"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Balení dárků

Čtvrtek v 19:02 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Jelikož letos cestuji a mám ráda věci hotové včas, měla jsem veškeré dárky koupené a zabalené už v půlce listopadu. (Protože právě teď jsem mimo republiku, heheh)
A kdo mě sleduje na instagramu to už dávno ví.
A navíc.. Už se oficiálně advent, takže s Vánocema otravovat můžu.
 

Zkrášlování pokojíčku 2. část (poličky a lampička)

23. listopadu 2016 v 19:52 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Další část DIY pokojíčku. V podstatě je to už 4. část, ale jelikož lapač a zarážky jsou věci, co se dají docela lehce přesunout, jsou tu samostatně. (A taky mají trochu větší.. Příběh.. Nebo tak něco.. Poslání??)

Můj první LARP (Desátý svět)

17. listopadu 2016 v 19:40 | Shira Elizabeth |  žiju!!
Larpy mi vždycky připadaly jako něco, čeho bych se chtěla zúčastnit, ale nikdy nebylo s kým. Osobně jsem znala jen dva lidi, co na ně jezdili a moje jediná kamarádka, která o tom kdy uvažovala si pokaždé našla přítele a měla tak hlavu plnou jiných věcí, než nějakých larpů. (A hlavně neměla důvod tam jezdit balit kluky, že..)
ALE.. Nedávno se mě kamarád (který je třetím člověkem v mém okolí, který se v těhle věcech vyzná) zeptal, jestli bych na jeden nejela. Na jeden den, do vedlejšího města o víkendu, kdy sem tak jako tak byla doma, a já jsem souhlasila.
Asi jsem to trochu moc řešila.. Protože jediná věc něčemu takovému podobná byla JUNKTOWN, ale.. V tom je podstatný rozdíl. Ještě, že mám svoje zelené hobití šaty...
 


Propadnutá

11. listopadu 2016 v 19:39 | Shira Elizabeth |  Příběhobraní
Zajímalo jí všechno, co sem kolem ní mihlo. Naprosto. Každou věc si chtěla vyzkoušet. Naučit se. Ale žádné nadšení nevydrželo dlouho, pokaždé opadlo. Nebyla nikdy hned nejlepší a to jí odradilo. Chtěla najít něco, v čem bude dobrá od začátku, kde nebude muset dlouho čekat na výsledky. Na něco měla i talent, ale talent bez pokroku je k ničemu.
Další věc jí přestala bavit. Rozhlédla se po bytě a viděla jen všechny nezdařené pokusy být v něčem dobrá. Hromadu věcí, které už nikdy nepoužije. Rozhodla se dekontaminovat. Začít znovu. Některé věci byly užitečné a zůstali. Jiné šly do koše nebo poštou k novému majiteli.
Cítila se lehčí, ale vše se zdálo prázdné.

Chtělo by to něco zeleného. Květinu. Nechtěla to přehánět a tak popadla první umělou, kterou potkala. Cestou k pokladně jí ale učarovala jiná. Měla malá poupátka a hezký květináč. Nemůže to přece být tak těžké.
Roztomile doplňovala stůl, na kterém se v tuhle chvíli prohánělo jen pár psacích potřeb a zapnutý seriál. Byt byl pořád poněkud prázdný, ale prozářený zapadajícím sluncem. K něčemu takovému se dostala díky mrtvé tetě z bůhvíjakého kolena. Měla štěstí.
Kamarádi jí kytičku chválili. Nejvíce, když vykvetla. Dařilo se jí. Jim oběma.

Pohrávala si s myšlenkou bylinek na parapetě v kuchyni, která taky prošla fází dekontaminace. Každé rozhodnutí dlouho zvažovala, už nechtěla být ukvapená. Neodolala. Zkoumala, které bylinky doma mít chce a které ne. Které jí k něčemu opravdu budou a které jí jen přidělají starosti a nic z toho.

Rozhodla se pro malé květináčky s více druhy. Pokud nějaká rostlinka nepřežije, nebude jí to tak líto. Jako když umře moucha - nikoho to nerozesmutní, ale slon - to je něco jiného.

Bazalka - protože má ráda její vůni, máta - protože zbožňuje čaj, rozmarýn - protože zahlédla mnohé zajímavé recepty, oregano - protože má ráda Itálii, pažitka - protože má ráda chuť jara, petržel - protože ta se dá dát všude a libeček - protože tomu jméno nedokázala odolat.

V zahradnictví u miniaturních květináčků potkala toho samého prodavače, co minule. Usmíval se na ní a pomohl jí přemístit některé ze sedmi malých květináčků k pokladně a následně zabalit tak, aby přežili cestu domů. Doufal, že se brzo rozhodne pořídit si ještě tymián a on jí zase uvidí. Nerozhodla.

Naštěstí měla velký parapet a všem květináčkům to náležitě slušelo. A ten osmý by se i vešel. Možná časem. Tu a tam uškubla kousek bylinky a byla zase o něco šťastnější.

Někdy strávila velkou část dne sledováním květů a neustálím zastřihováním. Pro někoho by to bylo nezáživné, ale ona se díky tomu cítila šťastná. Přemýšlela, co všechno může ještě pro kterou kytičku udělat, aby jí bylo líp. Ale nakonec dospěla k závěru, že vše udělala a vrátila se k seriálům.

Přišel čas zkolaudovat její hnízdo. Byt nebyl velký, ale ona měla jen pár přátel. A sestru. Každý přinesl něco dobrého a zábava se rozjela. Její sestra k ní přicupitala a oznámila, že pro ni má malé překvapení. Byl to malinký sukulent. Říkala si, že by se jí hodil k té květině, co má na stole, aby jí nebylo tak smutno. Ráda dar přijala. Měla představu, že starat se o sukulent bude nejlehčí ze všeho a divila se, že jí to nenapadlo hned. Dokonce jim ladili květináče.

Po nějaké době se sukulent začal tvářit jinak. Celou dobu byl tak hezky nafouklý a zelený, ale najednou mu začali části hnědnout a scvrkávat se. Vyděsila se. Říkali přece, že se má zalívat jen trochu. A teď zase tvrdili, že si takhle říká o vodu. Nechtěla ho zničit. Proto vzala malý květináček a běžela do zahradnictví, kde jí snad poradí.

Natrefila na toho samého prodavače. Pověděla mu o svém problému a ukázala nemocný sukulent. Usmál se a pověděl jí, ať ho zalívá každé dva až tři dny dokud nezačne vypadat zase stejně jako předtím. Při té příležitosti jí pozval na kafe a ona souhlasila. Zachránil jí přece sukulent.

Poznala, že je docela zajímavým člověkem a čas od času se sešli. Dýně se proměnili v andělíčky a začala přemýšlet, zda pořídit vánoční stromek. Na svátky se vracela k rodičům, ale bez stromku jí to doma připadalo takové smutné.
Vydala se do zahradnictví jako obvykle a on šel s ní. Ten den nepracoval a celou cestu tam probírali, co by si ráda pořídila. Nakonec jí zviklal pro menší stromeček v květináči, který pak může nechat ještě několik let na balkoně a nakonec zasadit u rodičů na zahradě. Pomohl jí ho dostat do bytu. Dostal se k ní blíž a ona ho nechala.
Odjela na svátky a nějakou dobu se nesetkali. Při té příležitosti jí přibyla další kytička na parapet.

Bylo jí z toho smutno. Napadlo jí opět se zjevit v zahradnictví a pořídit nějaké truhlíky, aby je mohla připravit na jaro. Byl tam a viděl jí rád. Opět se začali scházet a sem tam jí daroval další kytičku.

To jí ale nestačilo. Chtěla jich víc. Nemohla si vybrat, jaké rostlinky by chtěla pěstovat a tak chtěla mít všechny. Původně docela malé, ale rychle se rozrůstali. Rychleji, než by měli. Jejich zastřihování a zalévání jí zabíralo mnoho času. Někdy dokonce zavolala do práce, že jí není dobře, jen aby se mohla věnovat květinám. Nechodila ven s přáteli, ale ti si mysleli, že v tom je muž. A tak trochu i byl, jen ho nikdy nezvala dovnitř.

Jedno ráno seděla na balkoně obklopená květináči, truhlíky i stromky v květináčích a pila čaj. Najednou jí upoutal zvláštní list vykukující skrz zábradlí. Na její balkon začal lézt břečťan. Nikdy dřív si ho dole nevšimla, ale asi byla jen nepozorná. Zaměstnaná vlastními kytičkami.

Jednou se vzdala své zastřihávací rutiny a vyšla si ven. Na večeři, do kina a nakonec na dlouhou procházku. S kým jiným, než se zahradníkem. Květiny byli jeho prací i zábavou. Jenže ona celý večer nemluvila o ničem jiném. Měl o ní trochu obavy. Jakmile chtěl změnit téma, zase se vrátila k bylinkám, stromkům a sukulentům.

Pozvala ho nahoru na čaj. Protože kafe jí došlo, ale chtěla s ním ještě chvíli být. Nebyl si jistý, ale nakonec souhlasil. Když otevřela dveře, zděsil se. Vešel do dobře větraného deštného pralesa. Byl si jistý, že zahlédl i liánu a některé květiny byly až moc blízko postele - skoro v ní. Jako plyšová zvířátka. Musel jí trochu promluvit do duše, ale nepochodil. Odešel a rozhodl se, nevracet se.

Rozčílilo jí to a tak si našla jiné zahradnictví. Potkala jiného muže a ten zcela sdílel její zaujetí. Jeho byt byl nádherný. Prostorný a plný zeleně. Po noci s ním se vracela domů s květinou za uchem.

"Nelezou vám už ty kytky ušima?" zeptala se sousedka, která se přiznala, že zvenku obdivuje její balkon. Byla to starší paní a dohodli se, že k ní přijde a některé rostlinky jí namnoží.

Vešla zpět do svého bytu. Šťastná. Po koupeli se prohlížela v zrcadle, protože si najednou připadla hezčí. Všimla si, že má nějaké jiné oči. Přiblížila se k zrcadlu, aby se podívala pořádně.

Měla v očích poupátka. Malá poupátka, která se tvářila, že co nevidět vykvetou a udělají z ní oživlou lebku z Dia de los Muertos. Zděsila se. To se jí musí jen zdát. Protřela si oči, ale nic se nezměnilo. Musí někomu zavolat nebo jít k doktorovi. Doktor, to bude ono.

Vyběhla z koupelny, chtěla se obléct a utíct. Utíct před těma poupátkama. Zašátrala po svetru a všimla si, že jí zelenají prsty. Protahovali se a poupata rozkvítala. Bolelo to. Šíleně to bolelo. Nic neviděla - měla z očí květy. Její prsty jí přestali poslouchat a dech jí zadrhnul v hrdle. Nemohla se nadechnout, ani vydechnout. Pokoušela se kašlat, ale nešlo to. Kořínky jí prorůstali vnitřnostmi a květy vylézaly pusou ven. Snažila se je trhat, ale její ruce se proměnily v liány, zcela bez kostí a možnosti je ovládat.

Její květiny jí zkonzumovaly.

Podziní šátek a ponožky

5. listopadu 2016 v 20:14 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Tenhle počin mě napadl ve švýcarsku, když jsem prolézala ravelry skrz na skrz a hledala nějaký vzor na ponožky. Objevila jsem taky vzor na šátek. A proč si nevyrobit ladící ponožky a šátek v barvách podzimu?
Jo, správně nejde na to odpovědět, protože je to prostě dobrej nápad.
*Povšimněte si, jak ladně jsem dostala ponožku i šátek na jednu fotku... A dokonce jsem u toho nespadla ani nerozmazala fotku. Jelikož jsem to fotila ráno, počítám to jako ranní rozcvičku.*

Dr. Strange

1. listopadu 2016 v 19:59 | Shira Elizabeth |  filmy
Všichni asi víme, o co jde a kdo ne:
Ve zkratce je to příběh o tom, jak se Doktor Stephen Strange stal tím Dr. Strangem, za kterýho jsem tak ráda hrála v Avengers hře na FB.
*Dále se můžou objevit spoily.*

*A přesně tady vypadá jako někdo úplně jinej a to je fajn.*

Říjnový večer s bardy

26. října 2016 v 22:07 | Shira Elizabeth |  žiju!!
O víkendu jsem se vyskytla ve společnosti bardů na bardském večeru. Náhodou jsem se o oné události dozvěděla a rozhodla se zjistit jací jsou to lidé. A jsou to lidé velmi přátelští a milí, to rozhodně.
Myslím, že tenhle druh lidí je moc fajn, ale i tak nevidí svět stejně jako já. Alespoň z jejich projevu se mi to tak zdá.
A tak nějak chci říct proč.

Barevně naladěná

21. října 2016 v 20:05 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Večer vždycky zmizí mraky a rozsvítí se oranžovo červené slunce...
Za bytem mi začali poskakovat havrani a do krmítka přilétli první návštěvníci...
Dělám úkoly při svíčkách... A všechno je zase v pořádku...
*Toto je molice... Ta bílá tečka.*

Nebuďte kopie..

16. října 2016 v 19:48 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Asi jsem měla hlavně štěstí, že jsem nikdy nenarazila na lidi, kteří by měli tendenci dělat si ze mě legraci. U nás na gymplu se šikana nevedla a na základce na tom nikomu nezáleželo. A vážně spíš mluvím o štěstí, než o své "silné osobnosti", protože moje osobnost rozhodně silná nebyla a mnohdy stále není.
Všechny ty divné lidi, které nemá zbytek světa rád jsem objevila jen díky filmům. Protože já divná byla, ale byla jsem obklopená dalšími divnými, nebo těmi, kterým na tom nezáleželo. A bylo nám fajn.

Talisman (Stephen King, Peter Straub)

9. října 2016 v 20:06 | Shira Elizabeth |  Knížky
Přišel podzim a sním i nálada vlíst si do postele a s rozsvícenou lampičkou (kterou nemám) louskat stránky, pít čaj a sledovat, jak se stmívá... Není na to tolik času, kolik by to chtělo, ale určitě to nějak půjde, až bude lampička a prozatím - jedna kniha, kterou jsem přečetla během prázdnin.

Zhruba 600 stran dlouhý příběh, který připomíná pohádku o malém princi, který se snaží zachránit svou matku - královnu. Jenže tenhle malý kluk pobývá v USA a jeho matka je herečka, která pomalu umírá. Chlapec cestuje z východu na západ, aby našel Talisman, který všechno zlo zničí a zachrání všechno dobré. Cestu se mu pokouší překazit otec jeho kamaráda (což je současně kamarád jeho zesnulého otce). Cestou přeskakuje mezi světy - tím naším a světem deních snů.
Objevuje i ztrácí přátele.

Je to pěkná a zajímavá kniha. Dostala jsem jí jako dárek a vůbec jsem netušila, co v ní bude. Na konci jsem dospěla k názoru, že jsem právě dočetla pohádku. Sice trochu moderní, ale pořád pohádku. A kdo by je neměl rád...

Další články