"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

No Only Friends 6.díl

8. května 2011 v 23:59 | Shira Elizabeth |  No Only Friends
Vzal si do ruky kytaru. Prohlídnul si jí a řek: "Dobře, zahraju ti, ale jestli bude ten "zpěv" falešnej tak si nebudeš stěžovat"
"Nebudu"
Začal brnkat nějakou pomalou melodii a potom i zpívat. Počkat on zpívá a zní to fakt úžasně. Opravdu krásná písnička. Taková smutná, ale přesto… taková… zvláštní,…­ jako on. Jeho zpěv, nebylo to vůbec falešný. Zpívá fakt úžasně, krásně, zvláštně… celej je zvláštní. Písnička skončila a já se vytrhla ze zamyšlení.
"Tak co?" zeptal se nejistě
"Úžasný, to si složil?"
"Jo"
"Jak se ta písnička jmenuje?"
"Shut up and play"
"Ten název se k tomu moc nehodí, ale je to fakt krásný"
"Myslíš?"
"Jasně, zpíváš fakt dobře, nemysli si, že ne"
"To mi nikdo neřek, máma nadává, co je to tam za řev, tak radši hraju v parku"
"Tak půjdeme do parku a zahrajeme si něco"
"Tak jo" popadl kytaru a šli sme do parku. Dneska sem se nebála, že by nás někdo přistihnul spolu, protože všichni byli na tý párty, takže teď ani celej den nebudou při smyslech.
"Do který části parku půjdem?"
"Našel sem tam jedno místo, kde skoro nikdo není."
"Super, aspoň nikoho nebudem otravovat"
"To nebudem"
"Kolik si toho už složil?"
"Já nevim, nepočítal sem to"
Mezitim sme dorazili do parku. Gee si to namířil rovnou tam někam, kde nikdo nebyl. Sedli sme si do trávy a Gee začal hrát. Seděli sme tam asi 5 hodin. Poslouchala sem jak hraje a zpívá. Byla sem v jinym světě, v hezčim světě. Najednou Gee přestal hrát a já se vrátila zpět do reality.
"Co je?" zeptala sem se
"Došli písničky, to bylo úplně všechno co znám"
"Úžasný"
"Co myslíš?"
"Tvůj zpěv"
"No, když myslíš."
"Já to vim" pak sme si eště asi hodinu povídali o všem možnym, úplně o všem. Najednou se nějak zatáhlo a já sem měla pocit, že za chvíli začne pršet.
"Asi bysme měli jít domů" řek
"A nezajdem před tim někam na jídlo, mám hroznej hlad"
"Tak jo. Zvu tě"
"Jé, díky, ale nemusíš to dělat"
"Ale já chci"
"Tak dobře. Měli bysme jít, než začne pršet" zvedli sme se a vydali k nejbližšímu fast foodu. V parku už skoro nikdo nebyl. Jenom nějakej mileneckej pár a několik zdejších grázlů. Najednou začalo hřmít, ale nepršelo. S Gerardem sme si v fast foodu objednali pizzu a vzali s sebou. Najednou začalo fakt hrozně pršet. Nasadila sem si kapucu, ale stejně mi promokla. Přišli sme k nám domů, byli sme úplně mokrý. Začala sem se smát.
"Čemu se směješ?" zeptal se Gee
"Nám"
"A jako proč?"
"Se podivej jak sme dopadli"
"Sme úplně mokrý"
"Jo, vypadáme jak socky" Gerard se taky začal smát
"Jo, to máš pravdu"
"Já se pudu nahoru převlíknout do něčeho suchýho, ale…"
"Ale co"
"Ale ty tady přece nebudeš v mokrejch hadrech, něco ti najdu a taky se převlíkneš, jo?"
"Pokud si nebudu muset vzít růžovou sukni, tak jo"
"Nebudeš"
"Tak to je dobře" odešli sme nahoru, já se převlíkla a Gee mezi tim seděl u mě v pokoji na posteli. Přišla sem do pokoje a stoupla si před něj.
"Sundej si to mokrý oblečení, já ti zatím najdu něco suchýho, jo?"
"Dobře" vlezla sem do ložnice mejch rodičů a našla nějaký hadry co táta dřív nosil, ale všechno bylo hrozně velký. Pak sem našla starej svetr aspoň něco. Nevzdám se, eště budu chvíli hledat. A hele támhle sou tepláky. No, aspoň nezmrzne. Přišla sem do pokoje a řekla: "Něco sem našla, ale myslim, že se ti to nebude líbit"
"Panebože co si našla" řek vystrašeně
"Nemusíš bejt tak vystrašenej, sou to věci co na sobě táta neměl od vejšky"
"Tak už sem klidnější"
"Nech toho a vem si to na sebe"
"Tak dobře" vzal si na sebe to oblečení
"Víš, že ti to docela sluší"
"Myslíš?"
"Je to změna"
"No, to jo"
"Pojď dolů" sešli sme dolů a sedli si na pohovku.
"Gee, nechceš udělat čaj?"
"Klidně"
"Víš co?"
"Ne"
"Já udělám ten čaj, ohřeju tu mokrou pizzu a ty najdeš nějakej film, jo?"
"OK" Gee se začal přehrabovat v našich filmech, při jeho posledním výběru sem málem vyletěla z kůže. Přinesla sem jídlo a pití. Gee zapnul DVD. Nakonec sem přinesla i deky.
"Gee, co si vybral?"
"Uvidíš"
"No právě, až se budu bát tak nezodpovídám za svoje činy"
"Nebudeš nebezpečná?"
"Ne, to ne"
"Tak je to OK"
"Super, tak to teda pustíme" Vzala sem ovladač, zhasla, aby byla tma, když to bude určitě nějakej horor,a pustila film. Na začátku to nebylo vůbec strašidelní, takže sem v klidu mohla jíst pizzu, ale potom už to začínalo bejt fakt hrůzostrašný. Schovávala sem se pod deku a za polštáře. Gee se taky trochu bál, ale já na tom byla hůř. Ta holka v tom filmu šla na půdu uprostřed noci, magorka, a když najednou otevřela dveře a tam stál ten zabiják a najednou se otočil. Málem sem vyletěla z kůže. Obejmula sem Gerarda a zavřela oči.
"Copak bojíš se?" zeptal se Gee, jako by to z mýho jednání nebylo jasný
"Jo a fakt hrozně"
"Neboj to bude dobrý" řekl a objal mě, už sem se tolik nebála. Film skončil a my už nevěděli co budem dělat.
"Tak co budem dělat?" zeptala sem se
"Ukážu ti něco na počítači, jo?"
"Tak jo" Šli sme nahoru k počítači. Gee si k němu sednul a něco tam hledal
"Co hledáš?"
"Už nic, podivej se na tenhle obrázek a najdi něco co je špatně, jo?"
"Tak jo" sedla sem si k počítači a koukala do monitoru, nic sem neviděla
"Gee, tam je, ale všechno v pořádku"
"Za chvilku to najdeš, neboj" podivala sem se pořádně a přiblížila k monitoru, najednou se tam objevil nějakej vřískot, ale ne ten normální, mnohem strašidelnější a eště k tomu to vykřiklo. Já se lekla a rychle sem to zavřela. Gerard se tomu smál, ale mě do smíchu nebylo.
"Gee, to není směšní, já sem se fakt lekla. To mi nedělej."
"Už nebudu" objal mě " jenom sem chtěl vědět co na to řikáš"
"Řikám, že už to nikdy nechci vidět"
"Když sem to viděl poprvý tak se mi to taky moc nelíbilo, ale pak sem si vypnul zvuk a pustil znova, už to nebylo tak hrozný"
"Bylo to pěkně hnusný" sedli sme si na postel a povídali si o všem možnym, fakt skoro o všem. Potom sem ho obejmula.
"Gee, seš můj nejlepší kámoš, víš to?"
"Myslel sem, že to je Kelly"
"Ne, ty. Kelly je jenom záchrana před Leou. Bez ní nepřežiju školu, bez tebe nepřežiju ani, jeden den"
"Vážně?"
"Jo" lehla sem si a usnula. Zdál se mi sen, byl celý barevný, hezký, krásný, zvláštní, nechtěla sem se probudit, ale musela sem. Jinak bych už nikdy neviděla Geeho, ale teď je eště noc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama