"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

No Only Friends 3.díl

17. dubna 2011 v 23:59 | Shira Elizabeth |  No Only Friends
Vstoupili sme do našeho "úžasného" domu.
"Gee nechceš se podivat na nějaký filmy?"
"Tak jo, jaký máš?" otevřela sem velkej šuplík plnej DVD.
"Můžeš nějaký vybrat."
Gee vybral nějaký filmy a šly sme do mýho pokoje.
"Tak ukaž co si vybral."
"Nějaký horory."
"Žádnej z nich sem eště neviděla, kterej dáme jako první."
"Tenhle, prej je podle skutečný události"
"Dobře, dej mi ho." Vzala sem si dívko a dala ho do přehrávače. Ten film byl fakt hrůzostrašnej. Nejhorší bylo, když se ta mrtvá holka dívala přímo na nás. Oba sme se přiblížili k tý televizi a najednou začala šumět. Málem sem vylítla z kůže a Gee se taky bál(aspoň v tom nejsem sama). Naštěstí to bylo jenom v tom filmu, ale musel na nás bejt docela zábavnej pohled. Gee se koukal jako duchem nepřítomnej a já se za něj schovávala, jak sem se bála. Muselo to vypadat docela komicky. Ten druhej film byl ale ještě horší. A z toho třetího sem viděla jenom půlku, protže sem usnula. Když sem se vzbudila, bylo asi sedm ráno. Vstala sem a upravila se, abych vypadala nějak k světu. Přišla sem do pokoje. Gee eště spal, vypadal tak sladce, jako malý dítě, ale musela sem ho vzbudit.
"Gerardku…" nic se neděje, "Gee…" zase nic, to dělá naschvál, "Gee vstávej" úspěch, pohnul se.
"Mami, nebuď mě" mám dojem, že se nedá vzbudit a navíc ani neví kdo ho budí
"Gerarde vstávej"
"Eliz, co děláš a kde to sem."
"Budim tě a seš u mě doma."
"Co tady dělám?" řekl a posadil se na postel
"Asi si usnul, když sme se dívaly na filmy." Ten normálně ztratil paměť nebo co
"Aha, kolik je?"
"7:30"
"Neměly bysme jít do školy?"
"Ne, já tam nechci."
"Proč?"
"Nechci ti to řikat,… je to můj problém,­… já ho vyřešim,…možná."
"A co když ne"
"To doufám, že se nestane."
"Když, myslíš, ale do tý školy musíme."
"Dobře, tak dem"
Šly sme opět tu hrozně dlouhou cestu ke škole, zdála se mi delší než obvikle. Byli sme u rohu školy a já uviděla Leu jak tam stojí. Byla sem na ní pořád tak naštvaná.
"Gee, potřebuju, aby nás spolu neviděli"
"Jasně, tvoje postavení ve společnosti."
"Přesně tak a de o to víc než jindy"
"Proč?"
"Pohádala sem se s Leou a ta mi řekla, že už mě nikdy nechce nikdy vidět. Tak že jestli chci přežít, neměla bych s tebou bejt moc vidět. I tak mě bude shazovat kdy bude moct, ale takhle by to byla mnohem horší."
"V poho, běž já půjdu až zachvíli, jo?"
"Jasně"
Došla sem před školu a tam si sedla na schody. Lea si mě nevšimla ani nikdo jinej, byla sem pro ně jenom vzduch. Najednou otevřeli školu, hned sem šla do třídy, nikdo si mě nevšímal, dokonce ani učitelé, ale to bylo dobře. Lea byla v obležení kluků a já se jenom mohla dívat jak sou z ní všichni úplně vedle. Najednou ke mně přišla Kelly.
"Ahoj Liz. Proč nejsi s ostatníma?" zeptala se zvědavě
"Protože sme se včera s Leou pohádaly a ona mi řekla, že už mě nechce nikdy vidět." Vysvětlila sem jí to.
"Roztelskávačky se s tebou už nebavěj?"
"Ne, už nikdo"
"Já se s tebou bavit budu, jestli chceš?"
"Jasně, aspoň jedna spřízněná duše."
"No, jasně. Hele, nemáš za tejden čas?"
"Já mám čas pořád, proč?"
"Tak bysme mohly zajít do parku. Co ty na to?"
"Tak dobře."
Kelly odešla na svoje místo. Učitelka přišla a zase mlela o bůhví čem. Když sem šla po škole domů, měla sem pocit, že mě někdo sleduje, ale když sem se otočila, nikdo tam nebyl.
Můj nudnej život dál pokračoval až do příštího úterý, kdy sme s Kelly šli do parku.
"Kelly, nevíš, jestli je Lea pořád naštvaná?"
"Nevim, myslim, že jo. Když se na základce rozhádala s jednou holkou, tak jí furt dělala naschvály a pomlouvala jí, hlavně před klukama, aby žádnýho nedostala. Když se naštve, je prostě nepříčetná."
"Tak to mě nic dobrýho nečeká"
"To ne. Hlavně v její blízkosti se musíš chovat tak, aby tě nemohla v ničem pomluvit. Je to těžký, ale jinak už si v tomhle státě nenajdeš normálního kluka."
"To je těžký i bez Lei. To bych se musela přestěhovat do LA, aby mě nemohla pomluvit."
"To jo, jestli se budeš stěhovat do LA, tak já chci taky."
"Neboj zabalim tě do kufru"
"Jasně"
Sedly sme si na lavičku a dál kecaly. Najednou sem uviděla nějakou černou postavu co de směrem k nám, pomalu se přibližovala, až bylo zřetelně vidět, že to je Gee.
"Ahoj Gee." Zavolala sem na něj
"Ahoj Liz, co tady děláš?"
"Jenom sme se šly s Kelly projít a pokecat. A ty?"
"Já, teď du domu."
"Aha, tak čau"
"Čau"
Kelly se na mě ještě asi minutu koukala jak na debila a potom řekla: "Ty se s nim bavíš?"
"Tobě to můžu říct, viď. Jo, takže, jo kamarádíme se, ale Lea to nesmí zjistit, už sem jí o tom několikrát lhala, když se ptala proč se s nim bavím, tak sem jí řekla, že to bylo jenom kvůli tý výtvarce."
"Aha, chápu"
Potom sme se bavily o plánech do budoucna a o spoustě dalších věcí. Asi za hodinu sme se vydaly domů. Když sem přišla domů, čekala tam na mě moje milá sestřička a hned měla spoustu keců na to když mě viděla s Geem.
"Eliz, co to bylo za kluka, co si snim šla ze školy?"
"Jak ty víš, že sem s někym šla? Nemělas bejt na výletě?"
"Sem tě viděla z autobusu."
"Aha"
"Neodpověděla si mi na otázku"
"To byl Gee, stačí"
Odešla sem do svýho pokoje a šla spát, byla sem hrozně unavená. Druhej den ve škole sem se zase bavila s Kelly. Čekala sem až přijde Gee, ale neukázal se. Doufám, že se mu nic nestalo. Najednou zapípala SMSka:
Sem v pohodě, neboj se. Gee
Tak, jo. Gee je v pořádku, takže se bát nemusim. Aspoň, že mi napsal, jinak bych asi umírala strachy, co se mu zase stalo.
O týden později:
To není možný, pořád není ve škole. Shrňme si to:
Už tejden není ve škole a to mi ještě psal, že je v pohodě. Jestli v pondělí nepřijde, tak půjdu k němu domu a osobně se zeptám, proč není ve škole. Dneska mu, ale ještě zavolám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama