"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

No Only Friends 11.díl

12. června 2011 v 23:59 | Shira Elizabeth |  No Only Friends
Ve škole sme hráli, že se nenávidíme a několikrát se i pohádali. Po škole sme spolu chodili za ruce a líbali se. Bylo to teda něco, naštěstí sme se s lidma ze školy mimo ni nepotkávali.
"Gee, nemůžeme všem lhát navždy"
"No, to je pravda"
"Lea a Tom nás zradili oba, musíme s tim něco udělat"
"No, jo ale co"
"Počkáme až bude vhodná příležitost"
"Tak jo" na vhodnou chvíli sme čekali hrozně dlouho, za tu dobu se toho hrozně moc stalo. Lea začala s Tomem dokonce chodit, no jo vrána k vráně sedá. Ale nakonec vhodná chvíle nastala. Byla zrovna velká přestávka, já jen tak uslyšela jak Tom říká Geemu aby za nim přišel na hřiště, nenápadně sem mu šeptla ať tam jde. Gee, odešel a Lea přišla ke mně.
"Vlastě je dobře, že si s nim skončila, je to ubožák" řekla mi
"Leo, já vim, že ste se s Tomem dohodli abyste nás rozeštvali"
"To není pravda"
"Je, Gerardovi na rozdíl od tebe věřím"
"Cože?"
"Jo, ty si mě už jednou zradila tak proč bych ti měla znovu věřit, naproti tomu Gee mi vždycky řikal pravdu, takže komu mám spíš věřit tobě nebo jemu"
"No, asi jemu, ty couro jedna hnusná"
"Cože? Co si to o mě řekla?"
"Pouze pravdu" teď sem to teda nevydržela a jednu jí natáhla, naštvala se a začala mě tahat za vlasy, a pak, že sem pravá blondýna. Začali sme se prát, musela to bejt hezká podívaná, když se dvě, no troufnu si to říct, nejhezčí holky z ročníku rvou před celou třídou. Lea se pere fakt jak holka, tahá za vlasy a škrábe, za chvíli sem měla jeden velkej škrábanec přes celou tvář.
"DOST!!! Holky nechte toho" zařvala na nás Kelly
"Liz, končim s tebou"
"Leo, je mi úplně jedno, co si o mě myslíš, ale já vim co dělám, a ty mi v tom nezabráníš"
"Co?" odešla sem ze třídy a Lea vyběhla za mnou, samozřejmě i celá naše třída, vyběhla sem ven a rovnou na hřiště za Geem a byla sem v tu chvíli schopná natáhnout jednu i Tomovi a to bezdůvodně. Přišla sem tam a Gee se samozřejmě pral… a moc mu to nešlo.
"Nechte toho!" zakřičela sem na kluky, okamžitě přestali.
"Liz, co si myslíš, že jako děláš?" zeptala se Lea
"Tobě to může bejt úplně u p*dele" Lea se pořádně urazila. Přiběhla sem k Gerardovi, zvedla ho ze země a objala.
"Liz, a co tvoje reputace?" zeptal se
"Kašlu na reputaci… mám tebe" políbili sme se, ale tak… tak… to se nedá popsat slovy. Lea se na nás celou dobu dívala. Málem jí vypadli oči s důlků. Přišli sme k ní.
"Teď už mě nemůžeš shazovat, nemáš před kym, jediný důležitý člověk stojí vedle mě, Leo"
Teď už nic nemusíme držet v tajnosti. Všechno je venku. Sme šťastní, zní to jak z Románu pro ženy, ale co řešit, je to pravda. Ještě ten den večer sem mamku přemluvila aby mi půjčila peníze, abych si mohla koupit nějaký oblečení, protože už nechci bejt Barbie. Když se zeptala, proč potřebuju nový oblečení, řekla sem jí, že právě skončila určitá etapa mýho života. Souhlasila, s Geem sme vyrazili do obchodů. Vybrala sem oblečení, samozřejmě v jinejch barvách než růžová, koupila sem si hodně černýho a červenýho, protože kombinace černá a růžová vypadá vážně krutě. Druhej den sem si hned vzala nový oblečení. Lea na mě nepromluvila jediný slovo. Ani nikdo jinej. O volný hodině sme si sedli pod jeden strom u školy a povídali si.
"Gee, proč ti nemám řikat Chemiku?"
"Nelíbí se mi to"
"Ale Gee"
(pozn. teď chvíli v angličtině, protože by to jinak ztratilo smysl)
"It's romance"
"Chemical Romance" (pozn. a zase zpět do češtiny)
"Co s tim pořád máš?"
"Nic"
"Tak proč to pořád řikáš?"
"Jen tak. Hele tamhle de Lea"
"A komu to vadí"
"Mě ne" objal mě a začali sme se líbat. Lea se na nás jen tak s opovržením podívala a pak uraženě odpochodovala.

THE END

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzz. Zuzz. | Web | 27. července 2011 v 20:21 | Reagovat

Vážně úžasný !

2 Shira Elizabeth Shira Elizabeth | Web | 27. července 2011 v 20:23 | Reagovat

děkuji :) je pravda, že tenhle příběh se líbí i mě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama