"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Duben 2011

Together Forever 2.díl

27. dubna 2011 v 20:00 | Shira Elizabeth |  Together Forever
Hele, ono už je ráno. Kolik je? A proč mi třeští hlava? Co sem včera večer dělala? To je trochu moc otázek na můj mozek. Takže první otázka byla, kolik je? A odpověd zní, je 10:00. Dobře zbývají dvě otázky. Proč mi třeští hlava? To se dozvim, až zjistim co sem včera dělala. No jo, ale to nemůžu zjistit protože mi třeští hlava. No tak něco zůstane neobjasnění a komu to vadí? Mě ne. Takže sejdu dolu, pozdravim rodinu a pak najdu nějaký prášky na hlavu. Tak super, doufám, že cestou dolů nezakopnu o schod. Počkat, proč nikoho neslyšim. No, ono je to asi dobře, jinak by mi totiž upadla hlava. Hele, tady dole ale nikdo není, to vymřelo lidstvo nebo co? Jedno vim jistě sen to není, to bych mi každou chvíli nehrozilo, že mi vybouchne hlava. Tak když tady nikdo není, tak si du najít prášky. No jo, ale kde budou. Aha, v lékárničce. To by mě nenapadlo. A kurva, jakej prášek je na hlavu. Jo, tenhle. No, už je to lepší, teď si du ještě lehnout.
O tři hodiny pozdějc
Cože, to už sem zase vzhůru? No, jestli jo, tak je to dobře, protže, hlava mě už nebolíJ. Teši musim vzpomenout, co sem dělala. Takže, volala mi Amy, abych šla na party. Potom sem tam s ní šla, pak s náma tamty kluci flirtovali a… a co bylo potom? Počkat, proč mi bliká mobil, jo aha, SMS, tak od koho je? Počkat, kdo je Saby? No, tak hele v SMSce se píše, ať mu zavolám. Třeba si vzpomenu. Tak jo, já teda volám, vytočila sem číslo a…
"Ahoj Sandro, nechceš jít ven" ten hlas, už si vzpomínám, to je ten hezkej kluk ze včerejška
"Jo, ráda"
"Tak asi za deset minut za tebou přijdu" on ví kde bydlim, panebože co sme vyváděli
"Tak OK" oh my god, co se dělo, já si na nic nevzpomínám. A sem v p*deli, protože se zcela určitě strapnim. Třeba… ale ne on už je tady, co mám dělat, co mám dělat. Tak za prví hlavně klid. Tak já du teda otevřít.
"Ahoj" pozdravila sem ho
"Ahoj deme teda ven?"
"Jo, jenom si vezmu prášky a pudem"
"Bolí tě ze včerejška hlava?"
"Jo a mám pořádný vokno, takže si ani co sem včera večer dělali. Nejsem zviklá tolik pít"
"To bude dobrý, včera se nic tak hroznýho nestalo. Navíc, po čase si vzpomeneš a kdybys to chtěla vědět tak ti to všechno řeknu"
"Ne, já si počkám, než si vzpomenu"
"Tak dobře"
"Jak dlouho to obvykle trvá, než si člověk vzpomene?"
"Chtěla bys to vědět co?"
"Jo"
"Nic se nedělo, jenom sme si povídali a zjistili sme, že ohledně randění sme na tom stejně"
"Už si vzpomínám, teda možná, jenom na něco"
"Aspoň tak" šli sme jen tak po městě, bylo to fajn. Je fakt super, pokecali sme a ukázalo se, že si budem docela dobře rozumět.
"Saby?"
"Ano, copak je?"
"Mohli bysme spolu chodit nebo to aspoň zkusit. Schválně, jak dlouho to spolu vydržíme"
"Seš fajn holka, třeba to vydržíme napořád"
"Třeba jo. Uvidíme"
"To znamená ano?"
"Samozřejmě"
o rok později
To snad není ani možný, už je to rok co sme se Sabym spolu a eště si nelezem na nervi. To je vážně zajímaví, dneska máme výročí, je to na den přesně rok. My sme to spolu vydrželi a je pořád stejně úžasnej jako před tim.
"Amy, víš co je dneska?"
"No… hm… že by… středa"
"No, to taky, ale co ještě?"
"Nevim, netýrej mě a řekni mi to"
"Dneska je to rok"
"Váženě, to už"
"No, taky si řikám, že je to hrozný. Už sme spolu rok a pořád se milujem"
"Trochu silný slova ne?"
"Když myslíš?"
"Jo, myslim i když nemám čim"
"LOL" potom sme dostaly hroznej výgeb. Večer sme se sešli se Sabym. Vyšli sme si ven, ani nevim jak, ale najednou sem se podivala na hodinky, bylo už docela pozdě, něco kolem půlnoci.
"Kolik je?" zeptal se
"Třičtvrtě na 12"
"Už, nechceš jít ke mně domů, můžem se podivat na nějakej horor"
"No, já na ty horory moc nejsem"
"No tak"
"Tak jo" podlehla sem mu, zase. Já sem nenapravitelná. Tak doufám, že by to moh bejt jenom nějakej krvák, ale to určitě bude spíš něco na způsob 3:15 zemřeš, takže bych se měla psychicky připravit.
"Saby, nebude to moc strašidelný?"
"No, trošku, ale neboj sem tady s tebou"
"Tak dobře" řekla sem nejistě. Saby pustli film, (jo bála sem se) když skončil, bála sem se jít domů, bylo to fakt hrozně strašidelný.
"Saby, můžu u tebe zůstat přes noc"
"No, jasně"
"OMG, Saby, na co myslíš"
"No na co asi"
"Ty nadrženče"
"Ne, je to na tobě, ale chtěl sem se tě zeptat, jestli by ses sem po maturitě nepřestěhovala?"
"Jasně, ráda" a jak sem řekla tak sem udělala, po maturitě sem se přestěhovala, ale musela sem si najít práci, našla, ale…
"Tak co princezno, našla si nějakou práci"
"Našla, ale je tu jeden problém"
"Jakej?"
"No, budu něco jako novinářka"
"Jakej je ten problém? Řekni mi to"
"Teď bude nějaký obrovský rock turné po celim USA a já tam musim ject, jestli nechci přijít o práci"
"Aha a na jak dlouho?"
"To je hlavní problém, asi na 2 měsíce"
"To nemyslíš vážně"
"Bohužel"
"Nějak to přežijem, ne?"
"Snad jo"
"Kdy odjíždíš?"
"Za měsíc"
"Tak to máme ještě čas"
"Zatim" Ten poslední měsíc utek tak rychle, že sem se tomu až divila. Když sem odjížděla, naposledy na dlouhou dobu sme se se Sabym políbili, škoda, že sem musela odject, ale slíbili mi, že když to zvládnu tak už nebudu muset nikdy takhle odject. Saby si našel práci v obchodě s CDčkama, takže dělá to co ho baví. Slíbila sem mu, že jestli tam budou nějaký jeho oblíbený kapely, tak mu seženu podpis. No jo, aspoň něco z toho bude mít. Před deseti minutama sem odjela a už se mi stejská, ach jo.
Když sme dorazili na místo, moje šéfka mi dala všechny potřebný papíry a ukázala mi můj tourbus. Byla sem tam s dvěma holkama, který měli stejnej vkus jako já, takže docela žárlili, když sem ji ukázala s kym dělám rozhovory. Oni to ale neměli zas tak hrozný. Když sem se podivala, že mám dělat rozhovor s Green Day, tak sem si hned vzpomněla na Sabyho. Nakonec, sem sehnala podpisy všech co tam byli, dokonce mi je někteří daly dobrovojlně. Docela mě překvapil Pete Wentz z Fall Out Boy, je to fajn člověk, díky němu sem přežila celý to tour. Nikdy bych neřekla, že dva měsíce můžou utíct tak rychle, když to chci. Neřikám, že by se mi snad nelíbilo, že sem byla na všech možnejch koncertech za dara, ale nebyl tam Saby. Když už mělo tour končit, řikala sem si Saby si určitě našel nějakou jinou holku. Určitě mě podved dva měsíce bez toho (čeho to si zkuste domyslet (Bohdánku, něco pro tebeJ)) by nevydržel. Vraceli sme se pozdě večer takže Saby už byl doma.
"Ahoj Saby" zavolala sem nadšeně
"Ahoj Princezno" á že by nová přezdívka, přiběhl ke mně a objal mě
"Celou dobu sem na tebe myslela"
"Já na tebe taky" když sme se do objímali, šli sme spát. Konečně moje postel. Ráno sem se vzbudila a Saby už nebyl v posteli. Vstala sem a šla do kuchyně.
"Dobré ráno, princezno. Jakpak ses vyspinkala"
"Konečně ve svojí milovaný postýlce, vážně úžasně"
"To sem rád"
"Mám pro tebe ty podpisy"
"Vážně, koho máš"
"Všechny až na The Used, ty sem nezastihla"
"Vážně máš všechny"
"Jo, a od Petea Wntze s takovym hezkym věnováním"
"Ty máš i Petea"
"Jasně, chtěl si všechny tak je mám"
"Ty seš úžasná"
"Díky"

No Only Friends 4.díl

24. dubna 2011 v 23:59 | Shira Elizabeth |  No Only Friends
No tak, Gee, zvedni to, zvedni to. Dobrý, fakt úžasný, von mi to položí, no je tohle normální, já ho asi zabiju. Takže v pondělí přepadnu dům Wayů a budu tam hledat Geeho.
V pondělí sem se po škole zastavila u nás a potom se vydala k domu pana Waye. V tý čtvrti kde bydlej Wayovi není zrovna bezpečno, ale aspoň vim kde bydlej. Tak jo. Stojim před jejich domem. Jdu zazvonit. Otevřel mi nějakej malej kluk, zřejmě Geeho brácha.
"Ahoj, je doma Gee?"
"Jo, ale… no pojď dál."
Dovedl, mě k jednomu pokoji.
"Tady je Gerardův pokoj. Nelekni se má tam pořádnej bordel."
"Ty si jeho brácha, viď?"
"Jo"
"A jak se jmenuješ?"
"Mikey. Ale nemůžu si tady s tebou povídat, mám domácí úkoly."
"Tak jo. Já du za Geem."
Vešla sem do jeho pokoje, Mikey fakt nelhal, měl tam fakt hroznej bordel. Gee ležel na posteli, byl otočenej na bok a koukal z okna.
"Ahoj Gee." Pozdravila sem
"Liz, co tady děláš?"
"Du se podivat, co s tebou je."
Obešla sem postel a sedla si vedle něj. Podival se na mě. Já utrpěla šok, Gee měl v obličeji monokla.
"Gee, kdo ti to udělal?"
"Ty kluci."
"Zase?"
"Jo, zase."
Otočil se zpátky k oknu. Odhrnula sem mu pramínky vlasů, které mu spadly do očí. Gee se posadil a koukal mi přímo do očí. Vypadal tak nevině. Pohladila sem ho po tváři a… políbila. Tvářil se zaskočeně.
"Liz, proč?"
"Nevim, myslela sem, že…"
"Nevadí nic se nestalo."
Pořádnou chvíli sme tam ještě seděli. V tichu, v prázdnotě a… pořádnym bordelu. Promluvila sem:"Je mi to hrozně líto, ale už budu muset jít, přijdeš zejtra?"
"Zejtra ne, až ve středu"
"Dobře, doufám, že to bez tebe přežiju."
"Snad jo" usmál se
"Tak ahoj"
"Čau"
Když sem šla domu, potkala sem Leu. Tu zrádkini jednu hnusnou.
"Ahoj Liz" pozdravila mě
"Ty se mnou mluvíš?" nevěřila sem svým uším
"Víš, byla sem hrozná. Chtěla bych se ti omluvit."
"Proč?"
"Nechci přijít o takovou skvělou kamarádku."
"Ne"
"Proč ne"
"Je to komplikovaný, ale tys mě už jednou zradila, takže ti nevěřim a navíc, našla sem si novou kamarádku. Nepotřebuju tě. Zvládnu to sama."
"Když myslíš"
"Myslim"
Lea se urazila a odešla fakt naštvaná. Chytla sem výtlem, ostatní se na mě divně otáčeli. Mě to bylo úplně jedno. Odešla sem domů.
"Kde si byla?" vyptávala se sestřička
"Venku"
"A s kym?"
"S kamarádkou"
"Jo s kamarádkou."
"Jo s Kelly"
"To těžko"
"Cože?"
"Kelly tě tady hledala. A ptala se kde seš"
"Cos jí řekla"
"Že nevim, zas taková mrcha nejsem"
Odešla sem do svýho pokoje, popadla telefon a vytočila číslo Kelly.
"Ahoj Kelly, tys mě hledala?"
"Jo, tvoje ségra mi ale moc nepomohla"
"Proč si mě hledala?"
"Chtěla sem ti říct, že příští pátek je party u Jamese"
"Super a deš tam?"
"Jasně, ale ne s tebou, du tam s Chrisem"
"Jo, aha. Tak rande, jo"
"Jasně, pozval mě"
"Ty se máš asi tam půjdu sama"
"A co třeba Tom, nechtěl by s tebou jít?"
"Možná. Hele, probereme to zejtra ve škole."
"Tak jo. Čau"
"Čau"
Druhej den sme to ve škole probíraly, přišly sme k závěru, že volnej není nikdo.
"Jake?"
"Ne, ten de s Leou" zapřela mi můj nápad
"A co Tom?"
"Ten de se Sally"
"Takže už nikdo nezbejvá"
"To je divný, v ročníku, je stejně kluků i holek, tak jak to že nikdo není volnej?"
"Počkat, vždyť tady není Gee"
"Takže je jedinej volnej"
"Vypadá to tak"
"Ale když není ve škole tak se asi nedomluvíte"
"Když zejtra přijde tak jo"
"A co když ne"
"Tak tam nepůjdu"
"Nebo půjdeš sama"
"To radši ne"
"Proč?"
"No,… prostě sama nejdu"
Když sem druhý den šla do školy, honily se mi hlavou myšlenky. Co by se stalo, kdyby nás spolu viděla Lea. Asi by bylo po mě, takže sem doufala, že Gee nebude chtít jít. Když sem přišla před školu, Gee seděl na schodech. Přišla sem k němu.
"Ahoj Gee"
"Čau Liz"
"Jak de život?"
"Docela dobře, teď"
"To je fajn. Víš, chtěla sem se tě zeptat, jestli bys se mnou nešel na párty k Jamesovi?"
"Proč já? Ve škole je spousta vhodnějších kluků"
"Všichni sou zabraný."
"Aha"
"Tak půjdeš tam se mnou?"
"Jasně, už se těšim. Kdy to je?"
"Od pátku za tejden"
"Tak jo, vyzvednu tě v osm. Ale k nám už radši nechoď"
"Proč?"
"Není tam bezpečno a navíc, brácha se pořád vyptává: kdo byla ta holka co za tebou přišla? Je to hrozný."
"To věřim, moje ségra nás jenom zahlídla a hned se vyptávala"
"To sme na tom stejně"
"To jo."
Najednou sem uviděla Leu.
"Bacha Liz, Lea de."
"Jo já vim" Lea si to namířila směrem k nám
"Nazdar Liz"
"Ahoj Leo"
"Liz, deš příští pátek na tu párty?"
"Asi jo"
"Hm, a s kym tam půjdeš?"
"Co ti je do toho?"
"Mohla bych ti někoho domluvit, jestli chceš?"
"Nechci, já si někoho najdu sama"
"Myslíš?" ironicky se usmála
"Já to vim" podívala sem se na ní vraždícím pohledem. Sjela Geeho pohledem a pak se otočila zpátky ke mně.
"Tak ty to víš?" odešla, měla sem chuť jí nakopat do tý její nóbl p*dele, ale Gee mě zastavil.
"Nechceš přece, aby tě nenáviděla víc než teď. Nebo jo?"
"Ne, nechci" odešla sem a byla sem pořádně naštvaná. O hodině sem jí vraždila pohledem až do pátku. Málem se mi to i povedlo.

Together Forever 1.díl

20. dubna 2011 v 20:00 | Shira Elizabeth |  Together Forever
"Amy, já ti řikám, že tam nechci jít"
"A já ti řikám, že tam půjdeš"
"A proč? Já tam nechci"
"Sandro, vždyť Kimberli řikala, že by hrozně moc chtěla abysme přišli"
"No, tak dobře, ale proč tam tak hrozně chceš jít?"
"Protože Kimberli přivede kluky z její třídy"
"No jo, o co jinýho by ti mohlo jít, než o kluky"
"Půjdeš teda?"
"Jo, slibuju"
"Tak za tři hoďky pro tebe přijdu, jo?"
"Okay" položila sem telefon a začala se připravovat. Asi bych se měla představit, sem Sandra a pávě studuju třetim ročníkem střední školu v Bostonu v USA. To by vám mohlo stačit, ne? Ta holka co mi volala je moje nejlepší kamarádka Amy. Známe se už od školky. V podstatě mám hrozně nudnej život a to eště musim připočítat fakt, že sem měla jenom dva kluky a ani s jednim z nich to nebylo vůbec vážný. Dokážete si představit můj život, ne? Za tři měsíce mi bude osmnáct takže sem prakticky překonala pubertu bez nějakejch ujmů na zdraví. Proč se tady tolik vykecávám, měla bych si radši najít něco na sebe. Jestli ste poslouchali, tak víte, že jdu na párty k jedný z kamarádek Amy. Navíc tam budou kluci z jiný školy, takže mám šanci, protože se strapnim poprvý před nima, jo a to sem vám taky neřekla, hrozně často se trapnim, už mi to ani nepřijde. Je to prostě už normal. Ale já tady pořád kecám. To je taky jedna moje záliba. Dost často se zakecávám, ale jinak sem normální. I když je pravda, že puberta u některých jedinců (a samozřejmě i u lidí u nás ve třídě včetně mě) nekončí osmnáctými narozeninami. No, jo jako bych to neřikala, kecám, kecám a kecám a přitom bych se měla připravovat. No nic, teď si du už konečně oblíct něco. Ano, něco to je ten správný výraz. No jo, ale to bych nejdřív musela najít nějaký slušný něco. Jo, úspěch to něco sem našla. Takže teď musim jenom počkat na Amy… Ještě deset minut. 9… 8… 7… 6… 5… já se těšim, původně sem tam nechtěla, ale lidi se měníJ. To že sem cvok, mi nikdo řikat nemusíte, to já vim moc dobře. Najednou sem uslyšela zvonek. Super to je určitě Amy. Du otevřít.
"Super, že si tady Amy"
"Já vim tak deme" Amy už si zvykla, že každou chvíli měnim názor, takže to neni nic divnýho.
"Amy, myslíš, že tam najdu nějakýho kluka?"
"Seš milá, zábavná a hezká holka. Je škoda aby si zůstala sama. Nějakýmu klukovi se určitě budeš líbit, proč by tě jinak bůh stvořil?"
"Protože to chtěla moje mamka"
"To byla řečnická otázka"
"To je přece jedno"
"No, to jo" celou cestu sme kecali o klucích, holkách, celebritách a nový hudbě. Vůbec o všem. Přišli sme ke Kimberli domů. Už z dálky bylo slyšet dunění hudby. Kimberli ráda hlasitou hudbu a mi samozřejmě taky. Obzvláště když se spojovala se spoustou kluků. Jo,jasně už toho nechám. Hned když sme vešli dovnitř, přivítala nás Kimberli.
"Ahoj Kim" pozdravily sme
"Ahoj holky, doufám, že si to tady užijete"
"No jasně" odpověděla sem. Amy si to hned namířila směrem k nějakýmu pití. No, jak jí znám tak se zlije a potom jí budu muset tahat domů. S Amy sme si vzali nějaký to pití co tam bylo a stoupli si kousek od dveří. Asi po pěti minutách k nám přišli nějací kluci. A začali s náma flirtovat. Amy se v tom vyžívala, ale já sem jen tak blbě koukala a smála se. Najednou přišel fakt krásnej kluk. Usmíval se. Odešla sem od Amy, měla moc práceJ. Přišla sem na zahradu a opřela se tam o nějakej strom. Za chvíli přišel na zahradu ten hezkej kluk. Rozhlídnul se po zahradě a přišel ke mně.
"Jakto že takhle hezká holka je tady sama?" hezkej, ale trapnej
"Trapnej balič, co?"
"Né, kluci mi řekli, že si tady musim najít nějakou holku"
"Aha a šel si hned do první kterou si potkal?"
"Ne, víš naposledy sem měl holku ve školce"
"Tak to seš na tom jako já"
"Tomu nevěřim"
"Tak nevěř, ale je to pravda"
"Tis ještě neměla kluka"
"No, ne na vážno"
"Jakto?"
"No, sem trochu praštěná, to bude asi tim"
"To já taky"
"Možná, že je dobře, že ti kluci řekli, že si tady máš najít holku"
"Možná jo"
"A jakto že ty si ještě neměl holku"
"Já nevim, na to se ptej těch holek"
"Tak to nechápu"
"Co nechápeš?"
"Jakto že si nikoho neměl. Dyť každá holka u nás na škole by po tobě šílela"
"Ony šílej, ale jenom dokud se mnou nezačnou mluvit"
"Jo, tak na tom sme stejně"
"To máš pravdu"
"Když tak přemejšlim, tak seš první kluk co to se mnou vydržel asi… 10 minut"
"Jo nápodobně"
"Co kdyby sme to zkusili spolu?"
"Zkusit se to může"
"No, tak co kdyby sme se nejdřív představili?"
"Tak jo, já sem Sebastian"
"Hezký jméno, já sem Sandra"
"Do jaký chodíš školy?"
"Na Johnesovu střední a ty?"
"Na gympl"
"Aha"
"No, už sme si pokecali dost, co kdyby sme se začali bavit?"
"Tak jo" vešli sme dovnitř do výru zábavy, všichni se skvěle bavili, my sme se k nim přidali. Saby (tu přezdívku sem vymyslela jáJ) se celou dobu úžasně bavil, já samozřejmě taky. Dokonce se mi zatím nestal žádnej trapas. Zatím, ještě tady chvíli budeme. Teď se ale pořádně zlijeme. Zábava nekončí svítáním, ale teprve začíná. No tak si myslim, že už mluvim z cesty…, ale to je jedno. Budu pařit dokud nepadnu, nebo nepotkám Paris Hilton, ta nesmí přece na žádnym večírku chybět. Jo tak už mi hrabe. Jé a kolik vůbec je?No na ty hodinky moc nevidim,…ptáte se proč? Protože sem tak opilá, že už ani nevidim, ale určitě bude pozdě. Jé, hele, támhle sou nějaký hodiny a větší, super, tři hodiny. Mamka nevolala, řikala sem jí že nevim kdy přijdu, tak to je super, ještě tady budu asi tak do čtyř. Jaj to doma dopadne, sem úplně na mol. Doufám, že ráno to bude lepší a mamka nic nepozná. Eště hodinu sem tam byla pak se mi ale začali zavírat oči.
"Sandro, tobě se už chce spát?"
"Jo a docela dost"
"Chceš odvíst domů?"
"Byl bys tak hodnej"
"Tak pojď deme"
"Díky" šli sme směrem k nám domů, já byla už pořádně mimo.
"Sandro, ty usneš už cestou"
"Jo, to je možný" naštěstí domů trefim i poslepu.
"Saby, moh by si mi dát svoje číslo?"
"Jasně" vzal si mobil a napsal tam svoje číslo. Potom sem mu prozvonila (napsat číslo bych nezvládla). Přišli sme k nám před dům. Vytáhla sem klíče a snažila se odemknout. Nějak mi to nešlo. Vzal mi klíče a odemknul. Potom mě odnes nahoru a položil do postele. Jakmile sem si lehla tak sem spala. Nejspíš tam musel chvíli zůstat, protože sem ze spaní uslyšela, jak bouchli dveře, ale to bylo až pozdějc.

No Only Friends 3.díl

17. dubna 2011 v 23:59 | Shira Elizabeth |  No Only Friends
Vstoupili sme do našeho "úžasného" domu.
"Gee nechceš se podivat na nějaký filmy?"
"Tak jo, jaký máš?" otevřela sem velkej šuplík plnej DVD.
"Můžeš nějaký vybrat."
Gee vybral nějaký filmy a šly sme do mýho pokoje.
"Tak ukaž co si vybral."
"Nějaký horory."
"Žádnej z nich sem eště neviděla, kterej dáme jako první."
"Tenhle, prej je podle skutečný události"
"Dobře, dej mi ho." Vzala sem si dívko a dala ho do přehrávače. Ten film byl fakt hrůzostrašnej. Nejhorší bylo, když se ta mrtvá holka dívala přímo na nás. Oba sme se přiblížili k tý televizi a najednou začala šumět. Málem sem vylítla z kůže a Gee se taky bál(aspoň v tom nejsem sama). Naštěstí to bylo jenom v tom filmu, ale musel na nás bejt docela zábavnej pohled. Gee se koukal jako duchem nepřítomnej a já se za něj schovávala, jak sem se bála. Muselo to vypadat docela komicky. Ten druhej film byl ale ještě horší. A z toho třetího sem viděla jenom půlku, protže sem usnula. Když sem se vzbudila, bylo asi sedm ráno. Vstala sem a upravila se, abych vypadala nějak k světu. Přišla sem do pokoje. Gee eště spal, vypadal tak sladce, jako malý dítě, ale musela sem ho vzbudit.
"Gerardku…" nic se neděje, "Gee…" zase nic, to dělá naschvál, "Gee vstávej" úspěch, pohnul se.
"Mami, nebuď mě" mám dojem, že se nedá vzbudit a navíc ani neví kdo ho budí
"Gerarde vstávej"
"Eliz, co děláš a kde to sem."
"Budim tě a seš u mě doma."
"Co tady dělám?" řekl a posadil se na postel
"Asi si usnul, když sme se dívaly na filmy." Ten normálně ztratil paměť nebo co
"Aha, kolik je?"
"7:30"
"Neměly bysme jít do školy?"
"Ne, já tam nechci."
"Proč?"
"Nechci ti to řikat,… je to můj problém,­… já ho vyřešim,…možná."
"A co když ne"
"To doufám, že se nestane."
"Když, myslíš, ale do tý školy musíme."
"Dobře, tak dem"
Šly sme opět tu hrozně dlouhou cestu ke škole, zdála se mi delší než obvikle. Byli sme u rohu školy a já uviděla Leu jak tam stojí. Byla sem na ní pořád tak naštvaná.
"Gee, potřebuju, aby nás spolu neviděli"
"Jasně, tvoje postavení ve společnosti."
"Přesně tak a de o to víc než jindy"
"Proč?"
"Pohádala sem se s Leou a ta mi řekla, že už mě nikdy nechce nikdy vidět. Tak že jestli chci přežít, neměla bych s tebou bejt moc vidět. I tak mě bude shazovat kdy bude moct, ale takhle by to byla mnohem horší."
"V poho, běž já půjdu až zachvíli, jo?"
"Jasně"
Došla sem před školu a tam si sedla na schody. Lea si mě nevšimla ani nikdo jinej, byla sem pro ně jenom vzduch. Najednou otevřeli školu, hned sem šla do třídy, nikdo si mě nevšímal, dokonce ani učitelé, ale to bylo dobře. Lea byla v obležení kluků a já se jenom mohla dívat jak sou z ní všichni úplně vedle. Najednou ke mně přišla Kelly.
"Ahoj Liz. Proč nejsi s ostatníma?" zeptala se zvědavě
"Protože sme se včera s Leou pohádaly a ona mi řekla, že už mě nechce nikdy vidět." Vysvětlila sem jí to.
"Roztelskávačky se s tebou už nebavěj?"
"Ne, už nikdo"
"Já se s tebou bavit budu, jestli chceš?"
"Jasně, aspoň jedna spřízněná duše."
"No, jasně. Hele, nemáš za tejden čas?"
"Já mám čas pořád, proč?"
"Tak bysme mohly zajít do parku. Co ty na to?"
"Tak dobře."
Kelly odešla na svoje místo. Učitelka přišla a zase mlela o bůhví čem. Když sem šla po škole domů, měla sem pocit, že mě někdo sleduje, ale když sem se otočila, nikdo tam nebyl.
Můj nudnej život dál pokračoval až do příštího úterý, kdy sme s Kelly šli do parku.
"Kelly, nevíš, jestli je Lea pořád naštvaná?"
"Nevim, myslim, že jo. Když se na základce rozhádala s jednou holkou, tak jí furt dělala naschvály a pomlouvala jí, hlavně před klukama, aby žádnýho nedostala. Když se naštve, je prostě nepříčetná."
"Tak to mě nic dobrýho nečeká"
"To ne. Hlavně v její blízkosti se musíš chovat tak, aby tě nemohla v ničem pomluvit. Je to těžký, ale jinak už si v tomhle státě nenajdeš normálního kluka."
"To je těžký i bez Lei. To bych se musela přestěhovat do LA, aby mě nemohla pomluvit."
"To jo, jestli se budeš stěhovat do LA, tak já chci taky."
"Neboj zabalim tě do kufru"
"Jasně"
Sedly sme si na lavičku a dál kecaly. Najednou sem uviděla nějakou černou postavu co de směrem k nám, pomalu se přibližovala, až bylo zřetelně vidět, že to je Gee.
"Ahoj Gee." Zavolala sem na něj
"Ahoj Liz, co tady děláš?"
"Jenom sme se šly s Kelly projít a pokecat. A ty?"
"Já, teď du domu."
"Aha, tak čau"
"Čau"
Kelly se na mě ještě asi minutu koukala jak na debila a potom řekla: "Ty se s nim bavíš?"
"Tobě to můžu říct, viď. Jo, takže, jo kamarádíme se, ale Lea to nesmí zjistit, už sem jí o tom několikrát lhala, když se ptala proč se s nim bavím, tak sem jí řekla, že to bylo jenom kvůli tý výtvarce."
"Aha, chápu"
Potom sme se bavily o plánech do budoucna a o spoustě dalších věcí. Asi za hodinu sme se vydaly domů. Když sem přišla domů, čekala tam na mě moje milá sestřička a hned měla spoustu keců na to když mě viděla s Geem.
"Eliz, co to bylo za kluka, co si snim šla ze školy?"
"Jak ty víš, že sem s někym šla? Nemělas bejt na výletě?"
"Sem tě viděla z autobusu."
"Aha"
"Neodpověděla si mi na otázku"
"To byl Gee, stačí"
Odešla sem do svýho pokoje a šla spát, byla sem hrozně unavená. Druhej den ve škole sem se zase bavila s Kelly. Čekala sem až přijde Gee, ale neukázal se. Doufám, že se mu nic nestalo. Najednou zapípala SMSka:
Sem v pohodě, neboj se. Gee
Tak, jo. Gee je v pořádku, takže se bát nemusim. Aspoň, že mi napsal, jinak bych asi umírala strachy, co se mu zase stalo.
O týden později:
To není možný, pořád není ve škole. Shrňme si to:
Už tejden není ve škole a to mi ještě psal, že je v pohodě. Jestli v pondělí nepřijde, tak půjdu k němu domu a osobně se zeptám, proč není ve škole. Dneska mu, ale ještě zavolám.

Plyšáci

17. dubna 2011 v 20:15 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Představím vám teď mé výtvory :) zatím všechny příšerky, krom jedné, kterou jsem zatím nevyfitola, jež jsem dosud vyrobila :) mě se moc líbí, co myslíte vy?? :)
1. Pockeie :) moje první příšerka, myslím, že se moc povedla, spoustě lidí se moc líbí :)
2. tři různé příšerky, ale přesto podobné :D


3. králíček kterého jsem objevila na jedon emáckém obrázku a moc se mi líbil. Tak jsem si ho také vyrobila :)



4. KoRňácká panenka, akorát je zašitější, jinak by se rozpadla xD


5. Mumei - plysáček pro mého kočičáka :P přecejenom.. ráda dávám takovéto dárky a líbil se, takže myslím, že to nebyl tak špatný nápad :)
..tak.. co myslíte??

17. 4. 2011

17. dubna 2011 v 18:49 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
takže teď to vypdaá, že za pár dní budu zase švorc xD krom toho, že si hodlám koupit úžasnou sponku od Kameko, věci z Refuse a chystá se výlet do Prahy a Drážďan xD chtělo by to nový mobil, ale zatím to vypadá, že se na to na nějakou dobu ještě vykašlu :) hold takhleto dopadá, když toho chce člověk moc xD ale snad se to nějak zvládne :) tak teď dost mého stěžování xD no i když.. ještě bych si mohla postěžovat, že nutně musím vylepšit spoustu známek.. že bych se měla zase zamyslet nad svým oblečením a stylem.. a taky bych už měla dodělat spoustu věcí.. asi sem až moc líná a neschopná xD ale to se poddá :) teď.. asi sem začnu přidávat další příběh a pak další a další věci :) určitě vás to vůbec nezajímalo, ale já si někde postěžovat musím :) taky sem časem přidám fotky svých výmyslů :) může to inspirovat další nebo tak něco :)

No Only Friends 2.díl

10. dubna 2011 v 23:59 | Shira Elizabeth |  No Only Friends
Jednou když Gee přišel do školy, přiběhl ke mně a spustil: "Víš, co se stalo?"
"Ne" odpověděla sem, protože sem netušila o co de
"Ty kluci,"
"A co je s nima?" začínala sem pomalu chápat
"Včera tam nebyli!"
"Fakt, nekecej, to je úžasný" začala sem dělat překvapenou
"Já vim, ale doufám, že tam dneska zase nebudou," řek trochu smutně
"To bude v poho. Už je to asi omrzelo"
"No jasně našly si novou oběť" oba sme se začali strašně smát. Potom sme museli do třídy, ale na chodbě mě zastavila Lea, zase.
"Eliz, proč si s nim mluvila? O čem si mluvila? A jak si to udělala?" vypálila tak rychle, že sem to nestačila pobírat
"Cože?" to bylo jediné, na co sem se v té chvíli zmohla
"Tak znova. Eliz, proč a o čem si mluvila s Gerardem?"
"To bylo jenom o tom, jak sme dělali na tý výtvarce."
"Tak jo. A jak si to udělala?"
"Jak sem co udělala?"
"No, ten…Gerard se smál"
"A co jako, je to něco divnýho?"
"Jo. To bych řekla."
"Proč?"
"Chodila sem s nim na základku. Vždycky byl divnej. Nebyl jako ostatní kluci. Vždycky po vyučování se vypařil. Mimo školu ho nikdo nevidel a nikdy sem ho neviděla aby se smál. Nevim co se děje u nich doma, ale to není můj problém. Fakt už nevim jak ti to mám říct, prostě to není dobrá partie ani kámoš."
"Nepoznala si ho někdy blíž?"
"Ne a ani nechci"
S těmihle slovy Lea skončila náš rozhovor. Celou následující hodinu i všechny mě a Geeho bedlivě pozorovala. Ani jeden sme tomu nevěnovaly pozornost. A sobě radši taky ne. Lea by byla schopná zničit celej můj život a nejenom můj. I když no to je vlastně jedno…
V příštích dnech se všechno vrátilo do starejch kolejí. Gee vypadal už normálně, nebyl bledej jako předtím, byla sem ráda, vypadal zase jako člověk, trochu. No, ve skutečnosti jako člověk nikdy nevypadal. Už to byl týden, dva, tři, měsíc.
Jednou Gee přišel do školy ve tmavejch brejlích, vypadal jak moucha, musela sem se smát.
"Hej, Gee, co to má znamenat" řekla sem mu a chytla fakt velkej výtlem
"Co, myslíš?" nechápavě se podíval
"Ty brejle"
"Jo, aha a to je důvod aby ses tak smála"
"No jasně, vypadáš jak moucha. Sundej si to." Řekla sem mu a chtěla mu je sundat, ale on ucuknul.
"Co je?"
"Chci si je nechat."
"Proč?"
"Sluníčko, svítí my do očí"
"Tak za prvý, stojíme ve stínu a za druhý, je pod mrakem"
"Stejně mi svítí do očí"
"Mysli si co chceš"
Šly sme do třídy. Najednou zazvonilo a učitelka vešla. Přelétla pohledem po všech studentech a… zastavila se u Geeho.
"Pane Wayi, mohl by jste si laskavě sundat vaše sluneční brýle?" řekla dost nepříjemným tónem. Gerard jí už docela dlouho vadil, byl jí nepříjemnej. Gee se podival jakože by si ty brejle možná moh sundat, ale to už to úča nevydržela:
"Hned!" křikla. Gee si ty brejle teda sundal. Otočila sem se na něj zrovna ve chvíli kdy si je sundával. Měl na sobě vrstvu bílýho make-upu. Je to dost neobvyklí, aby se kluk líčil, linky u něj nebyla nějaká zvláštnost, ale make-up to byla novinka. Úča se tak znechuceně podívala a začala nám vykládat o nějakejch nesmyslech. Při obědě seděl Gee úplně sám jako obvykle. Nikde nebylo místo, buď ke šprtům nebo k Geemu, no co tak nás jednou uviděj spolu. Sedla sem si k němu, už měl na sobě zase ty svoje úžasný brejle.
"Ahoj Gee"
"Čau, co ty tady. Neměla bys bejt se mnou, kdyby tě viděla Lea a tak."
"Ta je támhle s holkama a baví se."
"No nazdar"
"Co se děje?"
"De sem Matt"
"Problém?"
"Ty ne, já jo"
"Ahoj Gerardku" přifařil se k nám Matt
"Copak to máš za krásnou společnost?" ten Matt je fakt hroznej
"Nechtěla by dáma napít?" mával mi plechovkou před obličejem
"Ne nechtěla" hodila sem po něm vraždící pohled, okamžitě se otočil k Geemu
"A ty kámo?"
"Ne" odsekl
"No tak neděl scény a napij se" Gee si vzal tu plechovku, chtěl jí otevřít a najednou mu stříkla do očí, ještě že měl ty brejle. Matt pobaveně odpochodoval a Gee si utíral brejle. Pak následovaly ještě dvě hodiny školy. Mezitím se obloha zatáhla. Čekala sem na Geeho před školou. Asi po deseti minutách konečně vylez.
"Gee, můžu mít jednu otázku?" zeptala sem se
"Jakou"
"Proč máš na sobě ten bílej make-up?"
"Jen tak."
"Aha, dobrej důvod"
Potom sem šla domu.
To bylo zase něco, za dvě hodiny začínaj roztleskávačky. Doma sem si vzala věci a běžela na hřiště. Holky něco nacvičovaly.
"Nazdar holky" zavolala sem na ně
"Ahoj, Liz"
Začaly sme naší starou sestavu. Sice sem se málem zabila, ale stálo to zato. Druhý den sme měly trénink znovu. Přišla sem na naše obvyklé hřiště, ale nikdo tam nebil. To bylo hodně divný, protže sem eště k tomu šla pozdě. Čekala sem tam asi hodinu, ale nikdo nepřišel. Najednou začalo pršet. Šla sem domu, už to bylo stejně jedno. Rozhodla sem se, že si zítra promluvim s Leou. Nezastihla sem jí ráno ani o přestávce. Když odcházela ze školy, konečně sem jí odchytila.
"Leo, kde si včera odpoledne byla?"
"Na to se chci zeptat i já tebe"
"Na našem hřišti"
"Tam si teda nebyla, s holkama sem tam na tebe čekala dvě hodiny, že jo holky?" zeptala se dalších roztleskávaček co mezitím přišly k nám.
"Přesně tak" dodala Sally
"Ale já tam fakt byla"
"Nebyla, zradila si náš čekaly sme tam na tebe v dešti, ale ty ses neodvážila přijít!" začala na mě ječet
"Ale já"
"Žádný ale, tys tam nebyla, už mi nechoď na oči ani na roztleskávačky, už te nechci vidět!"
"Myslela sem, že sme kámošky"
"Teď už ne! Zmiz mi z očí!"
Najednou sem ucítila jak mi po tváři stéká slza. Podivala sem se na holky, ale ty mě vraždily pohledem. Nevydržela sem to, otočila sem se a utekla se slzami v očích. Venku pršelo, ale to mi v tu chvíli bylo jedno. Vyběhla sem ze školy, ale já šikulka do někoho vrazila.
"Eliz, co vyvádíš?"
"Gerarde…?" pověsila sem se mu kolem ramen.
"Co se ti stalo? Nebreč, to bude dobrý."
"Nebude"
"Pojď odvedu tě domu."
"Díky."
Šly sme ke mně domů. Cestou sme úplně promokli. Začala sem se klepat zimou.
"Je ti zima?" zeptal se
"Trochu" odpověděla sem mu
"Nechceš bundu?"
"Ne. To je dobrý. Pak by byla zima tobě."
"Ale to nevadí, vem si jí"
"Dík"
Asi po deseti minutách sme došli ke mně domu.
"Gee, fakt díky za tu bundu"
"Není za co."
"Nechceš jít k nám domů?"
"Jestli můžu tak klidně, aspoň se usušim."
"Tak pojď dál"

No Only Friends 1.díl

3. dubna 2011 v 23:59 | Shira Elizabeth |  No Only Friends
Vždycky sem byla jedna z těch normálních holek. Po přechodu na střední se ale všechno změnilo. Hned první den sem se skamarádila se školní hvězdou. Ta mě vzala pod ochranná křídla. Já vím, zní to divně, ale je to tak. Stala sem se jednou z elity našeho ročníku. Lea mi koupila spoustu úžasnýho oblečení. Kluci se potom okolo mě pořád točili, ale těm debílkům a šprtům sem nevěnovala ani pohled. Můj život nemohl bejt lepší, teda vlastně mohl, kdybych se zbavila sestřičky, ale to už nebylo tak hrozný. Většinou jsem nebyla doma a pořád s holkama nakupovala. Bylo to super. Jednou mi volala moje nejlepší kamarádka.
"Ahoj, Eliz." ozvala se Lea z telefonu
"Čau, Leo. Co je?" zeptala sem se
"Pudeš se mnou na nákupy, nudim se."
"Nemůžu"
"Proč?"
"Nemám peníze"
"To nevadí, stejně ti potřebuju něco říct. Tak se aspoň sejdeme."
"Tak jo, za 15 minut v café, jo?"
"Tak jo"
Byla sem zvědavá, co mi chce říct. Šla sem pomalu a všímala si lidí okolo. Na rohu u café stál fakt hezkej kluk. Usmál se na mě a já na něj. Pak sem ale zašla dovnitř. Přišla sem do café a Lea už tam seděla, koupila mi horkou čokoládu a začala: "Víš, chci ti říct, že… roztleskávačky jedou na soutěž."
"Fakt, to je úžasný, už se těšim"
"No, ale víš, maj tam přísný pravidla"
"To nevadí, všechno podstoupíme."
"Jedno z těch pravidel je, že všechny roztleskávačky musej bejt višší než metr 70"
"To je pěkně blbý pravidlo"
"No, je pěkně blbý, ale já sem se tě chtěla zeptat, kolik měříš?"
"No, míň než metr 70, vždyť víš, že sem malá"
"A to je ten problém, navíc nás může jet jenom omezenej počet a nám jedna přebejvá"
"Co tim chceš říct?"
"Nemůžeš s náma ject, promiň, ale je to tak."
"Budu vám držet palce odsud"
"Sem ráda, že to takhle bereš. Už musim jít, ale slib mi, že dáš pozor, aby se ti nic nestalo."
"To hrozí spíš vám, než mě."
"Některý lidi z naší školy sou fakt nebezpečný, tak si dávej pozor."
"Seš horší než moje mamka. Kdy vůbec odjíždíte?"
"Zejtra ráno"
"Proto mi to řikáš až teď, abych nemohla protestovat?"
"Hele, už fakt musim, čau"
Tak to vypadá, že budu ve škole sama. Ráno sem přišla do školy a holky zrovna odjížděly. Koukala sem na autobus, který opouštěl naše město. Už byl hodně daleko. Najednou mě napadlo, že bych mohla jít do třídy. Sedla sem si dozadu do lavice a sledovala ruch ve třídě. Najednou zazvonilo. Do třídy přišly i ostatní. Přišel jeden kluk, kterýho sem tady dřív neviděla, ale zřejmě sem ho nevnímala, stejně jako ostatní šprty, no co. Začala sem si kreslit. Najednou sem ucejtila, že se na mě někdo dívá, ale neotočila sem se. Asi uprostřed hodiny sem to už nevydržela a otočila se na něj. Usmál se na mě a já úsměv opětovala. Celý příští týden sme se na sebe usmívaly. Týden byl pryč a 3 byly ještě přede mnou, já to bez holek nevydržim. V Pondělí sme se na sebe zase usmívaly.
"A k tabuli půjde pan Way.… Gerarde!" Vyrušila nás úča matiky
"Tak Gerarde, vypočítej to!" užívala si pocit, že to Gerard neumí, ale ten se na ní jenom tak ledabile podíval a napsal výsledek a dokonce správný. Najednou se otočila ke mně.
"A druhý příklad půjde vypočítat Elizabeth" já to vůbec neuměla, učitelka si užívala můj beznadějnej pohled, takže mi Gerard řekl správný výsledek.
"Díky" šeptla sem mu, když sem si sedla do lavice
"Neni za co" usmál se na mě
Po hodině sem vyšla ze třídy jako jedna z prvních, počkala sem u dveří, až Gerard vyjde, pak sem ho zastavila.
"Fakt moc díky, já tu matiku vůbec nezvládám" začala sem mu děkovat
"Opravdu neni za co, víš vzadu v knížce sou správný výsledky.…Já sem Gerard"
"Jo a já sem Elizabeth."
"Rád tě poznávám." řek a usmál se na mě, potom odešel.
Když sem druhej den šla na výtvarku, učitelka nás chtěla rozdělit do dvojic, ale nakonec se losovalo. Hádejte s kym sem teď ve dvojici, no jasně, s Gerardem. Přišla sem na to, že umí fakt hezky kreslit. Dostali sme za úkol nakreslit portrét našeho partnera.
"Má to bejt portrét, že jo?" zeptala sem se ho
"Jo, má" řekl sebevědomě
"Ale já takhle nevypadám" uzemila sem ho
"A já snad vypadám jako Drákula? To mám tak dlouhý špičáky?" zeptal se milým tónem
"No, trochu" začínala sem se schovávat za můj výkres
"Máš snad něco proti upírům?"
"Radši ne"
"No tak, já už budu hodnej upírek"
"Hodnej upírek?" řekla sem nejistě
"Jo, něco se ti nezdá?"
"Upíři nejsou hodný" ujistila sem ho
"Proč?"
"No, sajou lidem krev a tak"
"Oni to dělaj, aby přežili"
"To já přece vim, ale stejně"
"Stejně, co"
"Stejně neexistujou"
"To si myslíš ty"
"Já to vim"
"Tak proč si myslíš, že tak vypadám. Viděla si někdy upíra, ne, ale kde myslíš že vzali jejich obrázky. Kdyby neexistovaly tak by nebyli ani jejich malby. Kdo by kreslil něco, co neexistuje a dal tomu jméno jako má nějaký zvíře." řekl potichu
"Zvíře?"
"Jo sou dva druhy upírů, jeden, kterej patří mezi netopýry a druhej, kterej, no… jednoduše… viz. Drákula."
"To sem nevěděla"
"Už to víš" mám jeden zajímavej poznatek, nikdy se nehádá jako ostatní, mluví potichu i při hádkách.
Mezi tim uběhl zbytek měsíce a holky se vrátily. Okamžitě sem Lee zavolala, že se s ní musim sejít, aby mi všechno řekla. Samozřejmě souhlasila a tak sme se za hodinu sešly v parku.
"Tak co vyhrály ste?" okamžitě sem vyzvídala
"Jo první místo" odpověděla Lea
Potom sme rozebíraly všechno, co holky zažily, ale já jim řekla, že tady byla nuda.
Asi za tři dny si mě na chodbě odchytil Gee.
"Ty už se semnou nebavíš?" podival se tak mile, že… prostě nemám slov
"Jo, ale nechci si kazit reputaci, víš potom bych se nemohla už bavit s holkama"
"Aha,… holky sou důležitější než já,… chápu,… myslel sem, že… ale nic." Odešel se sklopenou hlavou. Bylo mi ho líto, ale on nebo můj život.
S holkama sem se potom už normálně bavila, zato s Geem už tolik ne, vlastně skoro vůbec. Občas sme prohodili pár slov. Ale ne tak jako když byly holky pryč. Jednou mě cestou ze školy chytila bouřka a já sem nastydla, to víte, šikulka. Nebyla sem 14 dní ve škole. Potom sem konečně přišla, ale Geeho sem neviděla, nevěděla sem co snim je, došla sem k závěru, že je jenom nemocnej, jako sem byla já. Druhej den už přišel, ale mě málem vypadly oči z důlků. Byl pohublej a bledej.
"Gee, co se ti stalo?" zeptala sem se.
"Ale nic"
"Jaký nic, to bys takhle nevypadal!"
"Řikám nic," křikl na mě, "nestarej se!"
"Proč na mě křičíš?" zeptala sem se tiše
"Já jen, nechci to nikomu řikat," řekl, ale už nekřičel, "musim to vyřešit sám."
"Dobře, jak myslíš. Je to tvůj problém."
Gee se na mě ani nepodíval. Hned po škole někam zmizel. Takhle to bylo celej tejden. Nepromluvil ani slovo, nesmál se a hned po škole se vždycky vypařil. Byl čim dál divnější. Jednou sem se rozhodla, že ho budu sledovat. Já vim, sem mrcha, ale chci vědět, co se mu děje, je to přece kámoš, teda on pro mě určitě.
V pondělí vypadal ještě hůř než předtím. Rozhodla sem se, dneska ho prostě budu sledovat. Po vyučování sem ho sledovala, byla sem asi 10 metrů za nim a pořád šla dál. Šel do nejhorší části města, do takový tmavý uličky. Já sem se schovala za nějaký krabice a sledovala, co se bude dít. Stáli tam nějaký kluci. Gee kolem nich chtěl projít, ale jeden z nich ho praštil a ostatní se přidali. Začali ho mlátit a já se málem prozradila. Konečně odešli, hned jak byli pryč, přiběhla sem za Geem a pomáhala mu na nohy.
"Gee, si v pohodě?"
"Copak vypadám v pohodě? A co tady vůbec děláš?"
"No, já, chtěla sem ti pomoct"
"Tys mě sledovala?"
"Jo, ale bylo to v tvým zájmu"
"Díky"
"Není za co. Seš přece můj kamarád."
"Opravdu, myslel sem, že se chceš bavit s těma Barbie."
"Přece nemůžu dopustit abys, dopadnul takhle nebo ještě hůř. Proč tě vůbec mlátěj?"
"Nemám tušení, zasedli si na mě."
"A proč sem chodíš, když víš, že na tebe čekaj?"
"No, to je fakt divnej důvod víš,…já tady totiž bydlim."
"Tady v týhle čtvrti?"
"Jo, není to tady moc bezpečný, ale já sem si zvik… teda skoro"
"Proč si mi to nechtěl říct, sem tvoje kamarádka"
"Poslední dobou ses se mnou moc nebavila"
"To je fakt" dovedla sem ho před jeho dům a šla taky domů (samozřejmě k sobě). Druhý den se na mě usmál, věděl, že mi může věřit. Já to nikomu neřekla. Jednou nás Lea viděla jak se na sebe smějeme.
"Eliz, ty se bavíš s tim, jak on se jmenuje, s Gerardem?" zeptala se zaskočeně
"No, prohodili sme pár slov, ale jinak se nebavíme." Zalhala sem
"Tak to jo, není zrovna dobrej nápad se s nim bavit, neradila bych ti to"
"Proč?"
"No, je prostě divnej."
"Proč je divnej?"
"No, pořád smutnej. Nikdy sem ho neviděla, aby se smál. Je prostě…" Lea se zamyslela
" …jinej, než ostatní kluci" dodala sem
"No, to taky, ale není vhodnej kamarád pro dívku v tvém postavení."
"To zní jako fráze z učebnice." Obě sme se začaly smát
"To sice jo, ale je to pravda" potom sme se každá vydali svou cestou. Pak už se mě na Geeho neptala. Pořád mi dělal starosti, já se rozhodla, že těm klukům domluvim. Vyhrožovala sem jim, že přivedu kluky ze školy, nechali ho.

2.4.2011

2. dubna 2011 v 12:20 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Tak je tu víkend ^^ dobře, toho ste si asi všimli, tak teď to, co vám chci říct :D od noci z neděle na pondělí sem budou každý týden přibývat jeden díl jednoho příběhu ^^ vybrala sem nejprve ten, co sem psala jako první :) a pak samozřejmě ještě občas přibyde něco navíc :) co více chci dodat?? hmm.. jo, venku je krásně a to mě moc teší ^^ (přijdu si jako angličan, když pořád mluvím o počasí xD) proto doufám, že mnozí z vás mají také tak skvělou náladu, když je jejich oblíbené počasí ^^ jo.. a abych nezapomněla.. na pátek sme měli za úkol napsat Akrostich, vzhledem k tomu, že takovýto nápad je vážně zajímavý, tak sem napíšu svůj (né, až tak hezký) jen tak pro inspiraci :) takový Akrostich je vážně zajímavé umění ^^
Tady je:
Sladká vůně jara,
Hnedka takhle z rána,
A co více dodat?
Krátký úkol třeba napsat,
Ejhle ono to lehce jde,
Samo se to napíše,
Překrásný to dnes je den,
Energie jara prousí sem,
A mou můzou stal se tento den,
Rychle odejdu teď ven,
Energie nechť provází tento sen...

ještě abych dodala.. jde o to, aby první písmenka tvořila nějaké smyslu plné slovo :) tenhle nápad je vážně super xD