
"Ano"
"A nyní vás z pravomoci mě svěřené prohlašuji za muže a ženu, můžete se políbit"
jak řek tak sme taky udělali, potom sme vyběhli ven a nakonec jeli domů… Druhý den sme odjížděli na svatební cestu do Karibiku. Bylo to tam vážně úžasný, celý dny na pláži, ale jednou to taky muselo skončit… tak jako všechno, není nic co by nikdy nekončilo, zvlášť když de o takovýhle věci…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama