"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

The Way of Fate 3.díl

29. července 2011 v 0:00 | Shira Elizabeth |  The way of fate
Amy's POV
Prej sleduj mistra. No, ale je v tom dobrej. David tam chvíli jezdil, potom přišli nějaký další kluci, jeden z nich byl z tý jeho kapely.
"Dave, dneska ti to fakt de" řek jeden z nich
"Díky" odpověděl, ale málem se při tom namlel
"Zkuz ten skok, co sem tě včera učil" řek Tim (to je jedinej z nich co znám)
"Jasně" Dave se pořádně rozjížděl aby zkusil ten skok.
"Time?"
"Ahoj Amy"
"Jak dlouho už David jezdí?"
"To nevim, od narození. Hele, teď bude dělat ten skok" David vyjel nahoru rampy ale najednou, nějak, uklouzlo mu prkno, spadnul. Skutálel se na spodek rampy.
"Davide!" křikla sem, lekla sem se, nevypadalo to zrovna okay.
"Ty vole, to byla šlupa" řek Tim, přiběhla sem k němu.
"Davide, seš v pohodě?"
"Nemůžu… po… padnout… dech"
"Okay, musíš se uklidnit" Dave se snažil uklidnit, ale byl pořád v šoku.
"Dobrý… už je to v poho"
"Vážně"
"Jo" odešel na lavičku, ale kulhal. Vzala sem jeho sk8e a sedla si k němu.
"Vážně je to dobrý?"
"Nevim, teď si du kontrolovat povrchový zranění" vyhrnul si nohavice kalhot, byl teda pěkně sedřenej
"Au, to musí bolet"
"Jo, to ani nedojdu domu"
"Ale dojdeš, ale spadnul si na záda. To bude teprv něco"
"Už se bojim" vyhrnul si tričko
"Sakra, ale já tam nevidim. Amy? Nevykrvácim tady?"
"To snad ne, ale zrovna hezky to nevypadá"
"Au, nemůžu se ani pohnout bez toho aby to bolelo"
"Kdybych mohla tak tě odvezu domů, ale nějak nevim, jestli mám nějakej dopraní prostředek"
"To snad bude OK, ale budem muset jít pěšky"
"Pudem už?"
"Až za chvíli, až se vzpamatuju" najednou k nám přišel nějakej Davidův kámoš
"Ahoj Davide, ten skok se ti moc nepoved"
"Pierre, nech toho, sem rád, že žiju… Jo Amy tohle je Pierre, Pierre tohle je Amy"
"Ahoj" řekla sem
"Ahoj, Davide, nechtěl bys k nám do skupiny?"
"Ne, kdybych chtěl tak už tam sem"
"A proč ne?"
"No, u Reset mám jistý místo a s klukama nám de docela dobře"
"Přijď někdy na naší zkoušku"
"Možná, ale stejně se k vám nepřidám"
"No, když bys změnil názor, tak řekni" Pierre odešel
"Davide, on taky hraje v kapele?"
"Jo, pořád mezi sebou soupeříme. Pierre dřív hrál v Reset, ale potom odešel a já šel místo něj"
"Aha, půjdem nebo se ještě musíš vzpamatovávat?"
"Když mě zvedneš tak jo"
"To jako myslíš, že tě unesu nebo co?"
"Jenom z lavičky" chytila sem ho za ruce a zvedla
"Ó můj bože, doufám, že to zvládnu"
"Zvládneš, pojď dem, vezmu ti sk8e, jestli chceš"
"Ne, to je dobrý, přece nenechám holku aby mi nosila sk8e"
"Vypadalo by to divně"
"To asi jo"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama