Něco jako menu:


"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Háčkovaný bralette

Včera v 19:49 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Na začátku léta jsem se rozhodla si uháčkovat bralette. Abych ho mohla nosit s košilí a tak podobně. Ve velkých vedrech bez ničeho. Nakonec, je to víc oblečení, než plavky.
Neuměla jsem háčkovat, takže jsem koukala na tutorialy a zkoumala knížky. Ale nakonec se to myslím docela povedlo.
*Můj krásně přepsaný vzor*
 

"Kde se berou tak pěkný kluci?" "Ehm.. To je holka.."

Pátek v 19:53 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Když jsem byla menší, často jsem přemýšlela, jestli bych nebyla radši kluk. Jako malá jsem nosila ráda šatičky, ale to pak na nějakou dobu ustalo. A já přemýšlela - co kdybych byla kluk?? Co bych nosila, jak bych se chovala.. Jednou jsem dělala kamarádce kluka na focení a oklamala jsem každého, kdo mě neznal. Ale pak mě tohle přešlo a byla jsem v celku ráda, že jsem slečna.
Nedávno se mi na youtube objevilo video od jedné genderfluid osoby. Což je člověk, který si nemůže vybrat jaké chce být pohlaví v danou chvíli. To se ještě dá pochopit. Přišlo mi to zajímavé a v popisu videa byl odkaz na stránku s dalšími informacemi.
Já chápu, že lidé mají všemožné sexuální orientace. To mi nepřijde nijak zvláštní.. Ale že pohlaví je třeba i 20, to mě poněkud zarazilo.. A to ani nepřeháním, jen zaokrouhluji.
*Přijde mi, že část z toho je vtip, protože tromu transistoru se dá blbě věřit... Ehm...*

Zmizelá (Gillian Flynn)

Středa v 20:00 | Shira Elizabeth |  Knížky
Amy Dunnová zmizela v den pátého výročí svatby. Nick, její muž, byl po sérii nalezených důkazů obviněn z vraždy své ženy. Nick prohlašuje, že nic nespáchal, Amyini přátelé a zápisky v jejím deníku tvrdí opak. Kdo má pravdu? Jak ji poznat? A pokud je Nick nevinný, kam se poděla Amy?

"Říkáte si, že čtete slušný, běžný thriller, a pak vám najednou před očima vyroste fascinující portrét jednoho tak trochu nesourodého vztahu... Nic není, jak se zdá - Flynnová senzačně graduje zápletku a bystře zachycuje moderní svět otřesený kreditní krizí."
The Times

Je to psycho. Docela hodně moc. Pokud se vám nechce číst kniha, doporučuju se kouknout alespoň na film. Ten jsem viděla jako první a podle mě je to dobře udělaný. I když konec je podle mě ve filmu trochu useknutý, ale je možný, že si to spíš už úplně nepamatuju. Kniha rozhodně pokračuje dál.

Další text může obsahovat spoily:
 


Moje první ušité kraťasy c:

21. srpna 2016 v 20:27 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
A vlastně vůbec cokoliv, co má nohavice - jej.
Sukně jsou první levl. Pak následujou šaty a mikiny. A dalším je něco, co má nohavice. V mém případě kraťasy.
Spolu s tímhle výtvorem se moje šicí já zase o kousek posunulo a myslím, že se můžu vrhnout na další věc, kterou bude sakokabátek.
Ale předtím ještě něco ke kraťasům.

Jen pár písmenek...

19. srpna 2016 v 19:59 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Krb a teplo domečku spolu s dalším člověkem a vychřicí za oknem.
Asi je to prostě metafora.
Metafora mýho vnitřního prostředí.
Prostředí, který si musim umět zařídit sama. Bez ohledu na ostatní.
Už aby mi to šlo.

*Víc obrázků na mém tumblru.*

Řeky Londýna (Ben Aaronovitch)

17. srpna 2016 v 20:00 | Shira Elizabeth |  Knížky
Knížka, která mě zaujala obalem. I když to dělá většina. A hned jsem musela zjistit o co jde, jelikož název napovídá, že se bude děj odehrávat v anglii. A byla jsem mile potěšena.

Jedna z nejúspěšnějších městských fantasy uplynulého desetiletí vás zavede do Londýna, ve kterém u policie slouží čarodějové a po ulicích se prohánějí zlovolní duchové či božstva na válečné stezce.
Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování jisté vraždy pokusil získat svědeckou výpověď od muže, který byl sice mrtvý, ale jinak znepokojivě výřečný, což mi zajistilo pozornost vrchního inspektora Nightingalea, posledního čaroděje Anglie. A právě tehdy začal můj příběh. Nyní jsem policejní detektiv a čarodějův učeň, první učedník za padesát let, a můj svět už není zdaleka tak jednoduchý, jak býval.

Mám ráda detektivky, kouzla a Londýn. Když jsem byla někde u 10té kapitoli ze 14ti už mi bylo jasné, že budu potřebovat další díl.
Možná to bylo tím, že se to celé hezky rozvíjelo a pak najednou člověk vidí, že teď bude muset všechno nastat strašně rychle, aby stihli konec.
Je pravda, že postavy jsou trochu.. No nevím, přijde mi zvláštní nemít žádný koníček a buď se věnovat práci nebo být s kolegama na pivě... Ale to neznamená, že takový lidé nejsou.

Sucide Squad

15. srpna 2016 v 19:23 | Shira Elizabeth |  filmy
Nejsem fanoušek DC, ale kvůli Jaredovi a Caře jsem udělala vyjímku.
Malinko utříděný sled myšlenek.

Peříčkový náhrdelník

14. srpna 2016 v 20:27 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Po dlouhé době sbírání peří jsem se rozhodla ho konečně nějak zužitkovat. Do teď jsem si ho občas píchla jen tak do vlasů, ale pak jsem na netu objevila náhrdelníky a přívěsky, kde peří používali. A jak lépe peří zneužít, když mám ráda věcičky na krk.

Cesta skrz.

12. srpna 2016 v 20:37 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Často přemýšlím nad těma zvláštníma milníkama, které mě donutí změni směr nebo trasu. Bez důvodu. Prostě se najednou rozhodnu, že takhle to bude lepší. Pak mě tyhle rozhodnutí dovedou cestou, kterou jdu. Protože ona cesta krz život má sice odbočky, ale když už jednou někam vejdete, nemůžete se vrátit. Stane se, že se sejdete s cestou, kterou byste potkali na jiné odbočce, ale to není totéž. Protože člověk se i o pár kroků jinak změní.

"Quatre Saisons" by Takako Ugachi

Prokletí Salemu (Stephen King)

10. srpna 2016 v 20:11 | Shira Elizabeth |  Knížky
Jeruaslem's Lot je malé městečko v Nové Anglii, s bílými dřevěnými domy, se stromy vroubenými ulicemi a s kostelem. Indiánské léto přivítalo v Salemu Bena Mearse. Vracel se do města, které měl rád a kde, jak doufal, se zbaví svých nočních můr. Ale místo toho se vše změní. Do Salemu pronikne Cizinec. Cizines s tajemstvím, nebezpečnější, než sám ďábel.
Bez ztratí svou Susan, kněž Callahan neodolá zlu, a Mark, Benův dětský přítel, zasahuje způsobem víc než překvapivým.
Prokletí Salemu je výjimečný román, přitáhne čtenáře neustálým napětím, nově pojatou klasikou hororových rekvizit. Na město Jerusalem nezapomenete.

"Jsem v první třetině, nic moc se nedějě, ale stejně mě to baví."
A bavilo mě to celou dobu, ale ke konci jsem se trochu bála poknížkové kocoviny.
Taky jsem měla trochu pocit, že se to všechno stalo rychle a najednou už bylo pozdě něco řešit.

Spoily pod perexem:

Další články