Něco jako menu:


"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Jsem....

Sobota v 19:31 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Jsem kouř s vůní máty, který máš tak rád.
Jsem pěna v tvojí vaně, co nápady skrývá.
Jsem vůně světa po dešti, kterou tak rád čicháš.
Jsem světlo dopadající skrz listí.

Jsem mýdlová bublina, co náhle praskne.
Jsem první červený list, co ze stromu spadne.
Jsem květina na poli, co na večer se zavře.
Jsem ovečkový mrak na obloze.

Jsem bouřící blesk, co dělá z písku sklo.
Jsem kapka rosy, co kloužě dolů z listu.
Jsem povědomá melodie, co uvízla ti v hlavě.
Jsem pírko poletující vzduchem.

Jsem padající hvězda, co splní ti přání.
Jsem klapot kapek, padajících z okapu.
Jsem poslední sluneční paprsek, co zbývá z dne.
Jsem odraz na hladině rybníku.

A občas si vymýšlím.
 

Přemítání nad budoucnotí

21. září 2016 v 19:41 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Konečně přišel podzim se svým větrným a deštivým počasím a já se konečně můžu dobít. Zapsala jsem se na lukostřelbu a dost se těším, že zase zabiju pár terčů. Mám nové nápady a pomalu získávám energii je zrealzovat.
(Hledání šroubků, šití papíru, vrtání děr, ozdobné stehy, listí a oříšky.)
Ještě než začne škola mám naplánované nějaké pletení, kreslení, čtení a psaní.
O víkendu mě čeká pečení dýňového koláče. A pak v říjnu a listopadu už mám 3 akce na které se těším. Jedna z nich bude můj první larp.
Ale chci si trochu udělat pořádek v jedné věci. V mé budoucnosti. Protože bych ráda byla člověkem, kterým být chci. A takový člověk prostě dělá některé věci stále jinak, než mé současné já. To se sice k mnohému blíží, ale chce si to sepsat a pak možná vytisknout, aby to mělo stále na očích. A mohlo existovat podle svých představ.
Dřív jsem se budoucnosti hrozně bála. Občas se bojím pořád, ale během těch několika skvělých měsíců jsem se přestala bát úplně a teď jsem opět objevovala, jak na to. Často si sama nadávám, když nic nedělám - protože se neposouvám, protože mě to tak nebaví. A tehle článěk je takový souhrn směrů, kterými se posouvat rozhodně chci.

Město

18. září 2016 v 19:32 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Bylo jedno město, nad kterým se poránu vznášely obláčky.
Obloha se červenala. Lidské oči se otevíraly a oči nočních můr zavíraly.
Pro některé bylo tohle město zvláštní - kouzelné. Jiní těm kouzlům nerozuměli.
Pro některé to byl domov, pro jiné jen přestupní stanice.
Mnozí to město milovali a nechávali se jím inspirovat.
Bylo to město plné snů a nadějí, stejně tak zklamání a zlomených srdcí.
Město, které někdo viděl zalité sluncem. Nekdo jako ušmudlanou skvrnu.
Někdo viděl jeho parky, jiný zase dlouhé horké ulice.
Proháněli se nad ním draci.
Duše se tam probouzeli, jiné pomalu pohasínali.
Ruch města není pro každého. A pro některé je škodlivý jen ve velkých dávkách. Někdy je třeba utéct mezi stromy. Tam, kde není slyšet auta. A některá města skrývají i taková místa. Místa, kterým by se dalo říkat oázy. Obvykle jsou schované někde, kde by je jeden nečekal. Nejsou v centru, ale nebývají daleko. Jen je třeba je najít. A nebát se prozkoumávat.
Existují tam zákoutí, kde můžete mít v noci otevřené okno a krom velmi vzdáleného hučení neslyšíte nic.
Jediná věc, kterou nikdy neuvidíte pořádně jsou hvězdy. Venku nikdy není úplná tma a hvězdám to nedělá dobře.

Chtěla bych se vydat do tmy hledat tečky na obloze...
 


Okřídlení hmyzáci

14. září 2016 v 20:31 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Z nějakého důvodu mám ráda vážky a můry.
Vážky jsou takové vrtulníky přírody.
Nedávno jsem potkala hlavně dvě (plus nějaké ve švýcarsku a u babičky u rybníčku, ale tam se to dalo čekat). První vážku jsem potkala v parku u nádraží - takový ten parčík uprostřed města, kde je jen fontána. Stačí málo. A druhou při výletu do skal, když jsme se vydali na pole hledat kešku a potkali malý hnědý rybniček se spoustou ryb a obří vážkou.
Líbí se mi, že žijí u vody a obvykle mají poblíž stromy a stín.

Můry jsou noční motýlové. A já mám motýly dost ráda. Ale tyhle jsou ještě k tomu hodně chlupatí. Kdybych mohla, žila bych v noci a spala přes den - mnohé by to vyřešilo. Navíc stejně mám ze sluníčka nejradši západy a východy. Když jsem byla naposledy s tátou v Praze, přiletěla mi tam můra a sedla si pod stůl a hrála si na pejska. Byla milá. Často mi vletí do lustru a já pak trávím večer hledáním a zachraňováním, aby se mi tam neumlátily.

Podzimní sakokabátek

11. září 2016 v 19:30 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Někdy na jaře jsem zjistila, že mi tak nějak chybí nějaký jarní nebo podzimní kabátek. Mám tedy jeden vojenský, ale chtěla jsem něco.. Něco, co bude sice černé, ale budu schopná k tomu nosit barevné doplňky.
Ne, že by to nešlo, ale prostě to jinak vypadá divně. Nadruhou stranu, když to skombinuju s taškou s bafometem a velkejma botama, tak na mě alespoň nikdo moc na ulici nemluví.. Každé má své výhody
Ale prostě jsem chtěla něco jiného, takovýho delšího.. A tak.
Našla jsem si střih od Burdy č. 6875
A dopadlo to podle mě dost dobře.

Uvězněná ve své mysli

9. září 2016 v 19:21 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Seděla u stolu. V prostřed práce se musela zastavit. Její ruce se začali třást a pocítila podivnou svěrací kazajku uvnitř sebe. Snažila se zhluboka dýchat, ale nepomáhalo to. Svalila se na zem. Sbalila se do klubíčka. A doufala, že jí najde a přikryje dekou. Nedokázala se pohnout. Nedokázala se nadechnout. Ztrácela svou přítomnost. Jako kdyby byla jen fantazií, kterou právě ničí probuzení. Jako kdyby jí někdo tahal duši ven krz žebra. A možná sebou vzal i něco dalšího. Všechno bylo najednou rozmazané. Neostré. Mizivé.

Zjistila jsem, že má mysl má tendenci produkovat daleko víc myšlenek, než u většiny lidí. Mnohé z těch myšlenek jsou nápady, což není nic špatného. Jenže mnohé myšlenky jsou hrozivé a srazí mě na kolena. A to je to nejhorší, co se může stát, protože pak nejsem schopná nic dělat a zlé myšlenky se jen a jen prohlubují.

Proto si občas připadám jako uvězněná. Sám před sebou člověk neuteče. Nejhorší je, když to nemá důvod. A většinou nemá. Ale teď je mi fajn, jen jsem tohle chtěla říst nahlas.


Dívka s vyřezanou hvězdou

7. září 2016 v 19:54 | Shira Elizabeth |  Příběhobraní
Konečně jí kývnul na procházku. Proč se jí vždycky stává, že se s ní pak už nechtějí vidět? Sotva s ní mluví… A přitom, když se rozmluví, jako by se nic nestalo. Jakoby všechno bylo pořád stejný. Zvláštní.
Byla šťastná, že ho zase uvidí. Vždycky se tak zvláštně usmíval a máchal rukama. Říkal hlouposti a ona mu ráda hloupě odpovídala. Málokdy řešili něco důležitého. Nedokázala se mračit, když ho viděla. Jako když se máte setkat s přítelem, v dáli už ho vidíte a nedokážete se ubránit úsměvu.

Nové kočičí čepice

4. září 2016 v 20:34 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Jelikož se mé pletací schopnosti poněkud zlepšili, rozhodla jsem se udělat si novou kočičí čepici. Té příležitosti se chytla sestra, takže jsem rovnou dělala dvě. A dopadlo to takhle.
*Všimněte si mých nových kočičích brýlí c: *

A více nic.

31. srpna 2016 v 19:38 | Shira Elizabeth |  Příběhobraní
Byla to náhoda, které nechtěla věřit. Neustále nad tím přemýšlela, ale nechtěla se nechat.
A pak šli ven a bylo to v tahu. Byli si až moc podobní.
On žil ve světě, který chtěla znát. A ona mu chtěla ukazovat kouzla.
Chtěli navštívit stejná místa.

Háčkovaný bralette

28. srpna 2016 v 19:49 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Na začátku léta jsem se rozhodla si uháčkovat bralette. Abych ho mohla nosit s košilí a tak podobně. Ve velkých vedrech bez ničeho. Nakonec, je to víc oblečení, než plavky.
Neuměla jsem háčkovat, takže jsem koukala na tutorialy a zkoumala knížky. Ale nakonec se to myslím docela povedlo.
*Můj krásně přepsaný vzor*

Další články