"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Něco kolem Ostary

Středa v 19:52 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Každý rok si stěžuju, že je zima moc dlouhá. Protože vždycky sněží až po vánocích a chybí mi světlo. Sluníčko jako takové mám ráda jen občas, ale přirozené světlo zbožňuji. Úplně šílím, když mi někdo rozsvítí někde v bytě i když je pořád dobře vidět. Nebo když si radši zatáhne žaluzie a rozsvítí. Hrůza.
Proto je jaro pocitově hned na druhím místě v oblíbenosti. Krom toho znamená přiblížení léta a volna a dobrodružství. Poměrně dost mě teď sice zamestnává škola, ale když pominu chvíli, kdy jsem byla nemocná a fakt nemohla, tak cítím spoustu energie.
 

Krabička na tunely a plugy (i s obsahem)

15. března 2017 v 19:46 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Už od začátku věků mám své tunely v krabičce od clickits, která je sice pěkně placatá a zajímavě beravná, ale... Není vidět do ní a já tak špato zapomínám, že mám možnost si hračky v uších vyměnit.
V Itálii u mých oblíbených vietnamců sem si loni koupila krabičku na cestovní lahvičky. Tedy lahvičky do kterých sbírám kousky zemí. A pamatovala jsem si, že tam mají i krabičky o něco menší.
Následoval stejný postup jako minule - sundat zámek a panty, přetřít, vše zpátky zašroubovat.
Sice nemám tolik věciček, aby se mi špatně párovali, ale i tak.. Je to přehlednější.

Naučím se šít z úpletu - část 1.

8. března 2017 v 22:43 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Jedno z mých "předsevzetí" bylo, naučit se šít z úpletu. A to hlavně proto, že jsem si pár věcí ušít chtěla a objevila nějaké hezké látky.
První část zahrnuje tílko, dlouhé tričko a šaty.
 


Straka v říši Entropie (Markéta Baňková)

5. března 2017 v 19:10 | Shira Elizabeth |  Knížky
Knížka plná bajek a fyziky. Zvířátka mám ráda, což všichni víme.. A podle mých vyučujících jsem fyzik.
Takže tohle by měla být knížka přímo pro mě.

Anotace:
Straka v říši entropie jsou bajky pro dospělé i děti. Zvířata v nich luští záhady existence a fungování světa. Zjistíme, proč se hroch udrží na vodní hladině i proč někteří samci nepohrdnou samičkou z igelitu. Jak lišky prochází krizí středního věku a kdo všechno chce být ideálem krásy. Proč nemá smysl bojovat proti nepořádku a jak zatočit s jezevcem notorikem. Jak může notorik pád ze schodů omluvit zakřivením časoprostoru a že i myši mají určitý názor na kvantovou neurčitost. Vzrušující témata podstaty vesmíru, která jinak bývají pro laika příliš složitá, jsou v této knize podána lehce, jakoby mimochodem. Kniha humornou formou přibližuje klasické fyzikální zákony, které pochopí malé děti, ale dotýká se i náročných témat fyziky moderní doby, určené starším dětem a dospělým. Vhodná je pro rodiče, kteří čtou dětem, ale současně hledají i knihu pro sebe. Zaujme také čtenáře, které fyzika nezajímá, nebo z ní mají dokonce strach - ti najdou především grotesku, jejíž hrdinové po cestě vědy docházejí k filosofii.

Straka se mi líbila. Vážně lituju, že jsem se o ní nedozvěděla dřív (třeba v roce 2010, kdy vyšla..).
Mám ráda zvířátka a tyhle bajky byli hodně zajímavé. Jen bych je možná víc ocenila, kdybych byla o něco mladší.. Oficiálně je sice knížka pro děti i dospělé, ale... Děti ji pochopí, pro dospělé je poněkud moc dětská. (A to, že já o sobě jako o dospělé neuvažuji.)
Ale popravdě... Kdyby se takhle psali skripta, tak si koupim snad naprosto všechny.

Plány, projekty a... Tak.

1. března 2017 v 20:15 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Minulý víkend jsem se vrátila z hor a tenhle týden začal nový semestr. Začátek roku je čas na "předsevzetí" a začátek semestru čas na plány. (Stejně jako jeho konec.... Ehm... Plánů není nikdy dost.)
Češi prý všeobecně rádi plánují. Já to dělám hlavně kvůli jasnosti. Abych věděla, co chci udělat, něco nazapomněla a měla v tom jasno.

O princi, který chtěl moc.

26. února 2017 v 19:33 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
S velkou mocí přichází i velká zodpovědnost. To ví i Peter Parker. Ale mě přijde, že v dnešním světě si to lidí neuvědomují. Chtějí mít moc nadevším, ale nechtějí přijmou zodpovědnost za nezdary. Takhle to nefunguje..

Collected Ghost Stories (M. R. James)

22. února 2017 v 18:55 | Shira Elizabeth |  Knížky
Sbírka anglických duchařských příběhů, které jsem louskala nekutečně dlouho.
Povídky jsou už poněkud starší (ale ne tolik jako pvídky od Lovecrafta, což je dobře). Proto se trochu hůř čtou. Starší angličtina je sice moc pěkná, ale hůř se čte. A obzvlášť mě. Sama o sobě čtu dost pomalu, takže tohle trvalo ještě tak tříkrát tak dlouho.

Každopádně - kniha obsahuje mnoho relativně krátkých strašidelných příběhů.
A jako u většiny příběhů, některé jsou více strašidelné, některé méně. Mnohé jsou děsivé až ve chvíli, kdy si člověk představí sebe v jejich kůži.

Abych řekla pravdu, knížka se mi líbila tak napůl. Kvůli starší angličtině jsem z ní neměla takový pocit, jaký bych si představovala.
A pokud mám doporučit strašidelné příběhy, zatím stále vede Chris Priestley a Kingovo krátké povídky.

Knížka, myš a mýdla

19. února 2017 v 19:18 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Taky jste vždycky záviděli mladším sourozencům, že místo zdlouhavého vymýšlení, shánění a kupování dárků, jim stačí, když něco namalují a k vám se to už nehodí?
No já to praktikuji pořád.

Safe Place

15. února 2017 v 19:43 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Během prvního sněhu jsem si uvědomila, co pro mě znamená mé oblíbené jarní místo. Už 7 let jezdíme s rodinou do Itálie na hory a mě to od začátku připadalo jako skvělý nápad. Čerstvý vzduch, nádherné sjezdovky a sluníčko. Takové to příjemné i pro upíry.

Lesní lišky a další znepokojivé příběhy

12. února 2017 v 19:59 | Shira Elizabeth |  Knížky
Knížečka finských povídek, které jsou spíš prostě podivné, než znepokojivé.

Anotace:
Lesní lišky a další znepokojivé příběhy jsou malou antologií finské fantastické literatury, která zažívá v poslední době období hojnosti a úspěšně proniká i za hranice země svého vzniku. Bývá často označována termínem suomikumma či Finnish Weird - "finské podivno", jejž poprvé použila nejvýznamnější představitelka tohoto literárního proudu Johanna Sinisalo.
Mnohoznačnost spojená s takovým pojmenováním není náhodná: pro "finské podivno" je typické míšení různých žánrů a název se opírá i o národní literární tradici. Množství magických prvků najdeme už v Kalevale a stále živé jsou inspirace finskou či baltsko-severskou lidovou slovesností, zaklínadly i příběhy o přírodních živlech, dravých šelmách, mystikou opředených bažinách a "křížencích" lidí a zvířat.
Druhým inspiračním zdrojem finské fantastiky je pak magický realismus a surreálné vnímání světa. Všechny tyto ingredience dodávají "finskému podivnu" specifický charakter a obdařují je mocí proměňovat příběhy vycházející ze zdánlivě známé a všední reality v příběhy značně znepokojivé.

V knížečce je celkem 7 povídek. Tentokrát se jim chci věnovat jednotlivě, jelikož je každá o hodně jiná.
A můžou se objevit spoily.

Transit (Johanna Sinisalo)
Příběh posledních zážitků autistické dívky. Je to trochu jako vyšetřování, vlastně jde o výpovědi ošetřovatelky a muže, který s ní byl. Příběh o svobodě a... o tom, jak ostatní nemůžou tušit, jaký člověk je ve skutečnosti uvnitř, když jim to sám neřekne, nepředá. Nejde o masku, jde třeba i o neochotu existovat podle pravidel. Rozhodnout se "a od teď jsem blázen" a zůstat u své role. A pak z ní vystoupit ve vhodnou chvíli.

Čarodějná kolébka (Leena Krohn)
Popravdě si nejsem jistá, co se v téhle povídce událo. Vzpomínky na dětství a hrátky se zrcadlem. Zdálo se mi, že jí spolklo a ona zůstala uvězněná na druhé straně, ale pak se vzbudila..
Tuhle si budu muset časem rozhodně přečíst znovu.

Lesní lišky (Maarit Verronen)
Povídka, podle které se jmenuje celá sbírka. Překvapivě není první.
Lišky jsou kouzelné. A ona jsou kouzelná všechna zvířata, mají v očích vesmír.

Motýl (Jyrki Vainonen)
Tahle byla velmi podivná. Teď nevím, kterou svou verzi mám za přijatelnější. Vypravěč by měl být motýl.. A jeho majitel je buď zoofil nebo je onen motýl něco jako motýlí stvoření podobné člověku. A nebo ještě něco jiného. A nebo je to jen sen..

Kéž bychom tu byli taky (Pasi Ilmaro Jääskeläinen)
Ze začátku mi to přišlo jakodocela normální sci-fi. Konec ale člověka trochu.. Zamrazí. Existence ve dvou rovinách... Možná, že podobně fungujenáměsíčnost... Člověk je tu i ve snu.

Gordonův příběh (Tiina Raevaara)
Fantasijní povídka ze světa ptáků. Pořád nevím, jestli si představuji ptáky v lidské velikosti nebo ne. Vím, že hlavní nejsou gigantičtí ptáci, ale.. Ti mě velmi zaujali.
A pak také fakt, že třeba mrtví lidé tam vevnitř v hlavě stále jsou. Třeba jejich duše nezmizí ani, když zkamení. Třeba prostě zůstanou uvízlý a postupně se zblázní uvnitř své skořápky.

Temná zhouba, uzda smrti (Anne Leinonen)
Vlastně vcelku obyčejný příběh. Tedy obyčejný... Spíš takový.. Ne až tak zvláštní. Kouzla, lesní tvorové a rodina. Nic, tak moc zvláštního. Tahle povídka hodně ukazuje rozdíl mezi těmi podivnými příběhy a.. Vlastně takovou pohádkou. Nadpřirozeno je podle mě docela běžné. Surrealismus je jen ve snech.

Tuhle knížku si jistě přečtu znovu. Jednou.. Časem.. Až budu hledat něco velmi zvláštního. Líbila se mi.

Další články