"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Together Forever 2.díl

27. dubna 2011 v 20:00 | Shira Elizabeth |  Together Forever
Hele, ono už je ráno. Kolik je? A proč mi třeští hlava? Co sem včera večer dělala? To je trochu moc otázek na můj mozek. Takže první otázka byla, kolik je? A odpověd zní, je 10:00. Dobře zbývají dvě otázky. Proč mi třeští hlava? To se dozvim, až zjistim co sem včera dělala. No jo, ale to nemůžu zjistit protože mi třeští hlava. No tak něco zůstane neobjasnění a komu to vadí? Mě ne. Takže sejdu dolu, pozdravim rodinu a pak najdu nějaký prášky na hlavu. Tak super, doufám, že cestou dolů nezakopnu o schod. Počkat, proč nikoho neslyšim. No, ono je to asi dobře, jinak by mi totiž upadla hlava. Hele, tady dole ale nikdo není, to vymřelo lidstvo nebo co? Jedno vim jistě sen to není, to bych mi každou chvíli nehrozilo, že mi vybouchne hlava. Tak když tady nikdo není, tak si du najít prášky. No jo, ale kde budou. Aha, v lékárničce. To by mě nenapadlo. A kurva, jakej prášek je na hlavu. Jo, tenhle. No, už je to lepší, teď si du ještě lehnout.
O tři hodiny pozdějc
Cože, to už sem zase vzhůru? No, jestli jo, tak je to dobře, protže, hlava mě už nebolíJ. Teši musim vzpomenout, co sem dělala. Takže, volala mi Amy, abych šla na party. Potom sem tam s ní šla, pak s náma tamty kluci flirtovali a… a co bylo potom? Počkat, proč mi bliká mobil, jo aha, SMS, tak od koho je? Počkat, kdo je Saby? No, tak hele v SMSce se píše, ať mu zavolám. Třeba si vzpomenu. Tak jo, já teda volám, vytočila sem číslo a…
"Ahoj Sandro, nechceš jít ven" ten hlas, už si vzpomínám, to je ten hezkej kluk ze včerejška
"Jo, ráda"
"Tak asi za deset minut za tebou přijdu" on ví kde bydlim, panebože co sme vyváděli
"Tak OK" oh my god, co se dělo, já si na nic nevzpomínám. A sem v p*deli, protože se zcela určitě strapnim. Třeba… ale ne on už je tady, co mám dělat, co mám dělat. Tak za prví hlavně klid. Tak já du teda otevřít.
"Ahoj" pozdravila sem ho
"Ahoj deme teda ven?"
"Jo, jenom si vezmu prášky a pudem"
"Bolí tě ze včerejška hlava?"
"Jo a mám pořádný vokno, takže si ani co sem včera večer dělali. Nejsem zviklá tolik pít"
"To bude dobrý, včera se nic tak hroznýho nestalo. Navíc, po čase si vzpomeneš a kdybys to chtěla vědět tak ti to všechno řeknu"
"Ne, já si počkám, než si vzpomenu"
"Tak dobře"
"Jak dlouho to obvykle trvá, než si člověk vzpomene?"
"Chtěla bys to vědět co?"
"Jo"
"Nic se nedělo, jenom sme si povídali a zjistili sme, že ohledně randění sme na tom stejně"
"Už si vzpomínám, teda možná, jenom na něco"
"Aspoň tak" šli sme jen tak po městě, bylo to fajn. Je fakt super, pokecali sme a ukázalo se, že si budem docela dobře rozumět.
"Saby?"
"Ano, copak je?"
"Mohli bysme spolu chodit nebo to aspoň zkusit. Schválně, jak dlouho to spolu vydržíme"
"Seš fajn holka, třeba to vydržíme napořád"
"Třeba jo. Uvidíme"
"To znamená ano?"
"Samozřejmě"
o rok později
To snad není ani možný, už je to rok co sme se Sabym spolu a eště si nelezem na nervi. To je vážně zajímaví, dneska máme výročí, je to na den přesně rok. My sme to spolu vydrželi a je pořád stejně úžasnej jako před tim.
"Amy, víš co je dneska?"
"No… hm… že by… středa"
"No, to taky, ale co ještě?"
"Nevim, netýrej mě a řekni mi to"
"Dneska je to rok"
"Váženě, to už"
"No, taky si řikám, že je to hrozný. Už sme spolu rok a pořád se milujem"
"Trochu silný slova ne?"
"Když myslíš?"
"Jo, myslim i když nemám čim"
"LOL" potom sme dostaly hroznej výgeb. Večer sme se sešli se Sabym. Vyšli sme si ven, ani nevim jak, ale najednou sem se podivala na hodinky, bylo už docela pozdě, něco kolem půlnoci.
"Kolik je?" zeptal se
"Třičtvrtě na 12"
"Už, nechceš jít ke mně domů, můžem se podivat na nějakej horor"
"No, já na ty horory moc nejsem"
"No tak"
"Tak jo" podlehla sem mu, zase. Já sem nenapravitelná. Tak doufám, že by to moh bejt jenom nějakej krvák, ale to určitě bude spíš něco na způsob 3:15 zemřeš, takže bych se měla psychicky připravit.
"Saby, nebude to moc strašidelný?"
"No, trošku, ale neboj sem tady s tebou"
"Tak dobře" řekla sem nejistě. Saby pustli film, (jo bála sem se) když skončil, bála sem se jít domů, bylo to fakt hrozně strašidelný.
"Saby, můžu u tebe zůstat přes noc"
"No, jasně"
"OMG, Saby, na co myslíš"
"No na co asi"
"Ty nadrženče"
"Ne, je to na tobě, ale chtěl sem se tě zeptat, jestli by ses sem po maturitě nepřestěhovala?"
"Jasně, ráda" a jak sem řekla tak sem udělala, po maturitě sem se přestěhovala, ale musela sem si najít práci, našla, ale…
"Tak co princezno, našla si nějakou práci"
"Našla, ale je tu jeden problém"
"Jakej?"
"No, budu něco jako novinářka"
"Jakej je ten problém? Řekni mi to"
"Teď bude nějaký obrovský rock turné po celim USA a já tam musim ject, jestli nechci přijít o práci"
"Aha a na jak dlouho?"
"To je hlavní problém, asi na 2 měsíce"
"To nemyslíš vážně"
"Bohužel"
"Nějak to přežijem, ne?"
"Snad jo"
"Kdy odjíždíš?"
"Za měsíc"
"Tak to máme ještě čas"
"Zatim" Ten poslední měsíc utek tak rychle, že sem se tomu až divila. Když sem odjížděla, naposledy na dlouhou dobu sme se se Sabym políbili, škoda, že sem musela odject, ale slíbili mi, že když to zvládnu tak už nebudu muset nikdy takhle odject. Saby si našel práci v obchodě s CDčkama, takže dělá to co ho baví. Slíbila sem mu, že jestli tam budou nějaký jeho oblíbený kapely, tak mu seženu podpis. No jo, aspoň něco z toho bude mít. Před deseti minutama sem odjela a už se mi stejská, ach jo.
Když sme dorazili na místo, moje šéfka mi dala všechny potřebný papíry a ukázala mi můj tourbus. Byla sem tam s dvěma holkama, který měli stejnej vkus jako já, takže docela žárlili, když sem ji ukázala s kym dělám rozhovory. Oni to ale neměli zas tak hrozný. Když sem se podivala, že mám dělat rozhovor s Green Day, tak sem si hned vzpomněla na Sabyho. Nakonec, sem sehnala podpisy všech co tam byli, dokonce mi je někteří daly dobrovojlně. Docela mě překvapil Pete Wentz z Fall Out Boy, je to fajn člověk, díky němu sem přežila celý to tour. Nikdy bych neřekla, že dva měsíce můžou utíct tak rychle, když to chci. Neřikám, že by se mi snad nelíbilo, že sem byla na všech možnejch koncertech za dara, ale nebyl tam Saby. Když už mělo tour končit, řikala sem si Saby si určitě našel nějakou jinou holku. Určitě mě podved dva měsíce bez toho (čeho to si zkuste domyslet (Bohdánku, něco pro tebeJ)) by nevydržel. Vraceli sme se pozdě večer takže Saby už byl doma.
"Ahoj Saby" zavolala sem nadšeně
"Ahoj Princezno" á že by nová přezdívka, přiběhl ke mně a objal mě
"Celou dobu sem na tebe myslela"
"Já na tebe taky" když sme se do objímali, šli sme spát. Konečně moje postel. Ráno sem se vzbudila a Saby už nebyl v posteli. Vstala sem a šla do kuchyně.
"Dobré ráno, princezno. Jakpak ses vyspinkala"
"Konečně ve svojí milovaný postýlce, vážně úžasně"
"To sem rád"
"Mám pro tebe ty podpisy"
"Vážně, koho máš"
"Všechny až na The Used, ty sem nezastihla"
"Vážně máš všechny"
"Jo, a od Petea Wntze s takovym hezkym věnováním"
"Ty máš i Petea"
"Jasně, chtěl si všechny tak je mám"
"Ty seš úžasná"
"Díky"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama