"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

The Way of Fate 2.díl

26. července 2011 v 0:00 | Shira Elizabeth |  The way of fate
Amy's POV
Doma sem si zapla počítač, podívala sem se na mail. David mi napsal snad dvacet mailů a to ještě prakticky o ničem. Panebože, asi se hodně nudí. Napsala sem mu, odpověd na každou otázku co poslal, teda kromě jedný. Ptal se jestli mám zejtra čas. Mám mu říct, že jo nebo ne. Takhle… čas mám, ale jestli to nebude vadit Peteovi. Tak co se může stát. Odpověděla sem, že mám čas. Najednou mi začal zvonit mobil.
"Ahoj Amy"
"Ahoj Davide"
"Takže, máš čas?"
"Jo, chceš někam jít"
"No, chtěl bych, ale mám takovou otázku"
"Jakou?"
"Máš, sk8e?"
"Je to divný, ale mám"
"Vážně? Půjdeš se mnou do sk8e parku?"
"Tak jo, v kolik?"
"Kdy končíš v práci?"
"Zejtra, ve dvě"
"Tak třeba v půl třetí?"
"Tak jo a kde?"
"Před v chodem do parku?"
"No a co kdybych pro tebe přišla?"
"Tak jo"
"Tak zejtra"
"Čau"
"Ahoj" Druhý den sem šla s Davidem do toho sk8e parku. Přišla sem k němu a zazvonila. Vykouknul z okna.
"Hned sem tam" za pět sekund už stál přede mnou.
David's POV
Uslyšel sem zvonek, to určitě bude Amy. Vykouknul sem z okna a zavolal na ni: "Hned sem tam" seběhnul sem ze schodů, cestou sem se málem rozmlátil o dveře. Otevřel sem.
"Ahoj Amy"
"Ahoj Davide" prohlídnul sem si jí, nevypadala tak nevině jako předtím, když sem jí viděl poprvý. Měla na sobě starý roztrhaný džíny, tričko, přes něj košili a sk8eáckou kšiltovku. Trochu sem se vedle ní cejtil jako holka. Vypadala skoro jako kluk.
"Davide, tak deme" řekla
"Jo, deme, teda spíš jedem, ne?"
"Dobře" stoupli sme si na sk8ey a jeli směr sk8e park. Jezdí dobře, to musim uznat. Jeli sme skoro přes celý město. Konečně sme se dostali k tomu park. Vjeli sme tam. Samozřejmě… chci se před ní předvíst, takže zkusim ten skok v U rampě.
"Davide, ty deš do tý rampy?"
"Jo, problém?"
"Ne, to ne, ale tak dobře to zase neumim. Budu se jenom koukat"
"Tak jo, sleduj mistra"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzz. Zuzz. | Web | 26. července 2011 v 20:59 | Reagovat

Jestli se mi to líbilo? :-D Tohle mě bobavilo. Vždyť ty jsi talent! Do tvých příběhů jsem totálně zažraná. Jen pokračuj - je to skvělý!

2 Shira Elizabeth Shira Elizabeth | Web | 26. července 2011 v 21:11 | Reagovat

tak díky :D snažím se pokračovat, jen občas schází psací nálada a čas xD :)

3 Zuzz. Zuzz. | Web | 26. července 2011 v 21:23 | Reagovat

[2]: No to teda není za co. A ještě něco.. za pravdu se neděkuje, talente! :P:)

4 Shira Elizabeth Shira Elizabeth | Web | 26. července 2011 v 21:26 | Reagovat

[3]: no dobře :D ale já radši děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama