"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

No Only Friends 8.díl

22. května 2011 v 23:59 | Shira Elizabeth |  No Only Friends
Ráno sem přišla před školu a Gee zase seděl na schodech, ale tentokrát se usmíval. To něco, co ho trápilo včera, už zřejmě vyřešil. Přisedla sem si k němu.
"Ahoj, už nepřemejšlíš?"
"Ne, už sem domyslel"
"Tak to je dobře a co si vymyslel?"
"Nebuď tak zvědavá, co děláš dneska?"
"Jdu ven s Emmou"
"Nemůžu jít s váma?"
"No, já nevim… dobře můžeš, ale nebudeš se na ni divně koukat"
"Proč bych měl?"
"Protože je… no… jiná, než ostatní lidi"
"Jakto?"
"To uvidíš" usmála sem se. Škola byla v pohodě, teda až na to, že učitelka na chemii přišla do třídy a řekla nám, že známky bude mít až příští pátek, ale to je svym způsobem dobrý. Už se těšim na Emmu. To bude náhul. Po škole sme s Geem šly k nám a potom k Emmě.
"Liz, v čem je ta Emma divná? A kam to vlastně deme?"
"Uvidíš, dojde ti to"
"No, tak to si jenom myslíš"
"Tak jo, řeknu ti kam deme"
"Kam?"
"Du tě odvíst do blázince"
"Ne, ale vážně, kam deme?"
"Do blázince, dyť to řikám"
"Počkej, ta Emma je… no… jak to mám říct…"
"Jo" zrovna sme přišli na vrátnici
"Dobrý den, jdu za Emmou"
"Ahoj Elizabeth, jistě už se těší, venku nebyla hrozně dlouho. Počkejte zatim tady"
"Jistě" sedli sme si a čekali na Emmu. Asi po pěti minutách přišla.
"Jé, Liz já se na tebe tak tě…" najednou se zastavila "co ty tady děláš?"
"Emmo, ty znáš Geeho?"
"Jo, chodil k nám na školu"
"Vážně"
"Jo, to je pravda…" ozval se Gee "nikdo mi neřek, že si skončila tady"
"A kdo by ti asi moh říct, vždyť se s tebou lidi bavili jenom, když ti nadávali"
"To je pravda, ale i tak to se hned dozví všichni"
"Ani lidi od nás ze školy to nevědi jenom já a Sandra" vložila sem se do debaty, potom sme odešli a dohadovali se po zbytek cesty, došli sme do parku a sedli si na lavičku, Emma se všude kolem dívala, jak duchem nepřítomná a zkoumala co se změnilo od doby co nebyla venku. Odpoledne rychle uteklo a Emma se musela vrátit. Těžko se loučila, ale jinak to nešlo. Potom sme s Geem šli kousek spolu a nakonec se taky rozešli. Kdyby Gee věděl, že má jenom tři dny.
Ráno ve třídě na sebe Lea okamžitě strhla všechnu pozornost.
"Všichni mě poslouchejte, chci vám něco říct…" začala a postavila se na jednu z lavic, aby na všechny dobře viděla "… takže, všichni určitě víte, o naší výhře, tím myslím roztleskávačky, ve státním kole…" všichni přikývli, že ano "… díky této výhře může celá naše třída ject na východ k moři, zadarmo, bylo by nejlepší, kdyby jeli úplně všichni, nechám vám to projít hlavou a v pondělí mi řeknete jak ste se rozhodli" Skončila Lea svůj proslov. Okamžitě ke mně přiběhla Kelly.
"Že pojedeš?"
"No, já nevim"
"Musíš"
"Tak dobře pojedu, ale jenom kvůli tobě"
"Super" odeběhla zase doufám, že Gee pojede, jinak by ten tejden byl fakt hroznej, to bych asi nevydržela. Zeptám se ho, ale až po škole, aby mě Lea neviděla. Jak sem řekla, po škole sem Geeho zastavila a zeptala se ho: "Gee pojedeš?"
"Nevin, asi ne, a ty?"
"Kelly mě přesvědčila, ale bez tebe tam bude nuda"
"No, já nevim, řeknu ti to v pátek"
"Dobře, zase máš na čim přemejšlet"
"To jo" odešla sem domů a taky přemejšlela, ale nad něčim úplně jinym. Přemejšlela sem ještě celej čtvrtek, občas mě z úvah vytrhla učitelka, se slovy, že mám dávat pozor, ale mě to bylo upřímně jedno. Přemejšlela sem o pátku, co bude, když se nezeptá a co když nepojede. Tyhle představy mě strašily ve dne v noci. Ale co když nebude co řešit. S touhle představou sem ve čtvrtek večer usnula.
OMG. Gee tu ještě není, to snad není možný. Já bez něj nepřežiju, to ať mi nedělá. Přišla sem do třídy, nikdo tam nebyl, jenom já, všichni přišli až po mě. Začala hodina a mě najednou zapípala SMSka, naštěstí to učitel neslyšel, protože byl polohluchej.

Liz přijď po škole k nám. Gee J

Tak to sem z toho zase moudrá, kdoví co na mě chystá. Po škole sem skočila domů a potom rovnou k Geemu. Přišla sem před dům, nadechla se a přišla ke dveřím. Byl v nich zasunutej nějakej papírek.

Je otevřeno

No super, aspoň nemusim zvonit. Otevřela sem dveře, nikdo tam nebyl. Podívala sem se na zem, byly tam poházené lísky růží červené, bílé a černé. To bude zajímavý. Co ho asi napadlo? To zjistim až dojdu na konec cestičky z růžíJ. Cestička vedla nahoru po schodech, vyšla sem do prvního patra. Dál pokračovala po chodbičce až do, nějakého pokoje, ano to je Gerardův pokoj. Sorry ale původně sem to chtěla nějak vylíčit, aby to vypadalo tajemně, ale nějak z toho sešlo, no to je jedno pokračuju, vcházím do pokoje. Vešla sem do pokoje a uviděla připravenou večeři při svíčkách, to bylo teda příjemný překvapení. Ale kde je Gee?
"Gee seš tady?" najednou sem uslyšela jak se za mnou něco pohnulo, ale neodvážila sem se pohnout.
"Tady sem" ozvalo se za mnou, no jasně kdo jinej než Gee, obejmul mě, asi abych mu nezdrhla
"Líbí se ti to, Liz?"
"Jo, a čemu za to vděčím "
"Kolikrát já už byl u vás, tohle máš za to"
"Díky" sedli sme si ke stolu a začali jíst pizzu (zřejmě neumí vařit, stejně jako já J) musim se ho zeptat, teď nebo nikdy
"Gee, chtěla sem se tě na něco zeptat"
"Dobře, ale můžu se první zeptat já?"
"Jasně"
"Víš… no… nevim jak to mám říct… já chci se tě zeptat… jestli…" nějak se zaseknul nemoh to ze sebe vyklopit
"Liz, budeš se mnou chodit?" když to řek hrklo ve mně, to sem teda nečekala
"No… hmm… já… jo"
"Vážně"
"Jo, fakt vážně"
"To sem rád"
"Ale mám jednu podmínku, jako u všeho, nesmí se to nikdo dozvědět"
"Jasně, neboj se, nikomu to neřeknu. Ty ses chtěla ještě na něco zeptat?"
"Jo, jenom…" a co mám sakra teď říct, ta otázka již byla vyřčena, ku*va "jestli pojedeš na ten školní výlet?"
"Jo, pojedu"
"Vážně, no to je úžasný, ale tam se asi budem muset chovat, že o sobě ani nevíme"
"To se ještě uvidí"
"Ale jo, jinak bych byla mrtvá a to fakt nechci"
"To ani já ne" potom sme si ještě celý odpoledne a večer povídali, nakonec sme si šli lehnout. Byla sem hrozně utahaná, ale poslání splněno, opět nemám nad čím přemejšlet. Gee je úžasnej. Love you ^^ Gee.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama