"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Severská Mytologie (Neil Gaiman)

Středa v 19:52 | Shira Elizabeth |  Knížky
Jednou jsem se snažila si přečíst Eddu. Ale pro někoho, komu se už takhle dost špatně čte je to místy nepochopitelný. A pak jsem objevila, že mají vyjít severské mýty v čitelné verzi.
A navíc... Maj krásnou obálku.

Jak získal Thor své proslavené kladivo Mjölnir? Kolik světů spojuje vždyzelený jasan Yggdrasil? Kdo postavil zeď kolem Ásgardu a co bude následovat po konci světa zvaném Ragnarök? Severská mytologie převyprávěná Neilem Gaimanem nejenže odpovídá na všechny tyto otázky, ale navíc je váže do souvislého, obšírného vyprávění, v němž ožívají bohové i obři, medovina teče proudem, vlci mluví a jabloně rodí jablka nesmrtelnosti. Naprosto nepostradatelná kniha pro všechny milovníky severských mýtů, seriálu Američtí bohové i tvorby Neila Gaimana obecně.
 

Imaginární já

11. ledna 2018 v 22:15 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Nebo taky ideální, těžko říct, co je lepší. Tenhle koncept jsem potkala na internetech a přišel mi vcelku zajímavý.
Každý máme ve svojí hlavě představu toho, kdo jsme. Nebo bysme chtěli být. Máme plány, co všechno se chceme naučit, kam všude se podívat, co všechno umět. A podobně.

Když jsem tenhle konceprt potkala poprvé, šlo o vyhazování věci spojený s tím, kým být chceme, ale nikdy nebudeme. Minimalismus opět. Tak nějak jsem si řikala, že by asi nebylo od věci se vzdát věcí, které nikdy nepoužiju.
A pak jsem si uvědomila, že takové věci nemám. Protože dělám od kadžého kousíček.

Umrlčí cesta (Peter May)

3. ledna 2018 v 20:00 | Shira Elizabeth |  Knížky
Kdybyste někoho zabili, pamatovali byste si to. Nebo snad ne?
Jeden z mých oblíbených spisovatelů. Navíc mi tyhle skotský strovy přijdou strašně kouzelný i když často postrádají stromy. A člověk, co ztratil paměť a znovu se nachází? Velmi zajímavé téma.

Na opuštěnou pláž na hebridském ostrově Harris moře vyplaví neznámého muže. Je těžce podchlazený a sotva naživu. Neví, kdo je, ani jak se tam dostal. U sebe má mapu takzvané Umrlčí cesty. Netuší, kam ho zavede, ale ví, že se po ní musí vydat.

Detektiv George Gunn vstupuje na břeh ostrůvku ležícího dvacet mil západně od Vnějších Hebrid se zlou předtuchou. Na skále tu byl nalezen muž utlučený k smrti a detektiv musí zjistit, kdo to udělal a proč.

Dospívající dívka leží ve svém pokoji v Edinburghu a zoufale se snaží zjistit pravdu o smrti svého otce, průkopnického vědce. Čím víc se dozvídá o povaze jeho výzkumu, tím víc tuší, že za jeho zmizením stál někdo jiný.

Umrlčí cesta sleduje tři nebezpečné cesty k šokující pravdě - a ke zjištění, že nevědomost nás může stát život.

Dále se mohou objevit spoily
 


Repakitulace je zpět.

31. prosince 2017 v 19:57 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Jako každý rok. Sice by asi bylo praktičtější věci rekapitulovat podle mých narozenin (a že by se toho moc nezměnilo), ale vzhledem k všeobecnému poviku se mi tohle líp pamatuje.
Letos se staly věci. Málem jsem se zbláznila z jednoho semestru, pohřbila jsem notebook a telefon, zvládla chodit do 100% normální práce, viděla Nessie, rozmyslela si několik věcí a začala psát knihu.
Nemám svojí předem určenou cestu, kdo ví kam zabočím. Proto mi ten rok přijde jako docela rozumné kritérium.


"Nevim, co komu koupit.." "Tak jim něco vyrob."

27. prosince 2017 v 19:21 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Protože jsem chtěla nějak zužitkovat to, že už zvládám tvořit z úpletu.
Až moc často se jen tak koukám na látky online. Právě teď se rozmýšlím nad jednou na kalhoty a čekám, kdy konečně naskladněj nějakou rozumnou černou svetrovinu na předělání jenoho svetru, co už má to nejlepší za sebou. Navíc, když jsem byli posledně v Primarku, nemohla jsem najít žádnou noční košili s Pusheenem, jenom celá pyžama.

Takže v rámci koukání po úpletech na trička pro mě (která rozhodně nepotřebuju, mám jich už tak spoustu) jsem objevila vzory jak odělané pro mojí rodinu.
Načež jsem nakoupila látky a dala se do šití ^^

Získávání světla zpět

24. prosince 2017 v 22:20 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Koledy jsou prý stresující. Mě se prostě jenom většina nelíbí.
Ne, není pravda, že bych neměla ráda vánoce - teď se společnost dělí na dva tábory. Jedni si užívají a druzí je nesnáší. A.. Já jen asi vyrostla z toho kouzla.

Je to komerční, jojo. Je to takový jaký si to uděláte.
Já se jen chci zeptat na jednu věc. Jak je možné, že v jedné z nejateističtějších zemí světa se tolik lidí dovolává křesťanských tradic??
Vážně mě to zajímá. Povězte.
Je to jen zvyk?? Jako čtení před spaním.

Slavné pražské vily: Sto a jeden dům s příběhem (kolektiv aoutorů)

20. prosince 2017 v 20:08 | Shira Elizabeth |  Knížky
Předloni jsem k narozeninám dostala knihu o pražských vilách. Myslela jsem, že bych se ke všem mohla vypravit a vždy si o nich číst, ale... Nakonec jsem si knihu jen přečetla.

Při procházce knihou, nebo s knihou, můžeme navštívit pod oveneckými vinicemi Šternberskou vilu v Troji, známou jako Trojský zámek. Pokud někdo zabloudí při cestě Prahou na Bertramku, může, podle líčení nejstaršího syna W. A. Mozarta Karla jít "podle zahrad hrabat Buquoyů po levé a hostince U čísla prvního po pravé ruce; pak silnicí asi čtvrt míle dále, potom se odbočí na silnici vpravo se oddělující, užší, ale stále sjízdnou, a dojde se do kaštanové aleje, vedoucí až k vratům předního dvora panské usedlosti." Tou usedlostí je Bertramka Pojďme staletími a přes usedlosti dál, do 19. století. Lannova vila v Bubenči patřila na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století k prvním rodinným sídlům, která se objevila v sadech při tehdejší hlavní bubenečské silnici a jednou z vůbec prvních pražských vil v pravém slova smyslu. Cestou věkem vil dojdeme k Janu Kotěrovu, který se ve své rané tvorbě pokusil o symbiózu tradice anglického rodinného domu, prvnímu rodinnému domu na prahu 20. století, který postavil v Praze - Trmalově vile ve Strašnicích. Dále potom třeba k pražskému německému architektovi Josefu Zasche patřícímu k nejvýznamnějším představitelům secese a moderny na našem území a jeho Wilfertově vile Na Špejcharu. Nebo k nedaleké vile slavného grafika, sochaře, architekta, autor užitého umění Františka Bílka, postavené podle vlastního projektu umělce. A o kousek dál k vile českého politika poslance říšské rady a českého zemského sněmu Karla Kramáře, postavené v letech 1911-1914 podle projektu slavného Friedricha Ohmanna. Přes příběhy desítek vil, přes procházku jedinečnou vilovou osadou Baba, staneme u Müllerovy vily ve Střešovicích od Adolfa Loose, která se stala doslova poutním místem milovníků architektury a je jím dodnes. Když přeskočíme pomyslný plot času o 60 let a posuneme se o kousek dál do Břevnova, dostaneme se ke Kuthanově vile architekta Vlado Miluniće, inspirované v holandské architektuře, která je expresivní, malebná a úsporná zároveň. Mezi 28 poválečnými vilami najdeme vilu vítěze Wimbledonu Jana Kodeše, či vilu světoznámé režisérky Věry Chytilové a mnohé další. Kniha s bohatou textovou i obrazovou dokumentací je opět na konci doplněna vycházkovými okruhy s mapami.
*Ano Shiro, skvělej nápad fotit ve tmě...*

S dovolením si trochu zafantazíruju

17. prosince 2017 v 21:08 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Kdyby, kdyby, kdyby.... Už tolikrát sem si to řekla. A tolikrát sem si taky řekla, že je dobře, že se to nestalo jinak.
Nakonec jsem vždycky ráda, že sem šla tudy, kudy sem šla.
Došla jsem sem. To není tak špatné, ne??

Je tu jen jeden problém.
Jedno kdyby, který tentokrát neni v minulosti, ale v přítomnosti. To je zcela vyjímečná situace.
Kdyby to nebylo tak daleko.
(Růžový brejle a podobný kraviny, to by bylo.)

Povídky Podivných (Ransom Riggs)

13. prosince 2017 v 20:06 | Shira Elizabeth |  Knížky
Na tuhle knížku jsem se dost těšila a něbylo to jen kvůli krásné obálce.
Mám podivné ráda.

Ještě dříve, než slečna Peregrinová vytvořila smyčku - domov a útočiště - pro dnes již dobře známé podivné děti, existovaly příběhy o podivných dětech a zvířatech, které se nejprve tradovaly ústní cestou, dokud se jejich písemného zpracování neujal v roli editora jeden z nejpovolanějších, podivný Millard Nullings. Jedná se o příběhy z historie podivných, ve kterých se dozvíme, že děti nejprve bez problémů žily ve společnosti lidí běžných, obyčejných, ale jejich zvláštní schopnosti a nadání je postupně vytlačovaly na okraj, až je obyčejní lidé vyhnali ze svého středu úplně.
Některé z deseti povídek čtenáři zčásti znají ze zmínek v trilogii o podivných dětech ze sirotčince slečny Peregrinové - třeba tu o laskavém obru Cuthbertovi či o holubech z katedrály Svatého Pavla - jiné jsou zcela nové a uvádějí nové, neznámé hrdiny, a kromě jiného se dozvíte o první ymbryně i o tom, jak se postupně naučila vytvářet smyčky, v nichž bylo možno žít.

Veliká pruhovaná šála

7. prosince 2017 v 19:19 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Protože proužků není nikdy dost a protože vypadat jako animovaná postavička je super c:
Zhruba 1,5-2 měsíce práce.
8 a kousek mrtvých klubíček.
A přecházející zrak.

Takhle to dopadlo:

Další články