"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

8.8.2011

8. srpna 2011 v 13:28 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Lituji těch pár věcí, které sem neudělala, když jsem měla.. Je to špatně?? pro můj duševní klid ano. jiank to zas tak špatně není. Chrěla bych to změnit, ale to asi už nepůjde. Také lituji některých věcí, co jsem udělala. Všechno změnili. Jsou to skoro až blbosti, ale pro někoho, pro mě, znamenají hodně. Chtěla bych v budoucnu dostat šanci to udělat. Jen, kvůli této šanci bych byla schopná i zničit to, co je teď. Zničit skvělé věci, kvůli těm, co se stát nemusí?? Nezní to logicky. Moje tvrdohlavost mi ale řiká, že bych to zkusit měla. Teď to nemá cenu. Uvidíme, co bude za pár dnů, měsíců, let.. třeba dostanu šanci, bez toho, abych něco ničila. Jenže je pravda, že jhá snad vždycky všechno zničím. JAsně, sem v tomhle pesimista a hned si myslím, že za všechno můžu já, jenže někdy je mi to tak i řečeno. Možná sem konečně přišla na to, co bych chtěla. Bohužel, by to mohlo ranit hodně lidí a to já nedělám ráda. Sama sem takovou věc udělala jednou. Jsem ráda?? ano, rozhodně ano, ale dotyčný si o to přímo říkal. Nebyla to moje chyba. Přátelé, ti, co mi vážně pomohli, vždycky říkali, že za to doopravdy nemůžu. Jeden člověk mi pomohl nejvíc. Nebudu ho jmenovat. Pomohl mi, ale jen částečně zrovna ve chvílích nezmezného zoufalství, když sem na tom byla nejhůř a on mě stále uklidňoval, že se to zpraví. Prozměnu mě několik dalších přátel skoro nutilo ublížit. Samozřejmě sem se tak rozhodla. a je to dobře. Tahle etapa života je za mnou, ale přesto stále přemýšlím, co vše mi vzala. Vzala mi mé já, které je pryč, které bych tak moc chtěla zpátky. Vím, jak bych ho mohla získat, ale to se nestane, protože sem.,. hloupá?? naivní?? příliš naštvaná, než abych viděla pravdu?? možná to vše.. možná ne. Pár věcí svědčí o tom, že všechno by mohlo být jinak, nebýt té hloupé chyby.. ale kdo ví.. to se dozvím, až zase jednou časem.. nebo možná nikdy. Napíšu všechno, jak se to stalo a zavřu to do toho nejspodnějšího šuplíčku své mysli. Už nikdy nebudu stejná..
A těmito úvahami mizím na 14 dní na Mallorcu.. je přednastavený příběh a pokud bude něajké spojení s civilizací, tak tu něco asi přibyde.. a teď.. mizím..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama