"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

No Only Friends 2.díl

10. dubna 2011 v 23:59 | Shira Elizabeth |  No Only Friends
Jednou když Gee přišel do školy, přiběhl ke mně a spustil: "Víš, co se stalo?"
"Ne" odpověděla sem, protože sem netušila o co de
"Ty kluci,"
"A co je s nima?" začínala sem pomalu chápat
"Včera tam nebyli!"
"Fakt, nekecej, to je úžasný" začala sem dělat překvapenou
"Já vim, ale doufám, že tam dneska zase nebudou," řek trochu smutně
"To bude v poho. Už je to asi omrzelo"
"No jasně našly si novou oběť" oba sme se začali strašně smát. Potom sme museli do třídy, ale na chodbě mě zastavila Lea, zase.
"Eliz, proč si s nim mluvila? O čem si mluvila? A jak si to udělala?" vypálila tak rychle, že sem to nestačila pobírat
"Cože?" to bylo jediné, na co sem se v té chvíli zmohla
"Tak znova. Eliz, proč a o čem si mluvila s Gerardem?"
"To bylo jenom o tom, jak sme dělali na tý výtvarce."
"Tak jo. A jak si to udělala?"
"Jak sem co udělala?"
"No, ten…Gerard se smál"
"A co jako, je to něco divnýho?"
"Jo. To bych řekla."
"Proč?"
"Chodila sem s nim na základku. Vždycky byl divnej. Nebyl jako ostatní kluci. Vždycky po vyučování se vypařil. Mimo školu ho nikdo nevidel a nikdy sem ho neviděla aby se smál. Nevim co se děje u nich doma, ale to není můj problém. Fakt už nevim jak ti to mám říct, prostě to není dobrá partie ani kámoš."
"Nepoznala si ho někdy blíž?"
"Ne a ani nechci"
S těmihle slovy Lea skončila náš rozhovor. Celou následující hodinu i všechny mě a Geeho bedlivě pozorovala. Ani jeden sme tomu nevěnovaly pozornost. A sobě radši taky ne. Lea by byla schopná zničit celej můj život a nejenom můj. I když no to je vlastně jedno…
V příštích dnech se všechno vrátilo do starejch kolejí. Gee vypadal už normálně, nebyl bledej jako předtím, byla sem ráda, vypadal zase jako člověk, trochu. No, ve skutečnosti jako člověk nikdy nevypadal. Už to byl týden, dva, tři, měsíc.
Jednou Gee přišel do školy ve tmavejch brejlích, vypadal jak moucha, musela sem se smát.
"Hej, Gee, co to má znamenat" řekla sem mu a chytla fakt velkej výtlem
"Co, myslíš?" nechápavě se podíval
"Ty brejle"
"Jo, aha a to je důvod aby ses tak smála"
"No jasně, vypadáš jak moucha. Sundej si to." Řekla sem mu a chtěla mu je sundat, ale on ucuknul.
"Co je?"
"Chci si je nechat."
"Proč?"
"Sluníčko, svítí my do očí"
"Tak za prvý, stojíme ve stínu a za druhý, je pod mrakem"
"Stejně mi svítí do očí"
"Mysli si co chceš"
Šly sme do třídy. Najednou zazvonilo a učitelka vešla. Přelétla pohledem po všech studentech a… zastavila se u Geeho.
"Pane Wayi, mohl by jste si laskavě sundat vaše sluneční brýle?" řekla dost nepříjemným tónem. Gerard jí už docela dlouho vadil, byl jí nepříjemnej. Gee se podival jakože by si ty brejle možná moh sundat, ale to už to úča nevydržela:
"Hned!" křikla. Gee si ty brejle teda sundal. Otočila sem se na něj zrovna ve chvíli kdy si je sundával. Měl na sobě vrstvu bílýho make-upu. Je to dost neobvyklí, aby se kluk líčil, linky u něj nebyla nějaká zvláštnost, ale make-up to byla novinka. Úča se tak znechuceně podívala a začala nám vykládat o nějakejch nesmyslech. Při obědě seděl Gee úplně sám jako obvykle. Nikde nebylo místo, buď ke šprtům nebo k Geemu, no co tak nás jednou uviděj spolu. Sedla sem si k němu, už měl na sobě zase ty svoje úžasný brejle.
"Ahoj Gee"
"Čau, co ty tady. Neměla bys bejt se mnou, kdyby tě viděla Lea a tak."
"Ta je támhle s holkama a baví se."
"No nazdar"
"Co se děje?"
"De sem Matt"
"Problém?"
"Ty ne, já jo"
"Ahoj Gerardku" přifařil se k nám Matt
"Copak to máš za krásnou společnost?" ten Matt je fakt hroznej
"Nechtěla by dáma napít?" mával mi plechovkou před obličejem
"Ne nechtěla" hodila sem po něm vraždící pohled, okamžitě se otočil k Geemu
"A ty kámo?"
"Ne" odsekl
"No tak neděl scény a napij se" Gee si vzal tu plechovku, chtěl jí otevřít a najednou mu stříkla do očí, ještě že měl ty brejle. Matt pobaveně odpochodoval a Gee si utíral brejle. Pak následovaly ještě dvě hodiny školy. Mezitím se obloha zatáhla. Čekala sem na Geeho před školou. Asi po deseti minutách konečně vylez.
"Gee, můžu mít jednu otázku?" zeptala sem se
"Jakou"
"Proč máš na sobě ten bílej make-up?"
"Jen tak."
"Aha, dobrej důvod"
Potom sem šla domu.
To bylo zase něco, za dvě hodiny začínaj roztleskávačky. Doma sem si vzala věci a běžela na hřiště. Holky něco nacvičovaly.
"Nazdar holky" zavolala sem na ně
"Ahoj, Liz"
Začaly sme naší starou sestavu. Sice sem se málem zabila, ale stálo to zato. Druhý den sme měly trénink znovu. Přišla sem na naše obvyklé hřiště, ale nikdo tam nebil. To bylo hodně divný, protže sem eště k tomu šla pozdě. Čekala sem tam asi hodinu, ale nikdo nepřišel. Najednou začalo pršet. Šla sem domu, už to bylo stejně jedno. Rozhodla sem se, že si zítra promluvim s Leou. Nezastihla sem jí ráno ani o přestávce. Když odcházela ze školy, konečně sem jí odchytila.
"Leo, kde si včera odpoledne byla?"
"Na to se chci zeptat i já tebe"
"Na našem hřišti"
"Tam si teda nebyla, s holkama sem tam na tebe čekala dvě hodiny, že jo holky?" zeptala se dalších roztleskávaček co mezitím přišly k nám.
"Přesně tak" dodala Sally
"Ale já tam fakt byla"
"Nebyla, zradila si náš čekaly sme tam na tebe v dešti, ale ty ses neodvážila přijít!" začala na mě ječet
"Ale já"
"Žádný ale, tys tam nebyla, už mi nechoď na oči ani na roztleskávačky, už te nechci vidět!"
"Myslela sem, že sme kámošky"
"Teď už ne! Zmiz mi z očí!"
Najednou sem ucítila jak mi po tváři stéká slza. Podivala sem se na holky, ale ty mě vraždily pohledem. Nevydržela sem to, otočila sem se a utekla se slzami v očích. Venku pršelo, ale to mi v tu chvíli bylo jedno. Vyběhla sem ze školy, ale já šikulka do někoho vrazila.
"Eliz, co vyvádíš?"
"Gerarde…?" pověsila sem se mu kolem ramen.
"Co se ti stalo? Nebreč, to bude dobrý."
"Nebude"
"Pojď odvedu tě domu."
"Díky."
Šly sme ke mně domů. Cestou sme úplně promokli. Začala sem se klepat zimou.
"Je ti zima?" zeptal se
"Trochu" odpověděla sem mu
"Nechceš bundu?"
"Ne. To je dobrý. Pak by byla zima tobě."
"Ale to nevadí, vem si jí"
"Dík"
Asi po deseti minutách sme došli ke mně domu.
"Gee, fakt díky za tu bundu"
"Není za co."
"Nechceš jít k nám domů?"
"Jestli můžu tak klidně, aspoň se usušim."
"Tak pojď dál"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama