"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

No Only Friends 9.díl

29. května 2011 v 23:59 | Shira Elizabeth |  No Only Friends
Celej tejden byl úžasnej, po škole sme zmizeli na hřbitov, protože tam nikdo nebyl, tam sme mohli dělat prakticky cokoliv. Život byl v pohodě, až do pátku, byla chemie, já sem málem propadla pod lavici. Schovala sem se za knížku, ale bylo to k ničemu.
"Takže opět nejlepší práce patří Gerardovi a Kelly. Ale je tu i jedno nepříjemné překvapení, Elizabeth, nejhorší práce ve třídě, dnes si mě velice překvapila. Za týden tě přezkouším" no tak to je super, takže nebudu moct jít ven, ani náhodou, ale já bez Geeho sladký polibků nepřežiju L. Teď mám teda fakt hroznou náladu, potřebuju pomoct s učením, ale od koho. Kelly je poslední dobou pořád zaneprázdněná. Jediná možnost je Gee. Sem naštvaná na učitelku, ale vážně hrozně.
"Hej Chemiku" zavolala sem na Gerarda, no jo nic jinýho mě nenapadlo, ale otočil se
"Chemiku?" podival se na mě jako na mimozemšťana
"Jo, nic lepšího mě nenapadlo"
"Seš nějaká naštvaná"
"A kdo by nebyl"
"No, jasně, předpokládám, že potřebuješ pomoct se učit"
"Jo, předpokládáš správně"
"Pomůžu ti, když mi už nikdy neřekneš chemiku"
"Dobře, neřeknu, půjdeme k nám, musim to mamce říct"
"OK, deme k vám" došli sme domů, jakmile mamka zaznamenala cvaknutí dveří přiběhla mě přivítat. Když uviděla Geeho, tak se tak divně usmála.
"Ahoj Eliz, co bylo ve škole" ano milý přivítání
"No, nenaštvi se, mám pětku z chemie, ale příští pátek si jí opravim"
"Jo, tak opravíš? Neměla by ses teď radši jít učit?"
"No, víš Gee… teda Gerard mi de pomoct se učit"
"Aha, no tak dobře" přišli sme do pokoje, sedla sem si na postel a začaly sme se učit. Příští tejden sem to uměla perfektně a dostala sem ze zkoušení jedničkuJ. Díky Gerardovi pomoh mi tak jako nikdo. Brzo odjíždíme na tu pláž nebo kam že to jedem. Já ani nevim, jestli se těšim nebo ne.
Dneska odjíždíme, to je… nevim jak to mám popsat… prostě divný. Před školu na parkoviště mě odvez táta, takže sem aspoň nemusela tahat tu těžkou tašku. Těšim se na Geeho, ale to bysme museli najít místo kde nikdo nebude, to nebude tak jednoduchý, včera sme se na tejden rozloučili s polibkama. No jo ale aspoň se uvidíme. Lea řikala, že vymyslela nějakou soutěž nebo co, to se teda uvidí. Nastoupili sme, sedla sem si s Kelly. Asi hodinu sme jeli, potom Lea s Tomem vstali a začali nám dávat pokyny.
"Takže lidi rozdělim vás do 4 skupin, vždycky dva kluci a dvě holky" když to řikala divně se na Toma podívala
"Takže, teď Lea přečte ty skupiny, vždycky si sesedněte k sobě, jo?" doufám, že budu s Kelly nebo s GeemJ
"Skupina 1 Johnny, Andy, Tina a Sarah" začala Lea
"Skupina 2 Will, Sam, Kim a Hannah" pokračoval Tom
"Skupina 3 Mike, Jake Sally a…" teď osudová chvíle "Kelly" s Kelly sme se na sebe tak podívaly "Asi nebudem spolu, co?" řekla
"Postřeh"
"A poslední 4. skupina Já, Gerard, Lea a Eliz" Super, sem s Geem, takže s nim můžu bejt a nikomu to nebude divný, úžasný. Sesedli sme si spolu, samozřejmě já s Geem a Lea s Tomem.
"Takže, všichni budem hrát různý hry, na každej den je něco vymyšlený"
"Teď si musíme rozdělit pokoje" řekl Tom
"Jako jak?" zeptala sem se, Lea se okamžitě ujmula slova
"Víš, sme v chatkách po čtyřech, kde sou pokoje a ty sou po dvou. Normálně bych byla s tebou, ale…"
"Ale já vim, navíc ty a Tom to vedete, tak buďte na pokoji spolu, mě to nevadí"
"Liz, vážně ti to nebude vadit?"
"Ne, mě už je všechno jedno"
"No, tak OK"
Celou cestu na místo určení (sorry, ale už mi hrabe. Sedim vedle Geeho a nemůžu se ho ani dotknout. Teda, hlavně kvůli sobě, ale… no to je stejně jedno)sem se koukala z okna minibusu. Když sme přijeli, Lea mě zastavila.
"Liz, chci se ti za všechno omluvit"
"To myslíš vážně?"
"Jo, chci si s tebou dát mír"
"No, tak dobře, mír. Ale na roztleskávačky stejně nepůjdu"
"To po tobě ani nechci"
"To je dobře" Odešli sme si najít ty domky. Měli sme 5 domků hned vedle sebe. Vešli sme dovnitř, dole byl malej obývák či co a nahoře dva pokoje a koupelna. Vytáhla sem si nahoru svoje mega těžký zavazadlo.
"Leo, kterej je váš pokoj" zeptala sem se
"Ten napravo, Liz"
"Dobře" vešla sem do toho druhýho pokoje a sedla si na postel, za chvíli přišel Gee, taky s úžasnym zavazadlem.
"To sme to dobře schytali, co?" řekl
"No, to jo. Takže to nebude zas tak hroznej tejden, vzhledem k tomu, že máme vlastní pokoj, ale jakmile vyjdeme z pokoje, musíme dělat, že se spolu nebavíme."
"To nebude zas tak těžký" potom sme šli s celou třídou ven, aby sme si prohlídli okolí. Potom na večeři a zase zpátky na pokoj. Potom sme šli spát. Tohle bude nejsuprovější tejden na světě. J
Ráno sme se vypravili na pláž a odpoledne se tam ještě vrátili, naštěstí sme tam byli mimo sezónu takže tam skoro nikdo nebyl. V pondělí měl začít nějakej program nebo spíš ty hry co Lea a Tom vymysleli.
"Takže, dneska uděláme turnaj ve voleyballu" vyhlásila Lea
Gee, se ke mně naklonil: "To by mě zajímalo, jak budu hrát, když sem nejmenší ze třídy"
"Gee, seš jenom nejmenší z kluků"
"No, a dyť i Lea je višší než já"
"To si děláš p*del"
"Ne, nedělám" začala sem se hrozně smát
"Gee, to nemyslíš vážně"
"Bohužel"
"Takže první půjde hrát 1. a 2. družstvo" pokračovala Lea. Když hrálo naše družstvo, moc nám to nešlo, teda hlavně mě a Geemu, Lea a Tom to celý odehráli za nás. Nakonec sme skončili druhý, to je docela slušný na to, že sem se toho míče dotkla asi jenom třikrát a Gee asi pětkrát. Jinak fakt suprovej den, zvlášť když se mi Gee při tom voleyballu snažil dát nenápadně pusu, nepodařilo se, ale večer to bylo něco jinýho. To už se to podařilo a ne jednou. Navíc Lea ani nikdo jinej se to nedozví a to je dobře. V úterý sme jeli na výlet, prej nějakej megaminigolf, teda netušim co to je, ale asi to bude sranda. Přijeli sme tam a já uviděla co nás čeká, ve skutečnosti to je normální minigolf, ale stokrát takovej. No, to bude na celej den.
"Leo, to je jako na celej den?"
"Jo, neboj to zvládneme"
"No jen aby"
Vešly sme dovnitř. Bylo tam asi 1000 drah a eště k tomu jenom omezenej počet lidí směl dovnitř. Potom nám třídní řek, že máme chodit minimálně po dvojicích, Kelly šla se Sally, takže já sem šla s Geem, díky bohu, že to tam bylo tak velký. Nikoho sme nepotkali. Hned na první dráze sem měla problém, vono to nějak nešlo.
"Gee, hraješ jako první, já se na to jenom dívám a už teď vidim, že to nepůjde"
"Dobře tak já ti to teda ukážu" postavil si tam míček praštil do něj tou holí, a ten míček spadnul do tý dírky.
"Bacha teď de expert"
"Nech toho, třeba ti to půjde, já to hraju po druhý v životě"
"To se uvidí" no, až do tý fáze, kdy se měl odpálit míček mi to šlo, míček sem odpálila, ale ten vyletěl z dráhy, Gee ho naštěstí chytil, jinak bych ho musela hledat po celim tom místě (no nevim jak se tomu má řikat, takže je to prostě místo).
"Pomůžu ti, jinak bysme tady byly ještě zejtra"
"No, dík" postupně sme udělali všechny dráhy a dokonce sem udělala jednu bez pomoci(samozřejmě, že tu rovnou, bez nějakej obtížností).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama