"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Together Forever 1.díl

20. dubna 2011 v 20:00 | Shira Elizabeth |  Together Forever
"Amy, já ti řikám, že tam nechci jít"
"A já ti řikám, že tam půjdeš"
"A proč? Já tam nechci"
"Sandro, vždyť Kimberli řikala, že by hrozně moc chtěla abysme přišli"
"No, tak dobře, ale proč tam tak hrozně chceš jít?"
"Protože Kimberli přivede kluky z její třídy"
"No jo, o co jinýho by ti mohlo jít, než o kluky"
"Půjdeš teda?"
"Jo, slibuju"
"Tak za tři hoďky pro tebe přijdu, jo?"
"Okay" položila sem telefon a začala se připravovat. Asi bych se měla představit, sem Sandra a pávě studuju třetim ročníkem střední školu v Bostonu v USA. To by vám mohlo stačit, ne? Ta holka co mi volala je moje nejlepší kamarádka Amy. Známe se už od školky. V podstatě mám hrozně nudnej život a to eště musim připočítat fakt, že sem měla jenom dva kluky a ani s jednim z nich to nebylo vůbec vážný. Dokážete si představit můj život, ne? Za tři měsíce mi bude osmnáct takže sem prakticky překonala pubertu bez nějakejch ujmů na zdraví. Proč se tady tolik vykecávám, měla bych si radši najít něco na sebe. Jestli ste poslouchali, tak víte, že jdu na párty k jedný z kamarádek Amy. Navíc tam budou kluci z jiný školy, takže mám šanci, protože se strapnim poprvý před nima, jo a to sem vám taky neřekla, hrozně často se trapnim, už mi to ani nepřijde. Je to prostě už normal. Ale já tady pořád kecám. To je taky jedna moje záliba. Dost často se zakecávám, ale jinak sem normální. I když je pravda, že puberta u některých jedinců (a samozřejmě i u lidí u nás ve třídě včetně mě) nekončí osmnáctými narozeninami. No, jo jako bych to neřikala, kecám, kecám a kecám a přitom bych se měla připravovat. No nic, teď si du už konečně oblíct něco. Ano, něco to je ten správný výraz. No jo, ale to bych nejdřív musela najít nějaký slušný něco. Jo, úspěch to něco sem našla. Takže teď musim jenom počkat na Amy… Ještě deset minut. 9… 8… 7… 6… 5… já se těšim, původně sem tam nechtěla, ale lidi se měníJ. To že sem cvok, mi nikdo řikat nemusíte, to já vim moc dobře. Najednou sem uslyšela zvonek. Super to je určitě Amy. Du otevřít.
"Super, že si tady Amy"
"Já vim tak deme" Amy už si zvykla, že každou chvíli měnim názor, takže to neni nic divnýho.
"Amy, myslíš, že tam najdu nějakýho kluka?"
"Seš milá, zábavná a hezká holka. Je škoda aby si zůstala sama. Nějakýmu klukovi se určitě budeš líbit, proč by tě jinak bůh stvořil?"
"Protože to chtěla moje mamka"
"To byla řečnická otázka"
"To je přece jedno"
"No, to jo" celou cestu sme kecali o klucích, holkách, celebritách a nový hudbě. Vůbec o všem. Přišli sme ke Kimberli domů. Už z dálky bylo slyšet dunění hudby. Kimberli ráda hlasitou hudbu a mi samozřejmě taky. Obzvláště když se spojovala se spoustou kluků. Jo,jasně už toho nechám. Hned když sme vešli dovnitř, přivítala nás Kimberli.
"Ahoj Kim" pozdravily sme
"Ahoj holky, doufám, že si to tady užijete"
"No jasně" odpověděla sem. Amy si to hned namířila směrem k nějakýmu pití. No, jak jí znám tak se zlije a potom jí budu muset tahat domů. S Amy sme si vzali nějaký to pití co tam bylo a stoupli si kousek od dveří. Asi po pěti minutách k nám přišli nějací kluci. A začali s náma flirtovat. Amy se v tom vyžívala, ale já sem jen tak blbě koukala a smála se. Najednou přišel fakt krásnej kluk. Usmíval se. Odešla sem od Amy, měla moc práceJ. Přišla sem na zahradu a opřela se tam o nějakej strom. Za chvíli přišel na zahradu ten hezkej kluk. Rozhlídnul se po zahradě a přišel ke mně.
"Jakto že takhle hezká holka je tady sama?" hezkej, ale trapnej
"Trapnej balič, co?"
"Né, kluci mi řekli, že si tady musim najít nějakou holku"
"Aha a šel si hned do první kterou si potkal?"
"Ne, víš naposledy sem měl holku ve školce"
"Tak to seš na tom jako já"
"Tomu nevěřim"
"Tak nevěř, ale je to pravda"
"Tis ještě neměla kluka"
"No, ne na vážno"
"Jakto?"
"No, sem trochu praštěná, to bude asi tim"
"To já taky"
"Možná, že je dobře, že ti kluci řekli, že si tady máš najít holku"
"Možná jo"
"A jakto že ty si ještě neměl holku"
"Já nevim, na to se ptej těch holek"
"Tak to nechápu"
"Co nechápeš?"
"Jakto že si nikoho neměl. Dyť každá holka u nás na škole by po tobě šílela"
"Ony šílej, ale jenom dokud se mnou nezačnou mluvit"
"Jo, tak na tom sme stejně"
"To máš pravdu"
"Když tak přemejšlim, tak seš první kluk co to se mnou vydržel asi… 10 minut"
"Jo nápodobně"
"Co kdyby sme to zkusili spolu?"
"Zkusit se to může"
"No, tak co kdyby sme se nejdřív představili?"
"Tak jo, já sem Sebastian"
"Hezký jméno, já sem Sandra"
"Do jaký chodíš školy?"
"Na Johnesovu střední a ty?"
"Na gympl"
"Aha"
"No, už sme si pokecali dost, co kdyby sme se začali bavit?"
"Tak jo" vešli sme dovnitř do výru zábavy, všichni se skvěle bavili, my sme se k nim přidali. Saby (tu přezdívku sem vymyslela jáJ) se celou dobu úžasně bavil, já samozřejmě taky. Dokonce se mi zatím nestal žádnej trapas. Zatím, ještě tady chvíli budeme. Teď se ale pořádně zlijeme. Zábava nekončí svítáním, ale teprve začíná. No tak si myslim, že už mluvim z cesty…, ale to je jedno. Budu pařit dokud nepadnu, nebo nepotkám Paris Hilton, ta nesmí přece na žádnym večírku chybět. Jo tak už mi hrabe. Jé a kolik vůbec je?No na ty hodinky moc nevidim,…ptáte se proč? Protože sem tak opilá, že už ani nevidim, ale určitě bude pozdě. Jé, hele, támhle sou nějaký hodiny a větší, super, tři hodiny. Mamka nevolala, řikala sem jí že nevim kdy přijdu, tak to je super, ještě tady budu asi tak do čtyř. Jaj to doma dopadne, sem úplně na mol. Doufám, že ráno to bude lepší a mamka nic nepozná. Eště hodinu sem tam byla pak se mi ale začali zavírat oči.
"Sandro, tobě se už chce spát?"
"Jo a docela dost"
"Chceš odvíst domů?"
"Byl bys tak hodnej"
"Tak pojď deme"
"Díky" šli sme směrem k nám domů, já byla už pořádně mimo.
"Sandro, ty usneš už cestou"
"Jo, to je možný" naštěstí domů trefim i poslepu.
"Saby, moh by si mi dát svoje číslo?"
"Jasně" vzal si mobil a napsal tam svoje číslo. Potom sem mu prozvonila (napsat číslo bych nezvládla). Přišli sme k nám před dům. Vytáhla sem klíče a snažila se odemknout. Nějak mi to nešlo. Vzal mi klíče a odemknul. Potom mě odnes nahoru a položil do postele. Jakmile sem si lehla tak sem spala. Nejspíš tam musel chvíli zůstat, protože sem ze spaní uslyšela, jak bouchli dveře, ale to bylo až pozdějc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama